Scéna.cz 

81. Jiráskův Hronov – jaký byl

Už to zase máme za sebou – říkají amatérští (ale i mnozí) profesionální divadelníci z Čech a Moravy s trochou nostalgie. Jiráskův Hronov, po loňském jubilejním mezinárodním ročníku, se letos ve dnech 5. - 13. srpna 2011 konal už po jednaosmdesáté. Zvláštní směsice hektičnosti a klidu, dny naplněné divadlem (ať už ve formě seminářů, představení či diskusí – a pro mě jako členku redakce Zpravodaje také psaní) se střídají s nocemi, v nichž se míchá divadlo s lahodným mokem v proslavených osvěžovnách Tritonu, Hororu či Stovce.

Městečko na týden ožívá a mnohonásobně zvyšuje počet svých obyvatel. Divadlo se hraje nejen v Jiráskově divadle a Sále J.Čapka, ale také v sokolovně, v parku, na zimním stadióně. Letos přibylo cirkusové chapiteau, hrálo se také v kostele - a happeningy pronikly na náměstí a do ulic města.
Co bylo letos k vidění? Směs namíchaná jako obvykle z činoherních, tanečních, dětských či experimentálních představení. Samozřejmě, že vše nezachutnalo všem. A mnohdy se ozvalo povzdechnutí těch, kteří určité soubory viděli na jiných festivalech, v jiném prostředí. Protože, především u amatérských souborů, prostředí a okolnosti hrají značnou roli a ne vždy se podaří přenést jedinečnou atmosféru tak, aby byli diváci (ale i účinkující) spokojeni.
Někteří diváci bažící po „skandálu“, byli zklamáni – neobjevil se tentokrát žádný výrazně kontroverzní titul. Neudivil už ani svérázný minimalismus pražského spolku Kámen (Asi ani zahrada), jsou lidé, kteří soubor přijímají nadšeně, jiní mu prostě nerozumí – to je i můj případ. Nicméně, i bez mého hlasu, mělo toto představení příznivců dostatek. A která představení si získala největší obecný ohlas? Hned na počátku to byla půlhodinová loutkové hříčka pražského souboru Tate Iyumni Vlna, odehrávají se na břehu mořském, resp. na pláži. Jednotlivé postavičky ukazují své charaktery v boji o záchranu velryby. Nejde tu však o žádnou mravoučnou vyprávěnku, ale se svérázným humorem pojednané téma, v němž nikoli nedůležitou roli má skupinka pohodářů alias barových povalečů, kteří dění komentují. Soubor se připomněl ještě jednou, a to s variací na pohádku o Jeníčkovi a Mařence pod názvem Hluboko v lese, v níž byli prostřednictvím hlasování (jakýsi divadlo-mat) zapojení i diváci.
Jednoznačně kladný ohlas sklidil kladenský soubor V.A.D. s FE-ÉRIÍ O KLADNĚ. S humornou nadsázkou v něm soubor pojednává současnost a minulost Kladna. Je obdivuhodné, jak se tato hříčka s lehce edukativním podtextem dokázala vyhnout jakémukoli sentimentu a nudnosti, a jak výstižně se prostřednictvím „dělníků“ rozpadající se POLDI Kladno podařilo zachytit velmi aktuální problémy naší společnosti. Zvláštní cimrmanovská směs realismu, mystiky, parodie, historie, ba i detektivky se dá žánrově dost nesnadno pojmenovat, ale zážitek to byl velmi příjemný a velmi divadelní. Dalšími show, které vzbudily velký ohlas u diváků, byl HOSPODIN ANEB KDOPAK BY SE BOHA BAR, Divadla DNO a Šavgoč z Hradce Králové. Hospodské pojednání o tom, kde vlastně sídlí Bůh, svérázná konfrontace s biblickými příběhy, zaujalo svou zvláštní bizarností a množstvím scénických „vychytávek“. Zástupcem nového pohledu na staré téma byla MARYŠA L.P.2011, kterou přivezl Slovanský tyátr Olomouc. Jeho Maryša si nedělala ambice být „realistickou“, ale pojetím i jednotlivými výkony mladého souboru působila velmi autenticky a svěže. Letošním ročníkem JH se jako červená nit táhlo téma Geisslers Hofcomoedianten z Kuksu, souboru stojícího na pomezí