zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Vrcholy uplynulé operní sezóny v Brně

F. Lehár Země úsměvů (Foto web divadla)

  

Na konci každé sezóny je na místě ohlédnutí a bilance. Jaká tedy byla ta uplynulá operní sezóna v Brně? Důvod k bilanci má především Jaroslav Kyzlink, nový umělecký šéf Janáčkovy opery. Do své funkce nastoupil za poněkud dramatických okolností na loňském turné souboru po Japonsku. Přesto, nebo právě proto, se musel vyrovnat s problémy, které ne vždy právem padaly na jeho hlavu.
Například diskutabilní byla už volba některých premiérových titulů. Jestliže uvedení Českých jesliček Jaroslava Křičky (premiéra 30. listopadu 2001) zaráželo především z dramaturgického hlediska, pak scénická podoba včetně nešťastného zkrácení díla potvrdila jeho „nekonzumovatelnost“ na profesionální scéně, a to i přes svrchovaně kvalitní hudební nastudování. Dalším problémem, který dozrál jako načasovaná bomba, a který veřejnosti ukázal, za jakých podmínek jsou u nás často divadelníci nuceni odvádět svou práci, se stal tragický nedostatek financí. Jaroslav Kyzlink se sice po svém nástupu do funkce rozhodl místo původně plánovaného Gounodova Fausta a Markétky uvést Mefistofela Arriga Boita, z finančních důvodů však nedošlo k realizaci ani tohoto titulu. Vedení opery dalo v rozhodující chvíli přednost Lehárově Zemi úsměvů (premiéra 7. června 2002), která se v souvislosti s reorganizací zpěvoherního žánru v Brně patrně měla stát „politickou kartou“ ve sporu o umělecké kvality operetních inscenací uváděných v budoucnu operním souborem. Esem v rukávu však tato inscenace určitě není. Lze jen litovat, že v dramaturgickém plánu příští sezóny už divák Mefistofela nenajde jednalo by se o jeho brněnskou premiéru!

Přesto přinesla uplynulá sezóna dva nesporné vrcholy. Prvním byla premiéra Verdiovského evergreenu La Traviata (premiéra 26. října 2001). Režii Zbyňka Srby se ve spolupráci s dirigentem Jaroslavem Kyzlinkem podařilo vytvořit civilní a přitom krásnou inscenaci, která má k divákovi velmi blízko. Lví podíl na tom nese i pěvecké obsazení. Violetty jsou obě skvělé a přitom je každá jiná: zatímco Yvetta Tannenbergerová svým herectvím doslova strhává, Marina Vyskvorkina je pěvkyně par excellence. Janáčkově opeře také slouží ke cti, že pro jarní blok dokázala zajistit ještě lepší tenoristy, než na premiéru. Exceloval především Valentin Prolat životní rolí je pro Andriyje Shkurhana role otce Germonta. Troufám si tvrdit, že tato inscenace vydrží na jevišti Janáčkovy opery velmi dlouho.
Druhým vrcholem sezóny se bezesporu stalo uvedení nejznámější opery Ericha Wolfganga Korngolda Mrtvé město v rámci Hudebních dnů věnovaných tomuto brněnskému rodákovi (premiéra 10. května 2002). Inscenace byla důkazem, že i modernější pojetí může být dramaticky účinné, jestliže režie přistoupí k dílu vhodným způsobem. Dojem ze scénického tvaru byl umocněn strhujícím výkonem orchestru, který řídil hostující Ivan Pařík. Úspěch korunovalo skvělé pěvecké obsazení hlavních rolí: Regina Renzowa-Jürgens (Marie/Marietta) a Michael Pabst (Pavel). Inscenace Mrtvého města byla zážitkem, o kterém se bude v Brně ještě dlouho mluvit. Škoda, že byla všehovšudy uvedena pouhá čtyři představení!

Z dalších akcí stál za pozornost především slavnostní koncert konaný 2. října k sedmdesátinám (!!!) jednoho z nejvýznamnějších členů Janáčkovy opery, stále činného Richarda Nováka. Kdo očekával, že mistr zasedne do čestného křesla a bude přihlížet výkonům svých kolegů, byl na omylu. Richard Novák nejen že celý koncert odzpíval téměř sám, ale předvedl na něm to nejlepší ze svého umění. Pro operní milovníky byl jistě zajímavý i „Bel canto“ koncert, konaný 5. listopadu. Yvetta Tannenbergerová a Vladimír Chmelo se na něm představili v raně romantickém repertoáru, který u nás zdaleka nebývá samozřejmou součástí programů. V Janáčkovském duchu se 20. ledna nesl zahajovací koncert Mezinárodního hudebního festivalu Janáček Brno 2004. Projekt pokračoval 11. dubna 2002 koncertním provedením Janáčkovy Šárky v titulní roli s Natálií Romanovou. Že ale Brno není jen Mekkou Janáčka, jak je často nesprávně prezentováno, prokázalo i uvedení Stabat mater Gioacchina Rossiniho 24. března. Vzhledem k vzácnému uvádění této monumentální skladby je její zařazení do programu vždy velkou událostí! Při všech zmíněných koncertech i mnoha dalších představeních držel v ruce taktovku Jaroslav Kyzlink, nejvytíženější dirigent uplynulé sezóny, ale také velká dozrávající naděje českého hudebního světa.

Zajímavým fenoménem se u nás v devadesátých letech stal příliv zahraničních pěvců. V listopadové Aidě v Brně fascinovala americká sopranistka Angela M. Brown. O vysoké úrovni Janáčkovy opery však svědčí i to, že se během sezóny vyskytlo ještě jedno představení Aidy, které lze bez nadsázky nazvat fenomenálním. Na konci ledna v Brně debutovala Ruska Tatiana Teslia, která v roli Aidy předvedla výkon, jakých je na našich jevištích jen málo. Jako Amneris ohromila prvotřídní technikou Victoria Mayfatova. Brněnské publikum ji dobře zná v rolích Dalily, Carmen, Eboli nebo Bersi a pěvkyně potvrdila svou vynikající pověst i jako Amneris. Zajímavým zjevem se tuto sezónu na brněnském jevišti stal ruský tenorista Igor Jan, který se představil jako Hoffmann a po boku neméně skvělého Richarda Haana i jako Cavaradossi v Tosce. Víc, než potěšující je, že brněnské operní produkce se běžně vyznačují na domácí poměry vysokou úrovní hudebního nastudování. Jestliže orchestru před pár lety viditelně prospělo zavedení semistagionového systému, sbor Janáčkovy opery je už dlouho nejlepší svého druhu u nás. Bude zajímavé sledovat úroveň nových inscenací v příští sezóně a soudě podle dramaturgického plánu se máme na co těšit!

16.7.2002 Jaroslav Kocurek | rubrika - Zprávy

Časopis 17 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Asociace profesionálních divadel České republiky

Časopis 17 - sekce

HUDBA

Mirai - Tomodachi

Přebal alba

Vychází očekávaná deska Tomodachi. Ta se přidává do katalogu kapely Mirai k platinově oceněným albům Konnichiw celý článek

další články...

LITERATURA/UMĚNÍ

Fotografie Miloše Budíka v Praze

Vila Tugendhat ve fotografii Miloše Budíka

Muzeum města Prahy navazuje na výstavu Muzea města Brna Miloš Budík – Jsem fotograf, a představí hlavním celý článek

další články...