Scéna.cz 

Sandra Vebrová: Luko – malý vlkodlak

Sandra Vebrová se připravuje na svůj debut. Na podzim by měla vyjít její prvotina - Luko – malý vlkodlak. Nechte se zavést do světa napětí a fantazie. První myšlenka na příběh o vlkodlačím klukovi vznikla v autorčině fantazii přibližně před dvěma lety. „Vlkodlaci se mi jako nadpřirozené bytosti zdáli nesmírně zajímaví, tajemní a rozporuplní. V mnoha knihách byli většinou zjednodušeně popisováni jako vraždící bestie, které si druhý den nic nepamatují. Ale čím víc materiálu jsem o vlkodlacích objevovala, tím víc mi docházelo, že na tyto bytosti je možné nahlížet i z docela jiného úhlu,“ přiblížila Sandra Vebrová.

Vlkodlaci mají nebývalé schopnosti, jsou propojeni s astrálním světem i přírodou, mají své zákonitosti a zvyky. Sandra Vebrová odkrývá jiný pohled na vlkodlaky, a tak z nich v příběhu vytvořila významný, vzdělaný a velmi vážený rod s bohatou historií. Takovou uzavřenou a záhadnou vyšší společnost mezi nadpřirozenými bytostmi.
V tomto prostředí vyrůstá také dvanáctiletý Luko. Je obklopený zdánlivou spokojeností a blahobytem, ale přesto mu schází alespoň jeden jediný blízký člověk. Toho najde, ke svému překvapení, v lidské dívce, Marianě. Mariana je z velké části Lukovým protipólem. Žije v docela jiném prostředí. Slouží dvěma nerudným skřetům, chodí v otrhaných šatech a přespává na půdě s děravou střechou. Je svérázná a paličatá, vždycky se musela umět postarat sama o sebe. Proto se také postupem času může stát Lukovi oporou. Skvěle se doplňují. Jsou stejně osamělí, oba ztratili v útlém dětství rodiče, a to dá možnost tomu, aby mezi nimi vzniklo velmi silné pouto – samozřejmé, spontánní přátelství.
Luko i Mariana se v příběhu v podstatě potýkají se stejnými problémy jako mnoho jejich vrstevníků. – Kdo jsem? Kam patřím? Co zvládnu a co ne?