Scéna.cz 

Veselá vdova v Jihočeském divadle

Pro zakončení letošní náročné divadelní sezóny v Českých Budějovicích připravil operní soubor Jihočeského divadla pro své diváky klasickou operetu Veselá Vdova od Franze Lehára, premiéra 24. května 2002 v Domě kultury Metropol.

Je otázkou, jakým způsobem lze obecně operetu na prahu 21. století inscenovat. Zda je lépe využít osvědčených režijních postupů a zachovat tak operetě její běžnou, diváky stále velmi oblíbenou, ale přesto spíše „zastarale tradiční“ podobu, nebo se pokusit o určité vybočení z této místy stereotypní inscenační tradice, a posunout tak tento velmi specifický žánr blíže současným moderním jevištním postupům, jimiž je možné oslovit především mladé diváky.

Inscenátoři v Českých Budějovicích vycházeli ze samotných možností zdejšího malého, ale přesto velmi sympaticky ambiciózního operního souboru. Režisér Radek Chabina vytvořil společně s výtvarníky Vojtěchem Štolfou - scéna a Miloslavem Kocmichem - kostýmy standardní produkci, obohacenou o několik možná na první pohled nezvyklých režijně-výtvarných prvků, celkově však nikterak nevybočujících z běžné české operetní praxe.

Inscenace byla například doplněna o novou roli mamá Marcely, které byla přenechána slavná ,,kankánová scéna“ třetího jednání. Toto divácky vděčné číslo obvykle zpívá Valencie, jež ale v této inscenaci nebyla překvapivě představena jako namyšlená salónní koketa, nýbrž jako charismatická žena, která je ozdobou každé intelektuální společnosti. Toto řešení se mi zdá logické a v celkovém pohledu také velmi účelné. Na druhou stranu nechápu, proč bylo třetí jednání režisérem záměrně prezentováno, jakoby se neodehrávalo v šantánu „U Maxima“, ale přímo u Hanny Glawari, která by tak určitou „kopii“ tohoto slavného nočního podniku připravila přímo ve své rezidenci jako překvapení pro milovaného Danila (!?!?), který od ní demonstrativně odchází, poté co byl odmítnut a zesměšněn a pokouší se najít útěchu právě „U Maxima“. Jelikož je tam ale zavřeno, nezbývá mu tedy nic jiného, než se vrátit zpátky k Hanně (!?!?). Copak by se v celé Paříži nenašel jiný podobný podnik, kde by mohl nešťastný Danilo nalézt v tak „zoufalé“ situaci útočiště ? Nejenže toto řešení nepůsobí samo o sobě příliš dramaturgicky věrohodně, vzhledem k několika nepředvídatelným „komickým“ situacím k nimž o premiéře došlo, místy také snad až trapně. Bohužel podobně dopadla i úvodní scéna druhého jednání, kdy Hanna zpívá přátelům slavnou píseň o dívce Vilje. Tento výstup (snad záměrně) připomínal spíše nějaký „živý obraz“ z maršovjanských dějin, než upřímnou vzpomínku na milovanou rodnou zemi.

V titulní roli pěvecky zazářila talentovaná sopranistka Kateřina Hájovská, pro niž se Hana Glawari stala již druhou velkou sólovou příležitostí na scéně JD v této sezóně (počátkem tohoto roku se zde s velkým úspěchem představila již jako Milada v Daliborovi).
Po všech stránkách výborným protihráčem jí byl Svatopluk Sem v postavě hraběte Danila Daniloviče. Miroslava Veselá upoutala coby Valencienne nejen krásným hlasem, ale také promyšleným hereckým projevem, Pavel Klečka podal v komické postavě barona Zety jako obvykle suverénní výkon. Dagmar Volfová a Vítězslava Bobáková s grácií zahrály a zazpívaly postavy Praskovji a mamá Marcely. Bohdan Petrovič se tentokrát zaměřil především na důkladné herecké vykreslení role Camilla de Rosillon. Role vikomta Cascady a Raoula St.Brioche úspěšně vytvořili Václav Janeček a Otakar Novák, výborně se uvedl také František Brantalík jako konsul Bogdanovič. V postavě tajemníka Něguše uplatnil svůj výrazný komediální talent Miloslav Veselý.

Inscenaci hudebně nastudoval šéf opery Jihočeského divadla Milan Kaňák. Orchestr zněl pod jeho vedením velmi vyrovnaně a vyvaroval se řady nepříjemných nesrovnalostí, jakých jsme mohli být při několika předešlých inscenacích svědky. Ve velmi dobrém světle se představil také celý pěvecký sbor pod vedením sbormistrů Karla Fráni a Martina Peschíka.

Představení poněkud chybí pravá operetní lehkost, dílo je ale odvedeno poctivě a navzdory akusticky velmi špatnému prostoru DK Metropol také na odpovídající interpretační úrovni. Veselá vdova se tedy bezesporu stane divácky atraktivním titulem repertoáru Jihočeského divadla.