zvláštní poděkování
Volný.cz

Malé jubileum Karnevalu zvířat

Karneval zvířat

autor: archiv divadla   

zvětšit obrázek

Karneval zvířat, interaktivní představení pro děti Báry Látalové a jejích spolupracovnic a spolupracovníků slaví letos malé jubileum. „Karneval“ měl premiéru před pěti lety na festivalu Tanec Praha 2013 v sekci Tanec dětem a od té doby se stále hraje za velkého zájmu pedagogů, rodičů a dětí.
Choreografka a tanečnice Bára Látalová, která stojí za koncepcí „Karnevalu“, je specialistkou na zprostředkovávání (současného) tance dětem. Má za sebou mezi jiným několik let úspěšné práce jako pedagožka v projektu Tanec školám, který zavedl taneční výchovu jako výběrový předmět do školního rozvrhu a jinou oblíbenou inscenaci určenou dětem týkající se fyziky a slavné Einsteinovy rovnice E =m.c².

Karneval zvířat inspirovaný hudební suitou o čtrnácti větách skladatele Camilla Saint Saense je živým, pestrobarevným útvarem s promyšlenou kompozicí, využívajícím propracovanou choreografii i improvizaci v prostředí scény konstruovaném videoprojekcemi (videoart Petr Krušalnický, Jaroslav Hrdlička, Vojtěch Vaněk, světelný design Robert Škofánek). Míří přesně tam, kde lze vzbudit a podchytit pozornost a zájem dnešních vizuálně orientovaných dětí vyrůstajících v těsném kontaktu s různými médii.
Děti nejlépe ve věku mezi 6 až 12 léty jsou společně se čtyřmi tanečnicemi (Bára Látalová/Helena Arenbergerová, Michaela Suša, Zdenka Burgot Sviteková, Jana Látalová/Inga Zotova Mikshina) také samy spontánními aktéry představení. Mohou se jimi stát ale i pedagogové nebo rodiče, které své menší ratolesti doprovázejí. Dobrodružný vstup z temnoty ke světelnému kruhu na taneční ploše je prostě povolen každému, kdo si zuje boty. Už tento moment je pro mnohé neklidné a „vzpouzející se“ děti tak překvapivý a nezvyklý, že celkem disciplinovaně dokáží sledovat „tanec“ kruhu – jeho zmenšování a zvětšování nebo později jeho proměnu v „kolo s loukotěmi“, které se v závratném tempu otáčí.

Dětská pozornost je několikrát přesměrována na jiný jev – do kruhu vtrhnou čtyři tanečnice a společně i každá zvlášť se „stylizují“ do čtvernožců, ptáků, vodních živočichů, hmyzu, nejde přitom o pantomimu, kde by bylo jednoznačně jasné o jaké tvory jde - jsou tam totiž také neobyčejná zvířata a děti musí přemýšlet a napnout svou fantazii a právě tohle je jedním z cílů.
Děti nejsou ponechány dlouho v klidu nezúčastněných pozorovatelů. „Zvířata“ pronikají přes kruh a vybírají si větší i menší děti, zatočí se s nimi, proběhnou, proskočí a opět je odloží a vystřídají za jiné. Někteří možná pociťují trochu obavy, aby nebyly vybráni, větší individualisté preventivně opouštějí scénu a odcházejí si sednout na stupně do hlediště, někteří odvážlivci se sami nabízejí.
Svižné střídání vlastních výstupů tanečnic daných choreografií – třeba jako groteskní scénky nebo skutečně pozoruhodné taneční sekvence a improvizačních vstupů se spoluúčastí dětí (může se přihodit cokoliv) strukturuje představení, udržuje malé diváky v napětí a nedovoluje, aby se nudili. Reakce dětí odhalují, že pohyb je vskutku jejich nejpřirozenějším projevem, že si to užívají a většina z nich se ukazuje jako skvělí tanečníci a tanečnice, kteří z toho co vidí, dokáží rozvíjet vlastní kreace.
Živočichové, kteří byli společným úsilím uvedeni v život a vypuštěni na scénu, obývají a pohybují se ve čtyřech prostředích – v zemi vody, vzduchu, zemi hlíny a trávy a zemi kamenů. Pod vedením tanečnic se čtyři skupinky dětí snaží prožít a pohybem vyjádřit každou z matérii, kterou mají k dispozici a mohou si ji přímo „osahat“. Navzájem hodnotí své výkony a pak do svých fantaskních zemí také „odplouvají“.

Zvukový podklad představení (který by děti hravě dodaly samy) byl zkombinován (hudební režie Pavol Rinowski) z originální hudby i ohlasů klasiky (Labutí jezero). Sílu svých hlasů mohou děti v závěru uplatnit zcela organizovaně – v orchestru pod taktovkou dirigentky, když zastupují živočichy, které si předtím nakreslily. S chutí si zařvou, k tomu jim nechybí energie nikdy, ale dokáží se i podřídit a zcela (s velkou námahou) se ztišit.
Děti tak využívají při představení všechny dovednosti – pohybové, výtvarné i hudební. Mohou se svobodně projevit, nikdo je nenapomíná, nic jim nezakazuje, přesto se interpretkám daří udržet vše v jakémsi přirozeném (ne)pořádku, (což ocení nejen děti ale zejména pedagogický a rodičovský doprovod - kdyby se uděloval Zlatý Amos i vyučujícím taneční výchovy, museli by ho získat interpretky „Karnevalu“).
Především ale shlédly (nejen) děti v Karnevalu zvířat „opravdový tanec“, taneční divadlo v tom nejlepším provedení. Jistě si z toho odnesly silné dojmy a možná, že pro některé to bude i podnět, aby se tancem začaly zabývat.
Neudiví, že nedlouho po svém vzniku získalo představení na České taneční platformě 2014 vedle Ceny za světelný design i Cenu diváků. Trvalé pozitivní ohlasy dětského i dospělého publika jsou důvodem k domněnce, že „Karneval“ má šanci dožít se v plné síle ještě kulatějšího jubilea a že nezůstane ve svém výchovném působení osamocený.

www.divadloponec.cz

16.4.2018 18:04:48 Helena Kozlová | rubrika - Recenze

Časopis 39 - rubriky

Archiv čísel

reklama

WebArchiv - archiv českého webu

Časopis 39 - sekce

HUDBA

První dáma country music

S. Spaceková (První dáma country music)

První dáma country music
Životní příběh Loretty Lynnové, slavné country zpěvačky. Americký film oceněný Osc celý článek

další články...

LITERATURA/ UMĚNÍ

Kino art: Střílejte na pianistu a Angele a Tony

Angele a Tony

Střílejte na pianistu
Od koncertního křídla k barovému pianu podsvětí. Charles Aznavour v hlavní roli slavn celý článek

další články...