Scéna.cz 

Král Lear s McKellenem v přenosu NT Live

V bilanci přenosů NT Live právě Shakespearův Král Lear má výsadní postavení – během let jej uvádějí už po třetí. Snad i proto, že v roli Leara je možno ukázat herecké mistrovství, ale i proto, že Leara prostě zná celý svět. Po Derekovi Jacobim a Simonu Russellu Bealovi tedy téměř osmdesátiletý Ian McKellen (jeho popularita v roli Gandalfa z fantasy Pán prstenů udělala bezpochyby v návštěvnosti své, stejně jako volba zařadit tohoto Leara do přenosů NT Live). To, že herec přijal roli v inscenaci regionálního divadla v Chichesteru, má i další, možná trochu sentimentální konotace. Právě na festivalu v Chichesteru sehrál v 60. letech své první slavné shakespearovské role. A to, že se přenos uskutečnil z londýnského Duke of Yourk Theatre, taky není náhoda. Zde údajně McKellen hrál poprvé na profesionální scéně.

Ian McKellen proslul především jako shakespearovský herec a za svůj život nasbíral všechny kultovní shakespearovské hrdiny (od Romea, přes Hamleta po Richarda III, a Leara si už zahrál ve Stratfordu před deseti lety). V nejnovější chichesterské verzi se mu už definitivně přiblížil věkem (je mu 79 let) a inscenaci tedy provází motto, že je to McKellenova labutí píseň. Tím samozřejmě bylo na úspěch zaděláno už předem, Samozřejmě, je to právě McKellen, kdo zastiňuje všechny ostatní, a kritika nešetří na hercovu adresu superlativy.
Inscenace nepotřebuje velkou scénografii, v zásadě si vystačí s holou scénou, na níž je zaměřen bodový reflektor, sledující sólistu. Teprve postupně odhalujeme některé rafinovanosti scénografie Paula Willise (zadní zrcadlo zmnožující družinu sta rytířů, kteří devastují při hostině dům Goneril, či bouři, při níž na plochu spadnou 2000 litrů vody a poctivě zmáchají všechny přítomné). I když nejdůležitější scény se odehrávají asi spíše v seberežii McKellena, režisér Jonathan Munby udělal několik zapamatovatelných změn v koncepci, odpovídajících pravidlům korektnosti.

Už podruhé se v přenosech NT Live objevuje nejmladší z Learových dcer Cordélie v černé podobě (Anita-Joy Uwajeh), což jako by napovídalo možnosti, že pochází z jiného Learova vztahu nežli nezdárné dcery Goneril a Regan. Ostatně, je zřetelně jiná než ony. Rozhodně to není žádná něžná dívka, spíše připomíná divokou kočku. Další změnou je obsazení věrného Kenta herečkou Sinead Cusack, která v roli působí jako oddaná dlouholetá mateřská tajemnice krále Leara. Režisér Munby zasadil příběh do 30. let 20. století, objevují se tu tedy postavy v poměrně moderních kostýmech a vojenských uniformách (ale klidně můžeme některé kostýmy brát i jako současné – například bundy a čepice, kterými se „maskují“ postavy, které nechtějí být poznány). Dalším výrazným rysem inscenace je sklon k výrazně naturalistickému ztvárnění násilných scén, ať už je to velmi názorné vypíchávání očí Gloucesterovi (Danny Webb) s orgiasticky křepčícími Regan a jejím mužem (Kirsty Bushell a Daniel Rabin) či soubojem na nože mezi Edgarem a Edmundem (Luke Thompson a James Carrigan).
Vraťme se ale ještě k výkonu Iana McKellena, který bezpochyby stojí za vidění. Herec vypracoval studii starého muže, kterému chvílemi zastírá rozum počínající demence, a který jako už by byl jednou nohou na druhé straně... Tím lze vysvětlit nejen to, že jedná až dětinsky zbrkle a nevypočitatelně, a chvílemi přemrštěně lítostivě, jindy zlostně až škodolibě, ale i to, že se velmi často mýlí v úsudku a nepoznává nikoho ze svých dlouholetých věrných přátel. Představení s Ianem McKellenem si bezpochyby zasloužilo celosvětový přenos (v dnešní době NT Live přenáší už 2000 kin po celém světě), nicméně samotná inscenace ani nápady ani provedením nepřevýšila oba předchozí Leary v přenosech NT Live.

www.aerofilms.cz