zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Hudební rozhledy 05/20

Cornelius Meister na obálce HR 05/20

autor: archiv   

zvětšit obrázek

Německý dirigent Cornelius Meister měl řídit závěrečný koncert letošního Pražského jara. Po letech měla opět zaznít Beethovenova Devátá. Koncert se ze známých důvodů nemůže uskutečnit, ale příležitost představit tohoto zajímavého a ve světě velmi uznávaného a úspěšného dirigenta jsme si ujít nenechali. Umělec, který vede nejlepší evropské, americké i japonské orchestry a řídí inscenace v nejvyhlášenějších světových operních domech, je vedle své dirigentské profese i klavíristou, a podobně jako jiní vyhlášení umělci diriguje při takových příležitostech orchestr od klavíru. Cornelius Meister má velmi blízký vztah i k české kultuře, ostatně české stopy se do našeho rozhovoru neustále prodíraly. Se Symfonickým rozhlasovým orchestrem ORF v roce 2017 dokonce natočil komplet symfonií Bohuslava Martinů. S jeho tvorbou se však seznámil již ve svých dvaceti letech a hned ho svou bohatou instrumentací a dalšími typicky martinůovskými kompozičními prvky okouzlil...

Česká televize na svém programu Art už delší dobu věnuje patřičnou pozornost také oblasti vážné hudby, přenosům, a ještě častěji záznamům koncertů a operních či baletních inscenací. Zpřístupňuje tak nejen současnou produkci, ale sahá i k archivním snímkům, jejichž návrat na obrazovky bývá mnohdy skutečnou událostí. Takovým výjimečným zážitkem byl sobotní večer 21. 3., věnovaný 110. výročí narození slavného českého basisty Eduarda Hakena, dlouholetého sólisty Opery Národního divadla v Praze. Hakenovu osobnost jsme si nejdříve připomněli v portrétu, který s ním natočila režisérka Věra Chytilová u příležitosti jeho 85. narozenin v roce 1995 a kde Mistr prostými slovy a s pokorou sobě vlastní vzpomíná na svou životní pouť. Jako hlavní program k Hakenovu jubileu zařadila ČT vzácný archivní snímek, televizní inscenaci Dvořákovy Rusalky z roku 1960. Nejde sice o první operu na českých obrazovkách, ale jde asi o nejstarší existující televizní záznam operní inscenace...

Wagnerova opera Mistři pěvci norimberští, jejíž světová premiéra se odehrála v Mnichově pod taktovkou Hanse von Bülowa 21. 6. 1868, je nejdelší skladatelovou operou vůbec, trvající bezmála pět hodin. A protože je i velice interpretačně náročná, zase tak často – a to dokonce ani na německých scénách – se nehraje. Jednou z posledních premiér byla před třemi lety zdařilá inscenace australského režiséra Barrieho Koskyho, hudebně nastudovaná Philippem Jordanem v rámci Bayreuthských slavností, kde se role Hanse Sachse skvěle zhostil Michael Volle a stejně jako v recenzované inscenaci z Drážďan role Waltera von Stolzinga Klaus Florian Vogt. Ten, ostatně jako všichni jeho kolegové, opět odvedl vynikající výkon, a protože i hudební nastudování wagnerovského specialisty Christiana Thielemanna a promyšlená režie Jense-Daniela Herzoga splňovaly ty nejvyšší parametry, zařadilo se toto provedení, premiérované v Semperoper 26. 1. 2020, k tomu nejlepšímu z posledních let...

„Penderecki prý nezemřel“, píše autor článku Vzpomínky na Krzysztofa Pendereckého, který jsme aktuálně zařadili do tohoto čísla. „Slyšel jsem tuto zvěst z několika zdrojů a četl ji v textech různých osobností“, pokračuje. „Cítil jsem a stále ji vnímám v jeho geniální hudbě. Málokterý skladatel se zapsal tak výrazným, neopakovatelným způsobem do světové hudby jako tento polský mistr, který odešel do hudebního nebe 29. 3. 2020. Je to jistě fyzická ztráta skvělého a krásného člověka. Jak ale svědčí ohlasy předních skladatelů a dalších osobností nějak profesně spojených s hudbou, Pendereckého odkaz je nezbytnou součástí životů celé řady lidí…“. A tak se můžeme začíst do řádků z pera skladatelů Jana Grossmanna, Lukáše Hurníka, Milana Báchorka, Lukáše Sommera, který je i vynikajícím kytaristou, Edvarda Schiffauera, Ivána Buffy, Ivana Achera, Jaroslava Krčka či Petra Kotíka, jež doplňují slova publicisty a filozofa Petra Fischera či hudební redaktorky Renaty Spisarové...

HUDEBNÍ ROZHLEDY 05/20

4.5.2020 09:05:51 Redakce | rubrika - Z médií