zvláštní poděkování
Quantcom.cz

13. komnata Kačera a Štěpánka

Jan Kačer

autor: Česká televize  

zvětšit obrázek

13. komnata Jana Kačera
Uznávaný režisér i herec zažil kvůli svým nesmiřitelným postojům politickou perzekuci, která zabrzdila jeho kariéru v době největší slávy (2014). Režie J. Mudra. Jan Kačer se narodil ve východočeských Holicích do dobře situované rodiny, ale rodinná továrna na výrobu obuvi po roce 1938 zkrachovala a Janův otec krátce nato spáchal sebevraždu. Janovi po roce 1948 překážel buržoazní i židovský původ a místo gymnázia zamířil na keramickou školu v Bechyni, kde se poprvé nadchl pro divadlo a začal se zajímat o své celoživotní hobby – sochařství a výtvarné umění. Největší náklonnost však cítil k divadlu a v letech 1954 –1960 absolvoval studium režie na DAMU.
Kačer patří k nejvýznamnějším osobnostem českého divadla 2. poloviny 20. století a ke spolutvůrcům epochy ostravského divadla Petra Bezruče a legendárního pražského Činoherního klubu. Jeho schopnost inspirovat herce a vnímat je se podepsala pod takovými inscenacemi, jako byl Revizor nebo Višňový sad. Šedesátá léta mu také přinesla výrazné filmové role (Smrt si říká Engelchen, Každý den odvahu, Údolí včel). V době normalizace musel z Činoherního klubu odejít, ale netušil, že zákaz pracovat v Praze bude trvat celá léta. Jeho svobodomyslné postoje i sepjetí se zapovězenými filmy jej v roce 1975 donutily coby nepohodlnou osobu k deseti letům pobytu v Ostravě. Zde ho čekalo nucené vyhnanství a zachraňovalo ho pouze divadlo. Každý týden ho navíc čekalo sedmihodinové harcování vlakem z Ostravy do Prahy a zpět, stýskalo se mu po rodině a manželce Nině, kamarádech a uměleckém světě v Praze. V Ostravě sice vytvořil nezapomenutelnou divadelní éru, i zde však provázenou zákazy a rušením představení z politických důvodů. Nakonec se po deseti letech vrací do Prahy, režíruje ve Vinohradském divadle (Urmefisto, Hlasy ptáků) a dostává i nové filmové nabídky (Operace mé dcery; Vlastně se nic nestalo). Přestože má za sebou řadu inscenací, od jeho ostravského návratu zpět do Prahy uplynulo tolik let, že už neměl příležitost zažít tak velkolepou vlnu úspěchu a pokračovat v úspěšně nastartované kariéře, jako v době před zákazem jeho umělecké tvorby.
Nikdy se nevzdal a stále tvůrčím způsobem dokazuje svůj talent. Přednášel režii na DAMU, podílí se na chodu charitativních organizací (Nadace Charty 77, adventní koncerty). V roce 1998 obdržel od prezidenta republiky Medaili Za zásluhy v oblasti kultury. Je autorem dvou autobiograficky laděných knih a stále svou tvorbou obohacuje diváky.
Vysílání: 14.6., 13.55 hod., ČT1

13. komnata Martina Štěpánka
Vzpomínka na skvělého herce a profesionálního novináře (2007). Připravili: A. Vebrová, J. Klusáková, J. Nekvasil a A. Derzsiová. Martin Štěpánek (*11. 1. 1947 – †16. 9. 2010) se narodil do slavné herecké rodiny a sám se také hercem stal. Hned po studiích v roce 1969 byl členem Národního divadla, odkud ale musel v roce 1973 odejít, kvůli aktivitám a názorům na rok 1968. Pak nastoupil v Činoherním klubu, ale opět přišel zákaz z politických důvodů. Deset měsíců čekal na přijetí do Divadla na Vinohradech, kde po nějaké době dostal na výběr: buď kandidatura na členství v KSČ nebo výpověď. Rozhodl se pro emigraci, odjel s rodinou na dovolenou do Rakouska, kde požádal o politický azyl. Nějakou dobu byl angažován v divadle Die Komedianten, externě spolupracoval s exilovými skupinami a psal do exilových časopisů. Jeho snem bylo Rádio Svobodná Evropa. To se mu v roce 1983 splnilo a působil tak řadu let v její centrále v Mnichově. Této stanici zůstal věrný i po jejím přestěhování do Prahy, kdy se vrátil z emigrace. V letech 2006 až 2007 se angažoval v politice. V té době také vážně onemocněl a musel podstoupit operaci. Původně se zdálo že půjde ve šlépějích svého slavného tatínka Zdeňka Štěpánka a jeho osudem bude především divadlo. Přesto mu život zamíchal karty jinak. Říkal o sobě, že je konzervativec, který uznává řád a nesnáší anarchii. I tak se sám řádu, který byl pro něj nepřijatelný, vymknul a odešel nejen z vlasti, ale opustil tak i své povolání. Byl sečtělý, vzdělaný, a přesto o něm nejvíc noviny psaly v souvislosti s alkoholem, nekompetentností i pochybami o jeho intelektuální zdatnosti. Jaký byl doopravdy Martin Štěpánek, to se dozvíme v této 13. komnatě. Průvodkyní je moderátorka a bývalá kolegyně z rozhlasu Jana Klusáková.
Vysílání: 17.6., 13.50 hod., ČT1

7.6.2021 16:06:38 Redakce | rubrika - Z éteru

Časopis 13 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Milá Evičko, milý Luďku (Činoherní klub)

Články v rubrice - Z éteru

Z první řady... Majitelé klíčů z NdB

Majitelé klíčů (NdB)

Majitelé klíčů
Dnešní nedožité 95. narozeniny Milana Kundery si připomeneme návratem jeho slavné hry z roku ...celý článek



Časopis 13 - sekce

LITERATURA/UMĚNÍ

Filmové tipy 12. týden

Andělské oči

Teroristka
Iva Janžurová v titulní roli černé komedie o tom, že westernoví hrdinové ještě nevymřeli. Koprod celý článek

další články...