Scéna.cz 

Hudební rozhledy 04/19

Alondra de la Parra se sice narodila mexickým rodičům v New Yorku, ale od dvou let vyrůstala v Mexiku. Do USA se vrátila v devatenácti, kdy začala studovat na Manhattan School of Music. Je osobností, která vnáší do převážně mužského dirigentského světa ženskou křehkost, nadhled, ladnost i energičnost. Osmatřicetiletá mexická dirigentka je od roku 2017 uměleckou ředitelkou a šéfdirigentkou Queensland Symphony Orchestra v australském Brisbane, ovšem zkušeností s prestižními tělesy i operními domy má nepočítaně. Spolupracovala například s Orchestre de Paris, London Philharmonic Orchestra, římským Orchestra dell’ Accademia Nazionale di Santa Cecilia nebo Cameratou Salzburg a dalšími. V rámci festivalu Pražské jaro vystoupí na jeho předposledním koncertě (2. 6.) se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu a trumpetistou Manuelem Blankou s díly Dmitrije Šostakoviče, Alexandera Aruťunjana a Igora Stravinského.

„Blíží se Mezinárodní den žen. To jste jim dal pěkný dárek“, pravila kdysi Jaroslava Obermeierová ve slavné scéně z filmu Marečku, podejte mi pero a dívala se se zdviženým obočím na provinilce, představovaného Jiřím Sovákem. Ten se měl ve večerní škole pro dospělé dopustit mimořádně odsouzeníhodného jednání zasláním výsměšného lístku se vzkazem spolužačce v nejlepších letech... Na tuto filmovou hlášku jsem si vzpomněl 8. 3. 2019, kdy Semperova opera v Drážďanech uvedla v premiéře po více než čtvrt století novou inscenaci Smetanovy Prodané nevěsty. Vždyť zápletka české národní opery vlastně není o ničem jiném, než o vzniku smlouvy, cynicky uzavřené mezi dvěma muži a řešící osud milenky jednoho z nich. A jakkoliv se ve finále zjistí, že šlo jen o úsměvný podvod a „dobrá věc se podařila, věrná láska zvítězila“, nic to nemění na skutečnosti, že dotyčné dívky se během handlování s její budoucností na její názor na věc nikdo neptal…

Václavu Talichovi, jednomu z největších českých dirigentů a tvůrci české orchestrální interpretační tradice, připravil osud nelehký úděl. Po studiích na Pražské konzervatoři se stal prvním houslistou a posléze koncertním mistrem Berlínské filharmonie, dirigoval v Oděse, vyučoval a záhy také dirigoval v Tbilisi. V roce 1906 se vrátil do Prahy, kde se stal dirigentem Orchestrálního sdružení. Po dvou letech se začal podílet na budování nové filharmonie v Lublani a dále se vzdělával na lipské konzervatoři u M. Regera a A. Nikische a v Miláně u dirigenta A. Vigniho. Po návratu do Čech se mezníky v jeho kariéře staly roky 1917 a 1918: první vystoupení s Českou filharmonií a jmenování jejím šéfdirigentem. Po druhé světové válce byl však nespravedlivě nařčen z kolaborace a jeho oslnivá dráha se začala bortit. Následovalo zatčení, věznění a nemožnost spolupráce s ČF, kterou nahradil založením proslulého Českého komorního orchestru. Tím však jeho životní peripetie zdaleka neskončily...

Málokterý americký skladatel se může pochlubit tak strukturálně, filozoficky a emocionálně propracovaným a sugestivním dílem jako George Crumb. Jeho skladby jsou u nás, bohužel, téměř neznámé, pohodlnější jsou populárněji stylizovaní autoři hudebního minimalismu nebo naopak někteří zástupci experimentální hudby. Přitom právě v kompozicích George Crumba se uskutečnila tak málo vídaná syntéza, která je možná jen díky konstelaci mimořádného talentu, odhodlání, agility, hudební inteligence a senzitivní vnímavosti. V Georgi Crumbovi jakoby v americké hudbě ožilo dávné volání předků se zřetelně artikulovaným moderním pohledem na události a svět kolem nás i mikrokosmos v nás samotných. I den jeho narození byl zvláštní. Poprvé totiž spatřil světlo světa 24. října 1929, tedy v den, který je zapsán v americké historii jako neblaze proslulý černý čtvrtek a největší bankovní krach v dějinách. Rodičům, již si hudbu zvolili jako profesi, to ale radost z potomka určitě nezkalilo…

HUDEBNÍ ROZHLEDY 04/19