Scéna.cz 

Tomáš Ondřej Pilař: Malý princ je setkáním se sebou samým coby dítětem

Soubor Opery Jihočeského divadla uvedl 24. července 2026 na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově českou premiéru opery MALÝ PRINC britské skladatelky Rachel Portman. „Dnešní den je pro českou operní scénu velmi vzácným a speciálním dnem,“ uvedl před začátkem představení režisér inscenace a umělecký šéf opery Tomáš Ondřej Pilař. Připomněl mimořádnost okamžiku, dvacet tři let trvající cestu k získání autorských práv i okolnosti vzniku Exupéryho slavné knihy. Pozornost věnoval také hudební poetice Rachel Portman, věrnosti operního zpracování literární předloze a nabídl divákům vlastní interpretační klíč k inscenaci.
Portál Scena.cz přináší redakčně upravené komentované úvodní slovo režiséra Tomáše Ondřeje Pilaře před českou premiérou opery MALÝ PRINC.

“Malý princ je název, který v mnoha z nás vzbuzuje obrovské množství pestrých asociací,” řekl Pilař a dále pokračoval: “Ať už je to bedýnka s beránkem, planety, po kterých Malý princ putuje. Může to být růže, kterou je potřeba chránit. Zkrátka je to neskutečné množství motivů a témat.” Vyzdvihl, že dílo skladatelky Rachel Portman a libretisty Nicholase Wrighta se drží na významných operních scénách od své premiéry roku 2003 právě proto, že se oba dva rozhodli toto dílo nijak nevykládat, ale “pouze doslova ho adaptovat do operní podoby, aby maximálně zachycovalo věrnost Exupéryho originálu.”

Spisovatelova cesta k Malému princi
Antoine de Saint-Exupéry napsal Malého prince v jedné z nejtěžších etap svého života během exilu v USA. Jak připomněl Tomáš Ondřej Pilař, francouzský spisovatel doslova trpěl tím, že jeho vlast sténá pod nacistickou okupací. Právě proto věnoval Malého prince svému příteli Léonu Werthovi, novináři židovského původu, který tehdy žil ve Francii v ústraní, trpěl hladem i nemocemi.
Exupéry se narodil roku 1900 v Lyonu do šlechtické rodiny. O otce přišel již ve třech letech a dětství prožil na zámcích svých prarodičů a tety, kde zažíval nejrůznější dobrodružství. Jako dítě byl drobný, subtilní a blonďatý chlapec, který podle Pilaře nápadně připomínal postavu Malého prince z autorových ilustrací.
Později se stal letcem a od dvacátých let podnikl řadu náročných letů. Jedním z nejdramatičtějších okamžiků jeho života byla havárie při přeletu Sahary. Se svým mechanikem se šest dní marně snažili najít vodu. K dispozici měli jen termosku s kávou, nedopitou láhev vína, několik rozinek a pomeranč. Vyčerpávající boj o přežití ukončila až pomoc kolemjdoucího beduína.
„Tato příhoda mohla být jednou z jiskřiček pro napsání knihy Malý princ,“ konstatoval Tomáš Ondřej Pilař.
Připomněl také Exupéryho literární debut PILOT i knihu inspirovanou saharským dobrodružstvím, která byla do češtiny přeložena pod názvem ZEMĚ LIDÍ. Vyšla v roce 1939 a její anglický název WIND, SAND AND STARS (VÍTR, PÍSEK A HVĚZDY) podle Pilaře výstižně vystihuje atmosféru tohoto autobiografického díla.
Podnět k napsání knihy Malý princ přišel od Newyorského nakladatele Reynal & Hitchcock, který si přál před Vánoci roku 1943 trochu zrychlit prodeje svých knih. Exupéry napsal Malého prince poměrně rychlým a svižným tempem v roce 1942. Tehdy ale netušil, že napsal knihu, která se stala jednou z dvaceti nejprodávanějších knih v historii vůbec. Po Bibli se jedná o nejpřekládanější knihu.

Každý čte Malého prince jinak
Tomáš Ondřej Pilař se dále zaměřil na samotný výklad knihy a nabídl divákům svůj osobní pohled na její význam. Připomněl, že ačkoliv je Malý princ často vnímán jako optimistické dílo, skrývá v sobě i výrazné temné proudy. „Například baobaby na planetě Malého prince mohou být inspirované rozpínajícím se nacistickým Německem. Těch interpretací knihy je spousta,“ uvedl režisér a pokračoval:
„Každý v ní viděl úplně něco jiného. Pro někoho je to podobenství o přátelství. Pro jiného almanach lásky. Pro někoho je to kniha o vyrovnávání se se smrtí.
A pro mě je Malý princ příběhem pilota, který prožije tragické ztroskotání uprostřed pouště. Není to jen ztroskotání letadla, ale představuje i životní ztroskotání. Je to okamžik, kdy se člověk ocitne na své životní cestě úplně sám. Je uprostřed pustiny, doslova nemá nic jiného než termosku s kávou a pomeranč. A právě v tu chvíli do jeho příběhu vstupuje Malý princ. A Malý princ je pro mě takovým setkáním se sebou samým v dětské podobě.“

