Scéna.cz 

Brněnský balet komorně

Jeviště nemusí být vždy bezezbytku zaplněno tanečníky, ani nemusí být uváděny nejslavnější baletní tituly, a přesto může baletní večer připravit divákům hluboký umělecký zážitek. Stalo se tak právě v Brně při uvedení tří komorních baletů (1. premiéra 17. května) v prostředí tomu odpovídajícím, v Mahenově divadle – kde je sice jeviště poněkud menší než v divadle Janáčkově, zato celkový „starobylý“ ráz budovy navozuje tu správnou atmosféru – a s hostujícími zahraničními choreografy.
Etudy pro smyčcový orchestr Franka Martina (dílo je z roku 1956 a patří k jeho nejvýznamnějším skladbám) zpracoval švýcarský choreograf Franz Brodmann sice jako pět samostatných výstupů, navzájem však propojených a hudbu maximálně vystihující střídáním dvou sólových párů (Jana Přibylová – Michal Štípa a Pavla Mikošková – Vlastimil Lejsek) s nepočetným a spíše rytmickou složku představujícím sborem. Velké technické nároky kladené na všechny účinkující a zejména na sólisty byly splněny beze zbytku (mohli jsme obdivovat i mnohé nové, velmi náročné prvky), vše provedeno s přesvědčivým vnitřním prožitkem.

Neobyčejně náročný úkol připadl taneční dvojici Pavla Hrubešová – Michal Jurisa, kteří byli jedinými interprety druhého baletu, Bonjour Brel. Kanadský choreograf Eddy Toussaint se inspiroval pěti chansony Jacquese Brela (sly-šeli jsme je v au-ten-tické interpretaci) a vy-tvořil z nich jakýsi souvislý příběh dvou mladých lidí, setkávajících se i se rozcházejících, a to tak promyšleně, že diváky zcela strhl do „dě-je“ vtipného, vášnivého, nostalgického i kou-zelně sno-vého: nikdo nepociťoval nedostatek většího komparzu, už vzhledem k to-mu, že oba sólisté byli vynikající.
Do země, v níž nyní žije (původem je z Haiti), nás choreograf Eddy Tous-saint zavedl půvabným třetím baletem večera – Rose Latulipe, v němž zpracovává kanadskou lidovou legendu o ne-zva-ném krásném hostu na zásnubní slavnosti, v němž však kněz odhalí Ďábla… Hudbu, vycházející ze základů francouzsko-kanad-ské lidové hudby, zkomponoval speciálně pro tento balet Michel McLean (bohužel stejně jako v Etudách F. Martina jsme se z textu programu nedověděli interprety – hudba celého večera byla reprodukovaná); není bez zajímavosti, že tento balet byl oceněn jako kulturní poklad provincie Quebec.
Jímavý příběh, kdy snoubenec (Vlastimil Lejsek) se marně snaží přesvědčit svou snoubenku Rosu (Jana Přibylová), aby nepodlehla krásnému ne-známému (Tomáš Mazúch), nekončí bohužel dobře, jak tomu býváme u pohádek a legend zvyklí. Je to však krásná podívaná, plná romantiky, využívající jak klasického tance, tak i lidových prvků. I ostatní sólisté byli na vynikající úrovni: Otec (David Šprlák-Puk), Matka (Eva Šeneklová), Sestřička (Veronika Kurjanová), Bratříček (Alexej Jurakov), Farář (Petr Přibyl).
Brněnský balet si může toto představení přičíst ke svým letošním úspěchům, a jak bylo znát z reakce publika, zůstane představení pravděpodobně i dlouho na repertoáru.