zvláštní poděkování
Volný.cz

Josef Faktor: Občas se mně zmocňuje hlubší a intenzivnější zodpovědnost za české dějiny…

Papežská jmenovací bula kardinála Františka Tomáška

autor: Scena.cz   

zvětšit obrázek

V pátek 24. května 2019 se uskutečnil další ročník akce Noc kostelů. Modlitebny, fary, zvonice, krypty a mnoho dalších míst se otevřely pro všechny zájemce o seznámení se s vírou. Jedním z důležitých míst, kde se uchovávají paměti zejména v písemné podobě, jsou i archivy. Každá diecéze má vlastní archiv. Přijali jsme pozvání od Josefa Faktora, archiváře arcidiecéze pražské. Dověděli jsme se, že v arcibiskupském centrálním archivu – centrální spisovně uchovává písemnosti s určitými přesahy cca od 60. let až po současnost. Jedná se o archiv soukromý, ale se státními archivy a archiváři jsou v úzkém kontaktu. Nacházíme se v místnosti s neobvykle vysokým stropem, s řadou patrových archivních skříní a polic, kam se můžete dostat pomocí přenosných schůdků nebo díky předsunutému dřevěnému balkonu.

Určitou raritou je zdejší kladkový mechanický výtah s brzdou, zhotovený přesně na míru kartonů s písemnostmi, který je umístěný na severní straně u velkých oken. Jak je na první pohled vidět, prostory jsou jasně vymezeny tak, aby byl využit celý prostor především k ukládání dokumentů a určen výhradně pro manipulaci s různými typy písemností a jejich konečnému deponování. Prostora se nachází v patře nad bývalou konírnou, takže je tu dobrá míra vlhkosti i teploty, které se nijak výrazně nemění. Stavba samotná je situována tak, aby přímé sluneční světlo do prostor archivu nevstoupilo. Ideální to podmínky. Nechme už vyprávět archiváře, osobu nejpovolanější…

