zvláštní poděkování
Volný.cz

NETHOVOR - detail

Libor

STACH

Libor STACH

Narodil se v Českých Budějovicích ve znamení lva. Po absolvování Obchodní akademie byl v roce 2010 přijat na Divadelní fakultu brněnské JAMU ke studiu činoherního herectví u prof. Ivo Krobota. Od září 2012 do ledna 2013 absolvoval semestrální stáž na VŠMU v Bratislavě, kde studoval v ročníku prof. Emílie Vášáryové a doc. Zuzany Kronerová. Studium na JAMU úspěšně ukončil v červnu 2014 absolventskou trojrolí v dramatizaci románu T. Manna Zpověď hochštaplera Felixe Krulla hranou ve Studiu Marta. V rámci absolventského ročníku si zahrál kupříkladu Learta v Shakespearově Hamletovi nebo Nevěstina otce v Lorcově Krvavé svatbě.

Libor STACH - kompletní životopis...

 


Záznam NetHovoru 9.5.2018


* Ahoj, vážený Libore, skvělý den, jen tak si zachatovat se čtenáři 1. kulturního portálu Scena.cz. Vítám tě u on-line rozhovoru. Jaký byl Tvůj den, případně, co Tě ještě čeká... Redakce

Dobrý den všem! V prvé řadě bych rád poděkoval za milé pozvání.:) Inu dnes prožívám po dlouhé době den, kdy si můžu dělat, co chci, neb nemám žádné pracovní povinnosti. Tak jsem ho využil k nějakým e-mailovým restům, pak jsem žehlil, cvičil, vařil, vyjel si na kolo a pochopitelně se těšil na setkání s vámi. :)

* Za své dosavadní kariéry jste geograficky opsal docela velký oblouk – z Budějovic do Brna, do Chebu a nakonec do Boleslavi. Kde se cítíte doma?

Ano, to máte pravdu. Za posledních 5 let jsem se stěhoval celkem 5x, a rozhodně né naposled, i když už snad jen v geografické oblasti Prahy. :) A kde se cítím nejvíc doma? To se sám sebe taky ptám. A myslím, že nedávno jsem konečně dostal odpověď, když jsem četl knihu Kateřiny Tučkové Vyhnání Gerty Schnirch - tam jedna postava říká, že "Domov je tam, kde na vás čekají."... a je v tom podle mě kus pravdy. Není ani tak důležité místo, jako lidé, s nimiž ten domov tvoříte. :) Každopádně teď mi plně vyhovuje rytmus velkoměsta a jeho možnosti.

* Máte bezva hlas. Trénujete ho nějak? Gábina

Děkuji, Gábino, to je od Vás moc milé. :) Inu, nikterak zásadně. Pochopitelně si dělám - hlavně před představením, nějaká cvičení, abych ho správně připravil a používal, nicméně si myslím, že už mám za tu dobu trochu osvojenou hlasovou techniku, a ta o ten hlas vlastně tak nějak pečuje sama. Občas se ale stane, vlivem nějakého pracovního přepětí a nedostatku spánku, že se ozve a přestane fungovat tak jak bych potřeboval, v tu chvíli se snažím mu věnovat veškerou péči. Přeci jen je to můj pracovní nástroj.

* Libore kdy tě uvidíme v seriálu Ordinace v růžové zahradě. Prozradíš něco z natáčení? :) Jarmila, Tábor

Milá Jarmilo, v prvé řadě pozdravujete na mém rodném Jihu. :) A co mohu prozradit je, že zhruba někdy kolem prázdnin mě máte zpět ve svých obývácích. Prozradit nic nemohu a ani nechci, to byste se pak neměla na co dívat. :)

* Ordinace v růžové zahradě 2 nebo divadlo, kde se Libor Stach cítí lépe? :o) Marie, Pha8

Divadlo i televize. Každá tato disciplína je trochu jiná a obě dohromady tvoří hezký celek a skvěle se doplňují, takže tak. :)

* Libore máš nějaké fanynky, které tě pronásledují? :) Eva

:) ano, mám. Už mě jednou pronásledovali až domů... ale já byl prozíravý a vešel do jiného domu. Vlastně se takovými situacemi zatím bavím. :D

* Saturnin byla Vaše poslední premiéra v Městském divadle Mladá Boleslav? Rozhodl jste se tedy přestoupit do jiného divadla? Proč? Těšíte se na novou etapu a změnu?

Ano, je to tak, role Zdeňka v Saturninovi je mou rozlučkovou prací. Teď momentálně nepřestupuji do žádného jiného divadla - tedy do stálého angažmá, abych byl přesný. Potřebuji chvilku pocítit svobodu a mít možnost se rozhodovat sám za sebe. A taky potřebuji nový vítr do života. Důvodů mého odchodu je několik - z velké části jsou to důvody osobní, z té menší pak to, co se momentálně v tom divadle děje. Nesouhlasím s jistými manažerskými kroky a nechci jim být přítomen. Myslím, že můj odchod přichází v pravý čas. A snažím se, aby byl klidný a bez nějaké záště a nevyříkaných věcí. Zatím se mi to snad daří. Rád po sobě nechávám čisto :)

* Herci jsou dost pověrčiví. Máte nějaký amulet pro štěstí? Martina

Ano, to jsou. :) amulet vyloženě nemám, ale mám takové své rituály, hlavně před premiérou. Např. že po poslední generálce uklidím celý byt, v den premiéry od zhruba tří hodin moc nemluvím, poslouchám hudbu, procházím se, soustředím a přehrávám si celý ten zkouškový proces. :)

* Dobrý den Libore, vím, že jste v divadle v Mladé Boleslavi režíroval jedno předstvení. Jak je to s vámi jako s režisérem divadelních her? Chtěl byste do budoucnosti více hrát, nebo režírovat divadelní hry? Případně máte i jiné plány a ambice? děkuji Simon z Neratovic

Milý Šimone, děkuji za otázku. Ano, je to tak, režíroval jsem na malé scéně Iluze od Ivana Vyrypajeva a v Českých Budějovicích jsem režijně spolupracoval na site specific projektu Paměť jednoho domu. Režie mě v poslední době začíná lákat celkem dost a snažím se si jednou za rok nějakou udělat. Je to pro mě hezké a důležité osvěžení v té herecké práci. Uvidíme, co přijde příští sezónu, zatím je to v jednání. :)

* Máte nějaké ambice v oblasti autorského divadla?

