Smetana: Z domoviny, Dvořák: Romantické kusy, Janáček: Sonáta a další
První supraphonský snímek Pavla Šporcla se stal nepochybně hitem letošního jara. Mne zaujala již houslistova slova, uveřejněná v úvodu žlutomodrého book-letu: „Kompaktní disk, který dr-žíte v ruce, by mohl mít v podtitulu název Má duše. Smetana, Dvořák, Janáček a Martinů, to jsou skladatelé, kteří vyšli z mého národa, jeho tradic a jsou mi nesmírně blízcí…“ Toto upřímné a pokorné vyznání, u mladých mediálně oblíbených umělců ne vždy samozřejmé, není ve Šporclově případu vnějším manifestem, ale bytostným projevem, který na nás dýchá i z jeho hry. I když americká studia nesporně přispěla ke Šporclovu houslovému mistrovství, jeho vřelý vztah k české hudbě se formoval již v pražské třídě prof. Václava Snítila a zrcadlí se v celé nahrávce. V Petru Jiříkovském pak našel Pavel Šporcl klavíristu s obdobně vyhraněným a pozitivním přístupem k české tvorbě, umělce s vytříbeným smyslem pro komorní spolupráci, partnera stejné krevní skupiny.
Snímek otevírá Smetanovo duo „Z domoviny“, jediné skladatelovo dílo pro housle a klavír, komponované v roce 1880 v Jabkenicích. Je to jakýsi intimní, ale intenzivní komorní pedant k symfonické básni „Z českých luhů a hájů“. Mladí interpreti je tlumočí s pros-tou líbezností, taneční hravostí i ro-man-tickým vzletem. Následující Romantické kusy, op. 75 Antonína Dvořáka z roku 1887 jim pak dávají -prostor k vřelému a uvol-něnému muzicírování. Myšlenkově nejzávažnější skladbou nahrávky a jejím dramaturgickým středem je Janáčkova hous-lová sonáta. Moravský mistr ji napsal v roce 1914, na prahu první světové války, v naivním očekávání brzkého vítězství jím milovaného Ruska. Snad proto v ní nacházíme motivy, známé z poz-dější opery „Káťa Kabanová“. Sonáta je dílem vysoce espresivním, jedním z „výkřiků duše“. Šporcl s Jiříkovským ji hrají emotivně, s respektem k osobnosti skladatele, ale zároveň se smyslem pro komornost projevu. Čas jakoby obrousil některé zvukové hrany a Janáčkova sonáta vstoupila do klasického dědictví, aniž pozbyla na své jedinečnosti. V současné době patří k nejnahrávanějším dílům české hudby ve světě. Nahrávka Šporcla s Jiříkovským se řadí ke snímkům, pod nimiž jsou podepsáni Kremer s Argerich, Tetzlav s Ands-nessem či Kotková s Muliganem.
Virtuózní ráz České rapsodie, jíž Bohuslav Martinů věnoval v ro-ce 1945 Fritzu Kreislerovi, je Šporclovi přirozeně blízký a dlouhou dobu opomíjené dílo tlumočí přesvědčivě. V závěrečné fantasii na píseň Holka modrooká vzdal -Šporcl hold Otakaru Ševčíkovi, legendárnímu houslovému pedagogovi, na jehož cvičeních si v dětství lámal prsty jako mnoho jiných.
Supraphon natočil snímek v led-nu 2002 v pražském Rudolfinu digitální technikou s osvědčeným režijním a zvukovým týmem (Jaroslav Rybář, Stanislav Sýkora a Jiří Hesoun). Vzorně vypravený buklet (editor Petr Vít) obsahuje přesné údaje o skladbách včetně dat a místa jejich vydání, vyvážené průvodní slovo Jaroslava Holečka ve čtyřech jazycích (A,F,N,Č) a podrobná curriculum vitae obou umělců, vzhledem k je-jich mládí překvapivě bohatá. Pavel Šporcl podepsal v září 2002 se Supraphonem exklusivní nahrávací smlouvu. Na výsledky jejich příští spolupráce se lze jen těšit.
TIP!
Časopis 13 - rubriky
Časopis 13 - sekce
DIVADLO
Letní shakespearovské slavnosti 2024
Již téměř tři dekády patří léto anglickému géniovi Williamu Shakespearovi. Letošní ročník shakespearovských sl celý článek
HUDBA
Peter Cmorik oslavuje 44 rokov piesňou
Po úspešnom albume Guitardisco je Peter Cmorik pri chuti a ohlasuje nový album na september 2024. Prvá lastov celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Zhanna Kadyrova: UNEXPECTED
24. února 2022 se pro všechny Ukrajince změnil svět. Zemi pustoší válka, z Ukrajinců se stali uprchlíci ve vla celý článek