  • Pokud budeme mít zájem bádat ve zdejším archivu - spisovně, co všechno uchováváte?
    Arcibiskupský archiv, neboli dle kanovnického práva diecézní archiv, je v tom nejvlastnějším slova smyslu spisovna a archiv Arcibiskupství pražského. Do určité míry plní i funkci diecézního archivu jako teritoriálního celku. Spravuje ho ustanovený archivář, který je úředníkem kurie. Dnes tady v arcibiskupském archivu máme uchovány písemnosti z období cca od 60. let až po dnešní dobu. Jedná se převážně o správní záležitosti, tzn. tak jak úřad vlastně funguje se všemi jeho odbory jako např. Správa majetku, Stavební odbor, Kancléřství, Finanční odbor, Právní odbor, Provozní odbor, Lesní správa, atd. …, tak i archiv patří dle administrativního schématu z roku 2016 ještě společně s podatelnou do jednoho samostatného oddělení, který pak zastřešuje odbor kancléřství.
    Jádro veškerých písemných celků lze rozdělit na takové dva základní a zcela zásadní. Jednak se jedná o tzv. ordinariát – vlastní úřad arcibiskupa a pak tedy tzv. konzistoriální záležitosti.
  • Zmínil jste, že se nacházíme v soukromém archivu, podléhá tento archiv pravidlům, např. spisové službě, podobně jako ve státních institucích?
    Podléháme pravidlům běžné spisové služby, i když jako soukromý archiv máme svá vnitřní pravidla. Např. máme vlastní skartační řád, skartační plán, dle kterého pak provádíme tzv. skartační řízení, čili rozhodneme o tom, které dokumenty uchováme a které určíme k trvalému vyřazení, tedy ke skartaci. Určitou výhodou je, že máme přátelské kontakty s archiváři z Národního archivu či Státního oblastního archivu v Praze, takže v případě jakéhokoliv dotazu či problému se na ně mohu obrátit.
  • Povídáme si u příležitosti Noci kostelů, kostel je neodmyslitelně spjatý se službou kněží…
    Ano, archivujeme také např. duplikáty matrik, farní kroniky, různé zápisy z kněžských konferencí, dále vizitační protokoly farností, úřední knihy (liber ordinatorum, liber mortuorum, …), personálie bohoslovců, kněží, biskupů, pozůstalosti význačných církevních osobností a mnoho dalšího. Máme tu i tzv. tajný archiv…
  • ??? Co si pod tímto pojmem máme představit?
    Tajný archiv - to je takové záhadné slovo, viďte? Na první poslech to asi v člověku vyvolá představu s otazníky, co že to vlastně ukrýváme za archivní speciality? Dle kodexu církevního (kanonického) práva musí každé biskupství mít svůj tajný archiv, a to na bezpečném místě. Klíč od tajného archivu má pouze biskup. Zde se tedy jedná o písemnosti zcela soukromé povahy. V drtivé většině jde o nějaké vysvětlení určité události, palčivé starosti faráře či farníků, popsání nějakých problémů, prosby o rozhodnutí nějakého sporu, podezření atp. Do těchto dokumentů není důvod zacházet vzhledem k citlivosti, i když se jedná o velmi dávné doby, konkrétně jde o 30. a 40. léta 20. století.
  • Všichni školou povinní i nepovinní si jistě vybaví letopočet 1212 – Zlatá bula sicilská, najdeme ve Vašem archivu i jiné, ne tak staré buly?
    Kodex církevního práva nám říká, že diecézní biskup má dbát o to, aby byl v diecézi tzv. historický archiv, kde budou uchovány a systematicky uspořádány listiny, které mají historickou cenu. Naše nejstarší archiválie, včetně naší nejstarší dochované listiny z roku 1289, máme deponované dle depozitní smlouvy v Národním archivu. Díky častým návštěvám dobře vím, že tam se kolegyně a kolegové s nejlepší odbornou péčí o archiválie starají. Takovou zajímavostí může být snad to, že v archivu uchováváme papežské jmenovací listiny (buly). V archivu máme např. jmenovací bulu arcibiskupa a kardinála Dominika Duky OP nebo kardinála Františka Tomáška, či jiné buly z různých pozůstalostí biskupů. Také písemné papežské jmenování arcibiskupa pražského a pozdějšího kardinála Josefa Berana můžeme doložit. Osobnost kardinála J. Berana je v posledních letech velké téma, řekl bych přímo národní téma. Nyní také probíhá tzv. beatifikační proces. Před pár dny, 17. května 2019 jsme si připomněli padesát let od jeho úmrtí a první výročí převezení jeho ostatků z Říma – Vatikánu do Prahy, do katedrály sv. Víta, sv. Václava a sv. Vojtěcha. K této významnému výročí se uskutečnila na Arcibiskupství pražském i mezinárodní konference.
  • Zmínil jste kardinála Josefa Berana, hodně se také hovoří o páterovi Josefu Toufarovi…
    Páter Toufar pocházel z Královéhradecké diecéze, tam se upírá největší badatelská pozornost, ale po jeho zatčení, ho zastupovali někteří kněží Pražské arcidiecéze. Bohužel se často jednalo o vybrané kněze z řad kolaborantů z pražské arcidiecéze.
  • Součástí většiny archivů je i badatelna. Je tomu tak i u vás?
    S badateli samozřejmě počítáme a jsme rádi, že se zajímají o církevní dějiny. Přímo v archivu máme připravený badatelský stůl i křeslo. Je jistě možné na základě domluvy umožnit přístup k některým archiváliím. Nejčastěji tu badatelé dohledávají životopisné údaje o kněžích, řeholnících, biskupech, atd. ...
  • Jedna z nejdůležitějších listin je pravděpodobně doklad o založení Biskupství pražského, i tuto zde můžeme nalézt?
    Historici často uvádějí rok 973 jako letopočet založení biskupství v Praze. První biskup Dětmar (Thietmar) byl na biskupa vysvěcený až později. Zakládací listina jako taková se nedochovala, vycházíme ze zmínek v kronikách té doby. Originální listinu tohoto typu zde nemáme.
    Máme však zachovanou papežskou bulu z roku 1344, kdy došlo k povýšení pražského biskupství na arcibiskupství. Čechy se staly samostatnou provincií a prvním arcibiskupem se stal Arnošt z Pardubic, velká postava českých dějin. Jako arcibiskup mohl korunovat české krále a královny.
  • Zmínil jste, že zde zachováváte listiny cca padesát let staré. Ty starší najdeme v Národním archivu?
    Ano, jistě. V Národním archivu máme vůbec ty nejstarší dochované archiválie, středověké ze 13. st. až po 50. léta 20. st. Ty určité archivní celky dělíme chronologicky na určitá období:
    Zkratka APA = Archiv pražského arcibiskupství.
    - APA I. , 1379 až 1820
    - APA II., 1820 až 1876 (1896)
    - APA III., 1876 až 1920 (1949)
    - APA IV., 1920 až 1950 (neuspořádaný fond)
    - Ord., 1536 až 1939
    - APA – H – Správa statků
    - APA – Apoštolský vizitátor 1791 - 1864
  • Nezbývá než se zeptat, jaké máte pocity, když třeba držíte papežskou bulu ze 14. století osobně v ruce?
    Občas se mně zmocňuje určitá, řekl bych hlubší a intenzivnější zodpovědnost za české dějiny.
  • Co Vás ke studiím archivnictví přivedlo?
    Především můj biřmovací kmotr mě velice nadchl pro pomocné vědy historické jako třeba heraldiku, genealogii, sfragistiku, diplomatiku, numizmatiku, kodikologii, etc. … Můj kmotr pracuje jako medievalista (středověkář) v Prácheňském muzeu v Písku. A také samozřejmě jistý vliv měli na mě kantorky dějepisu na základní škole i na gymnáziu v Milevsku.
  • Jako archivář máte nejbližší kontakt s minulostí v písemné podobě… Mají se podle Vás děti zajímat o dějiny?
    Určitě. Říká se Historia magistra vitae – Historie učitelka života. Věřím, že je to opravdu tak.
  • Děkuji za Váš čas a hlavně poutavé přiblížení dějin.
    Rádo se stalo. Těším se zase někdy na shledanou.

    27.5.2019 12:05:57 Josef Meszáros | rubrika - Rozhovory
  •