Scéna.cz 

Dvořákova 5. symfonie F dur v dobové interpretaci

Musica Florea se po roce opět vrací k symfonickému dílu Antonína Dvořáka. Tentokrát k jeho 5. symfonii F dur, jež měla premiéru v roce 1879 v Praze. V historicky poučené interpretaci zazní poprvé 16. listopadu 2019 v Besedním domě v Brně, o den později v kostele sv. Šimona a Judy v Praze. Doplněna bude o předehru Othello téhož skladatele.
Dobově poučená interpretace hudebních děl se spojuje především s obdobími baroka či klasicismu, nicméně značných změn doznala i interpretace romantických děl 19. století. Již od počátku 20. století se začal zvuk romantických skladeb a přístup k partiturám měnit.

„Převládl tzv. technokratický přístup k notovému zápisu. Co nebylo v notách, jako by nemělo právo na existenci,“ přibližuje situaci dirigent orchestru Marek Štryncl. „Romantická hudba je však velmi emocionální, a právě nálada jednotlivých hudebních témat, frází a prvků rozhoduje o použití typických romantických výrazových prostředků, jako je postupné, či naopak náhlé zrychlování, tempa rubata, ozdobná glissanda, záměrná nejednota smyků smyčců apod.“
Pátá Dvořákova symfonie byla napsána za pouhých šest týdnů a ve skladatelově tvorbě představuje zlomové dílo, jímž došlo k završení rané řady jeho symfonií. Jedná se o absolutní ovládnutí formálního uspořádání hudebního útvaru a současně jeho naplnění novým významem, čímž se Dvořák stal jedním z prvních skladatelů, který formu klasické symfonie rehabilitoval pro novou dobu a publikum.

Tónina symfonie – F dur, byla za dob baroka spojována s nebeskou či pastorální náladou a tato symbolika zřejmě přežila i do stylového období romantismu.

„Především první a třetí věta je nesena ve velice rustikální, slovansky odlehčené tanečnosti bez výrazných dramatických zvratů. Naproti tomu druhá, a zejména závěrečná čtvrtá věta je emočně bouřlivější, doplněná o líbezně optimistická vedlejší témata,“ uvádí Marek Štryncl.
Pátou symfonii doplní Dvořákova dramatická předehra Othello. Jedná se o bohaté dílo nabité náladovými zvraty, jež výrazně podporuje interpretace na dobové nástroje.
„Svou archaickou akustickou různorodostí a nerovnoměrností mohou lépe vystihnout stísněnost a osudovost skladby,“ doplňuje Štryncl.

Antonínu Dvořákovi a jeho dílu se Musica Florea věnuje pravidelně již od roku 2009, kdy nahrála jeho 7. a 8. symfonii – tehdy ještě bez výzkumu a realizace autentických hudebních vyjadřovacích prostředků. V letech 2015–2018 navázaly symfonie č. 1 c moll Zlonické zvony, č. 2 B dur, č. 9 e moll Z Nového světa a č. 4 d moll. Všechny uvedené skladby vyšly na CD a posluchači se mohou těšit i na nahrávku 5. symfonie.