Scéna.cz 

Ceny Thalie za rok 2010

Tak tedy máme za sebou udělování Cen Thalie za rok 2010. Událo se v přímém přenosu 26. března 2011 (v předvečer Dne divadla) v pražském Národním divadle.

Ceny Thalie za rok 2010 provázely jako každoročně diskuse. První z nich se týkala finančního zabezpečení, které nakonec zajistil samotný ministr kultury (a prestiž akce podpořil i svou přítomností). Jako takové bylo udělování standardní záležitostí, chytré moderování Antonína Procházky, divadelníka tělem i duší, mu dodalo vtip a noblesu. Jediným stínem bylo odmítnutí Thalie za celoživotní dílo operní pěvkyni Naděždou Kniplovou (v otevřeném dopise odmítla udělení této ceny jako pozdní milodar se slovy: „Nikdy jsem ze sebe nedělala nějakou nepřekonatelnou hvězdu, ale přece jen si myslím, že jsem docílila víc, než spousta ostatních, a vždycky jsem tady vadila.“ Vzhledem k tomu, že během totality převzala tituly zasloužilé i národní umělkyně a pohybovala se, aniž by musela emigrovat, na světových scénách, zdá se mi toto odmítnutí ceny jako zvláštní vrtoch ukřivděné umělkyně – aniž bych ovšem snižovala její umění). Tuto nedoceněnost jistě pociťují mnozí starší umělci (nebylo jich v hledišti Národního divadla málo), ale udělování cen je vždy citlivou a diskutabilní záležitostí. Pokaždé najdete spousta těch, na které se nedostalo, byť by si cenu jistě zasluhovali.

Odborné poroty Thalie to nemají lehké. Bezpochyby se snaží najít jistý kompromis, a podělit co nejvíce divadel (ti, kdo sledují Thalii dlouhodobě, si jistě všimli, že mnohdy se do nominací dostanou kmenoví umělci určitého divadla za pohostinskou roli v divadle jiném – takže v tomto případě mohou být hrdá divadla dvě viz letošní ocenění Květy Fialové za roli Maude v inscenaci Harolda a Maude v Uherském Hradišti). Svou roli v rozhodování jistě hrají i parciální zájmy, lobbyismus, pozitivní diskriminace apod. Je třeba si uvědomit, že při množství inscenací, které jsou uvedeny v každém roce, se většinou najde výkonů, které převyšují průměr, tolik, že není snadné jednoznačně určit, kdo konkrétně by měl být tím pravým jediným oceněným. I z toho důvodu je dobře, když se v médiích prezentují i ti umělci, kteří se dostali pouze do širší nominace. Kdo nakonec zvítězí, je v kompetenci porot – a slovy Járy Cimrmana: Můžeme nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se s tím dá dělat.

Kdo tedy byli letos ti šťastní, kteří si odnesli kýžená ocenění?
Cenu pro činoherce do 33 let získal herec pardubického divadla Ladislav Špiner, který zaujal porotu svými různorodými výkony v Amadeovi, Peer Gyntovi, Višňovém sadu či Muži z kraje La Mancha.

V kategorii nejlepší ženský herecký výkon si skleněnou vázu odnesla Květa Fialová za roli Maude v představení Harold a Maude v Slováckém divadle Uherské Hradiště (připomeňme, že herečka tuto roli ztvárnila už dříve v MDP Praha). V mužské kategorii zabodoval Jiří Štěpnička jako Raymond ve hře Blackbird v Kolowratu (budiž mu ke cti, že v době nepříznivých kritik vůči Národnímu divadlu domáckou scénu svým poděkováním neokázale podpořil). V operní kategorii bodovali bulharská pěvkyně Christina Vasileva za roli Káti Kabanové v Národním divadle Praha a Richard Haan za roli Sebastina v opeře Nížina Národního divadla Brno. V oboru baletu se konečně dočkal Thalie Richard Kročil za titulní roli Othella v Národním divadle Praha (byla to jeho už pátá nominace) a Zuzana Pokorná ve své návratu na jeviště (Thalii získala už v roce 1994) – za Esmeraldu ve Zvoníkovi od Matky Boží v Divadle J.K.Tyla Plzeň. V muzikálovém žánru získala ocenění Dagmar Sobková (Dasha) za Maří Magdalénu v inscenaci muzikálu Jesus Christ Superstar v Hudebním divadle Karlín a Marian Vojtko za titulní roli Barona Prášila v divadle Hybernie Praha.

Národem uznávaná, dnes už především filmová a televizní hvězda Jiřina Bohdalová (po odchodu z Vinohrad ji na scéně můžeme vidět už jen v Divadle Na Jezerce), převzala cenu Thalie za celoživotní mistrovství. „Je pro mě zvláštní přebírat Thálii, první a hned za celoživotní dílo. Tahle cena je považována za takovou uzávěrku. Tady máš cenu a už dej pokoj! Já ale pokoj ještě nedám. A to by v tom byl čert, abyste si mě ještě jednou nevybrali," řekla herečka ve svém projevu a uzavřela: „Je to taková lekce pro všechny, kdo se ještě nedočkali. Kdo si počká, ten se dočká!“ Naděžda Kniplová v operní kategorii tuto cenu, jak bylo již řečeno, nepřijala, narozdíl od Věry Ždichyncové v oboru baletu, která cenu přijala s upřímným dojetím. Zvláštní cenu kolegia získal dirigent světového jména Jiří Kout, jehož děkovný projev s inteligentním nadhledem diváky pobavil a potěšil: „Dirigování je spolupráce. Proto bych chtěl poděkovat třem kolegům, to jest mnoha báječným operním orchestrům, výborným sólistům a několika režisérům, kteří uměli poslouchat hudbu a používali stejné libreto jako skladatel".