Scéna.cz 

Šedesát let od úmrtí českého básníka - buřiče Karla Tomana

"Kdo ticho miluješ a samotu
a v lesích hlubokých a v míru sněžných polí
nasloucháš rytmu života,
zde někdy neslyšíš
hlas hlubin?
Zní z dálky
karneval vražd, krve, umírání.
Mlčení země bolí.
Však dole
tep srdce chvěje se a skrytý pramen z temnot
dere se k světlu.
A píseň mladých vod
tvé srdce
opije a hlavu štěstím zmámí,
že v zoufalství snad, ve víře však nejsme sami".
Karel Toman, vlastním jménem Antonín Bernášek, zastupuje v generaci básníků vstupujících do literatury na přelomu 19. a 20. století typ čistého lyrika. Po gymnáziu v Příbrami začal studovat práva, ale nedokončil je. Žil prý bohémským životem, hodně cestoval. Prošel Německo, Holandsko, Francii a Anglii, poznal evropská velkoměsta i poměry v anarchistickém hnuti. Teprve krátce před první světovou válkou se usadil v Praze. Vystřídal pak řadu úřednických míst, nedokázal nikde zakotvit, ale přitom stále psal. Od roku 1917 byl redaktorem Národních listů. Publikoval v časopisech Niva, Lumír, Země a Lípa. Po první světové válce spolupracoval s Lidovými novinami. Po vzniku Československa pracoval jako archivář a vydal ještě dvě básnické sbírky, které zachytily rozpory poválečného světa.

V jeho díle od počátku převažuje vliv dobového symbolismu, jeho lyrika vyjadřuje osobní zážitky zklamané lásky a milostného uspokojení. Toto téma se objevuje v jeho prvotině Pohádky krve, které vydal v roce 1898. O čtyři roky později vyšla sbírku Torso života. Tragicky laděné verse naznačují vůli k obnoveni důvěrného vztahu k životu, i když přináší zradu a bolest. V milostné lyrice této sbírky se poprvé objevuje typ ženy, která si svobodu pro svou lásku musí vyvzdorovat proti dobové konvenci. Zážitky z cizích velkoměst přinesla sbírka Melancholická pouť, v níž vyjadřuje hluboký osobní vzdor společenského vyděděnce, sympatizujícího s podobnými "tuláky". Díla raného mládí, naplněná skepsí a revoltou proti společnosti, vystřídala poezie, v níž došlo ke zklidnění prožitků i výrazů . Básnická kniha Sluneční hodiny je dalším stupněm básníkovy harmonizace, vrcholí v ní básníkův vývoj od vypjatého individualismu k objektivnímu postoji k realitě. Každá Tomanova báseň jako by v sobě shrnovala uzavřený lidský osud s jeho dramaty a konflikty. Básně se podobají lidové písni, přitom ale vyjadřují cítění moderního člověka. 1. světová válka se odrazila ve sbírkách Verše rodinné a jiné (stejné téma se objevuje ve sbírce Hlas ticha) a Město. Jeho tvorbu uzavírají Měsíce (Země je zde podstatou skutečnosti, je proti vraždám, které se odehrávají na jejím povrchu. Z hlubin země působí tajemné síly, které směřují k uchování životních hodnot. Námětem je starý mýtus) a Stoletý kalendář (do popředí zde opět vstupuje téma napětí domova a tuláctví).