amatérského a profesionálního divadla. Tento soubor se JH účastní pravidelně, ale letos byla jeho přítomnost cítit velmi intenzivně. Nejen, že se aktivně účastnili oficiálního úvodu (připomněli při něm své 10. výročí a zvali účastníky na kukský festival barokního divadla) a průvodu k Svatovavřineckému dní (figury v barokních kostýmech na chůdách byly nepřehlédnutelné), ale byla tu uvedena i dvě jejich představení. Mimo hlavní program to byla variace na Molierova LAKOMCE, v rámci hlavního programu AMBROSIA, divadelně-interaktivní výstava o sv. Ambrožovi, instalovaná v hronovském kostele Všech svatých a jeho okolí. Prostřednictvím devíti „exponátů“, které museli uvést do pohybu sami diváci, jsme procházeli příběhem sv. Ambrože a pokání císaře Theodosia, a sami jsme museli projevit „pokání“, abychom byli znovu vypuštěni do normálního světa za zdmi kostelního dvora. Součástí festivalu byla tzv. Teatrální stezka, v jejímž rámci jsme viděli několik kratších představení. Dobře koncipovaný tvar (na schodech Jiráskova divadla začínala Regina Břeclav s vánoční voice-bandovou drobničkou NA BETLÉM, v školní tělocvičně jsme byli svědky slovně-pohybové show na dadaistický text J.Hiršala a B.Grögerové JÉZUSKONTE MARJAPANO, poté jsme putovali k zimnímu stadionu, kde se mezi stromy odehrál vtipný veršovaný morytát ZAMORDOVÁNÍ HRABĚTE SCHWARBRECHTA a závěr se odehrál přímo v útrobách zimního stadionu, kde se ve stylizovaném sklípku usadil soubor HOCHY Hýsly s četným pěveckým sborem, dvěma furiantskými vinaři a dvěma přihlouplými Pražáky v titulu PRAŽÁCÍ NA VINAŘSKÝCH STESKÁCH) ovšem narušily rozmary počasí. Bohužel, už první produkci ohrozil déšť, takže druhý a třetí běh se musely celé odehrát v interiéru stadionu, což žádnému z kousků příliš neprospělo. Jako každoročně se diskutovalo o tom, zda na festival patří dětská představení – ne každý považuje dětské divadlo za opravdové divadlo. Nejlépe dopadly pohádky DS Tři boty z Třebotova pod názvem ŠEL JSEM JEDNOU Z KORDOBY, v nichž malé děti (bezpochyby díky dobrému vedení) ukázaly, že jsou schopny navázat bezprostřední kontakt s publikem a srozumitelně a s humorem převyprávět příběh. Narozdíl od loňska, se na JH objevily jen dva zahraniční soubory – víceméně klasicky podaný příběh dvou autistů CHVÁLA BLÁZNOVSTVA souboru Divadla Hladanie ze slovenských Tlmač a klaunská variace příběhu Romea a Julie WHY IS LOVE? v provedení souboru Arlekin z litevského Vilniusu.
Představení oficiálního části festivalu byla doplněna poměrně bohatým doprovodným programem (v parku i chapiteau), ale také závěrečnými ukázkami ze seminářů, které jako obvykle sklidily značný ohlas. Specifickou součástí letošního JH byla „vzpoura“ styčných důstojníků seminářů vůči oficiálním strukturám. Díky tomu, že i starostka H, stejně jako ředitelka NIPOS-ARTAMA mají smysl pro divadelní nadsázku, rozpoutal se tu přímo řetězový happening trvající po celý festival, v němž jsme mj. byli svědky „kopání základů hronovského metra“, „defenestrace a infenestrace organizátorky festivalu“ a dalších taškařic. Svérázný off-off-program si zpestřili seminaristi také malými Vánocemi, když byl za zpěvu koled jednoho večera slavnostně rozsvícen a zase zhasnut vánoční stromeček.

81. Jiráskův Hronov proběhl v poklidné, byť tvůrčí atmosféře. Nepřinesl žádné velké skandály a kontroverze, ale byl především příjemným setkáním plným různorodých amatérských počinů. Mezi nimi se neukázal žádný výjimečný průšvih, ale ani nic výrazně kvalitativně jiného, než jsme zvyklí na tomto festivalu vídat.