zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Adéla Karger: Výtvarné kurzy pro každého...

Adéla Karger uprostřed frekventantů kurzu

autor: Z webu   

zvětšit obrázek

Když si do internetového prohlížeče zadáte adresu www.malbakresba.cz není divu, že se objeví jako úvodní obrázek paleta. Po rychlém načtení hlavní stránky vás kromě lektorů určitě zaujme titulek – VÝTVARNÉ KURZY PRO KAŽDÉHO. Hned mohou naskakovat různé asociace... Nezbývá než se začíst dále:
„Naše kurzy jsou určeny Vám všem, kteří chtějí prožít radost z vlastního výtvarného tvoření a strávit zajímavé a příjemné chvíle. Nezáleží, jestli jste úplným začátečníkem nebo již máte dlouhodobou zkušenost. Nabízíme Vám především individuální přístup se zaměřením na zvládnutí všeho potřebného pro vytvoření obrazu...“

A co dál? Pojďme za osobou nejpovolanější Adélou Karger, malířkou a historičkou umění, ale hlavně iniciátorkou kurzu...

  • Otázek mám na tebe tolik, že nevím kde začít ... Zkusím to vzít od trpělivosti. Máš za sebou zkušenosti z restaurátorské práce a to je myslím o trpělivosti. Nebo ne?
    Určitě ano. Restaurátorská práce vyžaduje mnoho trpělivosti a citlivosti, také určitou lásku k historii, ale především pokoru k uměleckému řemeslu. Volná tvorba samozřejmě tolik trpělivosti nepotřebuje, znám umělce, kteří se nesoustředí déle než pár minut. V mém případě musím přiznat, že miluji i umělecké řemeslo a jak víte, když se dělá něco s láskou, jde to samo.
  • Jak jsi se k tomu vlastně dostala?
    Vždy jsou potřeba známí a náhoda. U mě zafungovalo obojí. Asi od šestnácti let jsem jezdila konzultovat své práce k malíři Miroslavu Houšťovi, který je náš dlouholetý rodinný známý. Jeho manželka je shodou okolností restaurátorka, takže když potřebuje pomocníka, osloví mně.
  • Rovněž mě v Tvém životopisu zaujalo „čištění barokního stropu“. Nabízí se, že buď jsi ve výškách, a nebo v malém prostoru na lešení – tedy závratě a klaustrofobie, tedy doslova ideální pracovní prostředí, když se k tomu přičte případný chlad... Ráda se vrháš do extrémů?
    Právě jsi vyjmenoval jedny z důvodů, které hrály podíl na tom, že jsem zavrhla přihlášení se do restaurátorského ateliéru na Akademii. Trpím trochu závratěmi a vysoké lešení je mi nepříjemné. Naštěstí v případě barokního stropu jsem mohla stát pevně nohama na zemi, byl totiž již rozebrán na jednotlivá prkna a dřívka, což bylo úžasné.
  • V kapse máš čerstvý diplom z filozofické fakulty UK. Jak to vlastně bylo – nejdříve malování a potom teorie o umění nebo naopak?
    Malování je můj život a teorie k tomu patří. Takže to beru jako neodmyslitelnou součást.
  • Říkám si, každý řemeslník by měl projít řemeslem od píky. Platí toto i u malíře? Měla bys namalovat třeba sto portrétů a pak můžeš jít malovat „naostro“?
    Máš naprostou pravdu a já to tak praktikuju. Řemeslo a určité umělecké zásady jsou pro mě důležité, abych se cítila ve vyjadřování svobodně. Kde by byl vrcholový sportovec bez tréninku.
  • V čem tě lákají staré mistrovské techniky, nemáš chuť věnovat se spíš grafiti?
    Jak jsem již řekla, staré mistrovské techniky považuji za určitý základ, ze kterého můžu získat velké poučení. Říkám si, poznej minulost a objevíš budoucnost. Nicméně grafity je široký pojem a není to jenom o spreji a o specifické stylizaci. Grafity jsou vlastně pokračováním již známých výtvarných projevů od pravěku, a proto není grafity jako grafity. Nevyhýbám se i možnosti, že bych se k určitému výrazu „grafity“ v budoucnu dostala.
  • Máš nějak rozložený čas na knihy o umění a malování?
    Zatím přesně ne. Často, ale čtu po večerech.
  • Pojďme ke kurzům, které pořádáš. Zaujalo mě, že máš k sobě kolegu – Josefa Hájka. Tedy mužský a ženský princip hraje v kurzech svou roli?
    Určitě ne, byla to náhoda, ale tvořivosti se meze nekladou.
  • To jsme trochu odbočili. Předpokládám, že náplň kurzu máte narýsovanou co se týče technik, ale můžeš prozradit: jak hledáte na kurzech témata?
    Aktuálně máme v jednom cyklu sobotních lekcí jakousi osnovu, která střídá náměty co nejpestřeji. Jako například zátiší, studie zvířat, portrét a krajina. Nejsou to témata daná nijak striktně, i když musím říci, že jsou docela poslušně dodržována. K tvorbě patří zkrátka dobrá pohoda a respektujeme plně individualitu každého, a proto si tam každý může řešit i to, co ho aktuálně zajímá. Konzultovat s námi může i své domácí práce.
  • Chceš říci, že na kurz se může přihlásit úplný výtvarný analfabet? Připadá mi to zajímavé. Každý může začít s čímkoli v jakémkoli věku. Například já osobně, bych chtěl do svých padesáti let přeplavat kanál La Manche ...
    Určitě ano. To, že se neumíme výtvarně vyjadřovat, je vlastně jeden velký předsudek. Je jisté, že každý z nás nemůže být Picasso, ale troufám si tvrdit, že výzva prázdného papíru nebo plátna je srovnatelná s přeplaváním kanálu La Manche. A navíc výhodou výtvarné tvorby oproti sportu je ta, že nevyžaduje určitou fyzickou zdatnost a je otevřena naprosto každému bez omezení.
  • Vedle kurzů se chystáš na svou samostatnou výstavu...
    Ano a samozřejmě bych tímto ráda pozvala všechny, kteří by měli chuť přijít. V úterý 26. dubna 2011 od 18.00 na Letné v ulici Františka Křížka v nové Galerii Kartografie Praha budu mít vernisáž. Výstava potrvá ještě následující dva dny. Pro bližší informace bych ráda odkázala na nový web - www.galerie-kartografie.cz .
  • K uměleckému vyjadřování patří emoce. Předpokládám, že ucho jsi si ještě neuřízla... Lámeš někdy štětce ze vzteku?
    Snad je občas jen házím. Nejobvykleji strhávám plátna a trhám papíry. Různé frustrace k uměleckému snažení bezesporu patří. Nejvíc mi však pomůže odreagování se s přáteli a sport.
  • A na závěr těžkou otázku. Kdybys měla ztvárnit obrazem svou největší radost, co by se na obraze objevilo....
    Představa o největší radosti je samozřejmě pro každého jiná. Já ji nacházím již v tvorbě samé a doufám, že energii, kterou tam vkládám, bude dobíjet i ostatní.
  • 18.4.2011 01:04:16 Josef Meszáros | rubrika - Rozhovory