Hudba jako paprsek do lidské duše
Britská skladatelka Rachel Portman se narodila v roce 1960 v jižní Anglii. Již od dětství se věnovala hudbě a v devadesátých letech se zařadila mezi nejvyhledávanější autorky hollywoodské filmové hudby. Jako první žena v historii získala Oscara za původní filmovou hudbu k filmu EMMA (1996). Následovaly snímky PRAVIDLA MOŠTÁRNY, ČOKOLÁDA a řada dalších. Operu MALÝ PRINC napsala v roce 2001 pro světovou premiéru o dva roky později.
Tomáš Ondřej Pilař upozornil, že právě hudba Rachel Portman je jedním z největších půvabů celé opery.
„V Malém princi uslyšíme typické prvky její tvorby. Osobně jsou mi velmi blízké a líbí se mi. Rachel Portman se nesnaží svou hudbou ohromovat a připoutat diváky do sedaček. Snaží se svou hudbou jako paprskem proniknout do nitra lidské duše a tam se dotknout toho nejcitlivějšího. Její hudba je neskutečně jemná. Její orchestrace je pastelově barevná.
Jak sama o sobě říká, nejdůležitějším prvkem její hudby je melodie. Malý princ je neskutečně melodický. Pro Rachel je typická také instrumentace. Základ orchestru tvoří smyčce, které obohacuje o harfu. Postupně se přidávají další nástroje. Žestě jsou naopak výrazně potlačené. Místo čtyř trombonů zazní pouze jeden, stejně tak jedna lesní horna, jedna trubka a žádná tuba. Všechno je intimní a křehké.
Rachel klade důraz především na dřevěné dechové nástroje – flétnu, hoboj, klarinet, anglický roh, fagot a basklarinet. Jeden z jejích nejoblíbenějších nástrojů je právě klarinet, který ve své barvě nese ta nejkrásnější emotivní sdělení. Až ho uslyšíte, nastražte uši a snažte se s ním splynout, protože právě tehdy se v ději odehrává něco důležitého. Klarinet však na své ose emocí nedokáže dosáhnout tak blízko ke smutku jako hoboj ani tak blízko k lásce jako flétna.“

Chlapecký soprán jako odvážné rozhodnutí
Tomáš Ondřej Pilař dále připomněl, že opera Malý princ trvá přibližně hodinu a čtyřicet minut. Zároveň upozornil na jedno z nejodvážnějších rozhodnutí skladatelky Rachel Portman, které považuje za mimořádně zdařilé.
„Hlavní roli Malého prince obsadila tím úplně nejkřehčím hlasovým oborem, jaký existuje – chlapeckým sopránem. Je nejkřehčí právě proto, že trvá neskutečně dlouho, než se člověk, který jím disponuje, vytrénuje na mistrovskou úroveň. A v ten okamžik už zbývají pouze týdny až měsíce, než začne soprán mutovat.
Právě z tohoto důvodu máme Malého prince obsazeného hned třemi představiteli. Zatím nikdo z nich nemutuje. Dnes večer uvidíte a uslyšíte devítiletého Maxime Bosáka z Olomouce. Pro mě je nepředstavitelné, že devítiletý chlapec dokáže hrát a zpívat tak náročnou roli.“

Každý si v opeře najde své místo
Tomáš Ondřej Pilař připomněl, že opera Malý princ zachovává věrnost Exupéryho předloze. Diváci se setkají téměř se všemi postavami, které Malý princ během svého putování potkává, i se známými citáty z knihy. Přestože kolem tohoto díla vzniklo množství literárních i psychoanalytických výkladů, režisér divákům doporučil především jediné:
„Věřím, že si každý z vás v opeře najde své místo. Moc vás prosím, zkuste otevřít svá srdce. Zkuste Malého prince vnímat jako operní představení, protože oproti knize pracujeme s úplně jiným jazykem.
Mě samozřejmě některé okamžiky jako režiséra velmi překvapily. Například když se v knize líčí, jak Malý princ každé ráno vstane a čistí sopky na své planetě. Najednou jsem viděl tu realitu, kdy náš devítiletý chlapec skutečně čistí sopky. Je to neskutečná dřina, kterou musí podstoupit.
Ono je to vlastně malé podobenství o životě každého z nás. Abychom se udrželi naživu, musíme některé věci stále dokola opakovat, pečovat nejen o svůj vlastní život, ale také o životy lidí kolem nás.“

To nejdůležitější je očím neviditelné
Na závěr svého vystoupení se Tomáš Ondřej Pilař zastavil u patrně nejslavnější věty Malého prince, kterou dnes nacházíme na plakátech, tričkách i hrncích. Připomněl však, že její skutečný význam bývá často chápán zcela opačně.
„To nejdůležitější je očím neviditelné. Když se do Malého prince opravdu ponoříte, zjistíte, že to není věta konejšivá. Je to věta burcující. Je dramatickým svědectvím o tom, že se v životě příliš upínáme k tomu, co je měřitelné – k úspěchům, postavení, financím, zkrátka ke všemu, co lze pojmenovat a spočítat.
Zatímco na to skutečně důležité a neviditelné zapomínáme. Na vědomé rozhodnutí být laskavý, trávit čas s těmi nejbližšími a prožívat život kolem sebe.
A právě to, že je něco očím neviditelné, neznamená, že je to někde ukryté. Znamená to, že jsme na to postupně zapomněli.“

📘 www.jihoceskedivadlo.cz