Scéna.cz 

Hudební rozhledy 06

Shlomo Mintz, jeden z nejvýznamnějších houslistů své generace, vystoupil v Praze naposledy v prosinci minulého roku v mendelssohnovském večeru, kde jsme navíc mohli obdivovat i jeho umění dirigentské. V květnu se stal však rovněž ozdobou letošního ročníku Pražského jara, kde se tentokrát publiku představil v komorním recitálu. Věnoval jej dvěma letošním jubilantům, W. A. Mozartovi, z jehož odkazu si vybral houslové sonáty B dur, KV 378 a A dur KV 526, a Dmitriji Šostakovičovi, v jehož závažném, posledním opusu 147 se zároveň prezentoval jako violista.
Dopoledne 1. května se ve Stavovském divadle konal Evropský koncert Berlínských filharmoniků, řízených jedním z nejvýraznějších světových dirigentů a pianistů současnosti, Danielem Barenboimem, jehož jsme mohli na následující tiskové konferenci poznat jako svéráznou, i politicky se výrazně profilující osobnost aktivně se zasazující o téměř nemožné – mírovou koexistenci na Blízkém východě. Koncert sám, věnovaný pouze dílům W. A. Mozarta, byl i přes nepřítomnost světově proslulé mezzosopranistky Cecilie Bartoli, skvostným zážitkem – a to i zásluhou hornisty Radka Baboráka, který ji zastoupil.

Jedna z nejvyhledávanějších amerických mezzosopranistek, půvabná a sympatická Jennifer Larmore, vystoupila v Praze 9. května již po třetí. I tentokrát byl v programu jejího koncertu, konaného ve Smetanově síni Obecního domu, kromě baroka výrazně zastoupen především Mozart (jak letos snad, bohužel, ani jinak nelze) a Rossini, za jehož přední interpretku je již po léta považována. Larmore sklidila opět bouřlivé ovace, které však patřily nemenší měrou i skvěle hrající Pražské komorní filharmonii řízené francouzským dirigentem Jeanem-Christophem Spinosim.
Počátky opery ve Španělsku jsou stejně jako na mnoha dalších místech Evropy, nedílně spjaty především s italskými umělci, a tak i první madridské divadlo, Teatro de los Caños, zakládá principál divadelní společnosti z Apeninského poloostrova, která se v Madridu usadila v roce 1704, Francesco Bartoli. Tato skromná scéna byla v provozu téměř třicet let, než ji v roce 1737 nahradilo slavné Coliseo de los Caños de Peral, sloužící madridským milovníkům opery až do roku 1817. Teprve tehdy (v roce 1818) začíná madridský architekt Antonio López Aguado se stavbou divadla známého pod názvem Teatro Real a dokončeného až za panování královny Isabely II. v roce 1846.

„Ani v příštích měsících, byť pomalu končí sezona, si však nijak od hudby neodpočineme, protože nastupuje řada letních, tzv. open festivalů, které přinášejí leckdy nejen skvělé zážitky hudební, ale rovněž v uzavřených koncertních sálech nedosažitelné zážitky z krásných prostor zámeckých nádvoří, zahrad či romantikou dýchajících arkád. K prvním festivalům tohoto typu patří každoročně Smetanova Litomyšl a Festival komorní hudby v Českém Krumlově, těšit se však můžeme např. i na několik operních představení v atraktivním prostředí pod velkolepými hradbami středověkého hradu Lokte, kde letos zazní Dvořákova Rusalka, Čajkovského Eugen Oněgin, Mozartův Don Giovanni a Verdiho Nabucco,“ uzavírá v úvodníku Hana Jarolímková, šéfredaktorka Hudebních rozhledů.