zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Odešel Leoš Suchařípa

Herec Leoš Suchařípa

autor: archiv   

Herce Leoše Suchařípu nejvíce proslavily filmy - Skřivánci na niti, Faunovo velmi pozdní odpoledne, Návrat ztraceného syna, Ene Bene, Bumerang, Dědictví, Něžný barbar či Cesta z města, ale pro divadelníky znamenal mnohem více. Ať už jako herec, tak především jako významný teatrolog, divadelní kritik, překladatel a velký divadelní „guru“. Jeho herectví bylo nezaměnitelné - osobitá "suchařípovská" dikce, nadhled ironika a schopnost přesného, chytrého vypointování slovem i gestem.

Leoš Suchařípa se narodil ve Varnsdorfu. Vystudoval nejprve divadelní vědu v Praze a poté na moskevské Divadelní škole (1957). Po návratu působil v Praze jako redaktor a šéfredaktor Divadelních novin, Divadla a jako odborný asistent na FF UK. Svoji divadelní kariéru zahájil v pražském Činoherním klubu, kde byl od roku 1968 dramaturgem a poté i hercem. V té době se objevoval i v textappealovém divadle Ivana Vyskočila. V roce 1973 upadl v nemilost režimu a jedinou možností, jak zůstat u divadla, bylo odejít mimo Prahu na "oblast". Nejprve krátce působil v Karlových Varech, poté v Činoherním studiu Ústí nad Labem, v letech 1987-92 v Realistickém divadle v Praze. Od počátku 90.let zakotvil v Divadle Na Zábradlí, kde hrál až dosud. Právě zde prožil vrchol své herecké kariéry (např. Ivanov a d. v režii Petra Lébla).
Není náhodou, že se mu skvěle dařilo především v obrazech ruských hrdinů. Životní láskou Leoše Suchařípy byli ruští dramatici. Ruštinu ovládl tak dokonale, že ho považovali za Rusa. Jeho překladatelské dílo dosud čeká na ocenění - brilantní překlady Gogola, Gorkého, Ostrovského, Volodina či Leonova. A především překlady Čechova, autora, který byl jeho srdci nejbližší. Přeložil všechny jeho hry, první byl Višňový sad v roce 1969 pro Činoherní klub a režiséra Jana Kačera.
Za pozornost stojí, že v některých inscenacích hrál spolu se svým synem Davidem. Poprvé tomu bylo ve hře Samueala Becketta Čekání na Godota v Činoherním klubu. A zahrál si i ve zlaté kapličce – ve Višňovém sadu ztvárnil roli komorníka Firse. Poslední rolí, kterou vytvořil, byl Andrej Prozorov ve Frielově hře Afterplay v Divadle na zábradlí.

15.6.2005 22:06:11 Jana Soprová | rubrika - Medailony