Mám! :) a teď byly dokonce málem i naplněny. Ale pražský grantový systém tomu nepřál. Nicméně jsou zamknuty v šuplíku a jejich čas určitě jednou přijde. :)

* Prof. Ivo Krobot je výrazná brněnská osobnost spjatá zejména s Divadlem Husa na provázku. Měl jsi možnost pod ním coby režisérem pracovat?

Ano, vlastně celé 4 roky mého studia na JAMU. On byl vedoucím mého hereckého ročníku. A v Martě (školní divadlo) s námi dělal první absolventskou inscenaci - takovou koláž z jeho milovaného Hrabala. Často teď na pana Krobota vzpomínám a některé věci, které nám říkal, mi plně dochází až teď. :) Trochu jsme spolu z počátku bojovali, ale pak se to hezky pročistilo a já ho měl a mám moc rád a velmi si ho vážím. Nejen za jeho režijní práci.

* Máte nějaký herecký vzor? Jirka N.

Já upřímně nemám moc rád slovo „vzor“, neb trochu svádí k nějakému napodobování daného člověka – snažit se být jako on. Myslím si, že jsme každý individualita a nemůžeme se chtít připodobnit k někomu jinému. Musíme dle mého pracovat s tím, co nám bylo naděleno a to rozvíjet. Já to mám nastavené tak, že mohu být vzorem jedině sám pro sebe – v tom, jaký jsem člověk a to projektovat do té práce. Nicméně mám jakési inspirační kanály v některých lidech – tedy hlavně v tom, jak přistupují k práci, životu,…v tom jak vnímají herectví, divadlo, film,…. umění…. avšak v žádném případě se nesnažím být jako oni. Jsou pro mě spíš takovou motivací, čerstvým větrem…. Často se mi ale stává, že se do těchto lidí i platonicky zamilovávám. :) největší a nejintenzivnější inspirací pro mě zatím bylo setkání s paní Emílií Vášáryovou…. z toho čerpám už 6 let… mezi další mé múzy, či jak to nazvat, patří např. Dana Medřická, Táňa Medvecká, Radovan Lukavský, Klára Sedláčková-Oltová, z tanečního světa Ondřej Vinklát…. z těch oblastních scén pak třeba liberecká Karolína Baranová, chebská Radmila Urbanová, z mých boleslavských kolegů Petr Bucháček, Lucka Matoušková, Ivana Nováčková….. ze světových jmen v poslední době hodně „ujíždím“ na Andew Garfildovi, Eddie Redmaynovi, Jonathanu Groffovi nebo Frances McDormand.……z fotograficko-výtvarného světa Martin Stranka nebo Logan Zillmer, z hudebního třeba Radůza, Zrní, Rufus Wainwright,……. Myslím, že to stačí, ne? :)

* Vaše alma máter - Základní škola Ludvíka Kuby, jak na období školy povinné vzpomínáte? Vracíte se za svými učiteli? Jandová Rožnov

Jé, paní učitelko, Vy jste mi teď udělala obrovskou radost, víte to? No vzpomínám s láskou. Bylo to moc hezké období plné skvělých lidí. A to teď píšu zcela upřímně. Nebýt vás, kteří jste mě podporovali v mém směřování, byla by ta cesta mnohem složitější. Takže děkuji a v neděli se těším! A všechny zdravím!

* Na netu jsem objevil zprávu, že jsi patron celostátního kola soutěže Mladý programátor 2018, které se koná tento týden na ZŠ Pražačka. Držíš všem soutěžícím palce? Přijdeš jim poradit?

Ano, je to tak. Přijal jsem tuto patronaci s velkou radostí, neb si myslím, že podobných soutěží je potřeba, aby mladí lidé měli motivaci posouvat se v tom, co je baví. Myslím, že by o mou radu moc nestáli. :D Přiznám se, že je pro mě práce na počítači trochu španělskou vesnicí, ale v programování jde určitě i o jakýsi tvůrčí talent... tedy takto jsem si alespoň sám pro sebe odůvodnil to, že já, coby PCneznaboh, můžu dělat patrona této soutěži. :D

* Libore zdá se, že na nedostatek práce si rozhodně ztěžovat nemůžete. Zajímalo by mě, jak relaxujete nebo kde se „ dobíjíte“. Díky. Mějte se krásně a držte se. Dáša

Ano, je pravda, že teď té práce bylo hodně. Ale jak to tak v životě bývá, po dvou letech plného nasazení mě teď čeká režim klidovější (i když kdo ví, že?), tedy minimálně do léta ano. Do konce sezóny nic nezkouším, jen hraji a točím. A ten zbylý čas se snažím naplnit právě relaxací a nabírat energii na další věci. :) Přiznám se, že jsem tak trochu workoholik a i když aktivně nepracuji, mysl mi jede pořád. Ale snažím se dobíjet hlavně v přírodě. Miluji kolo a dlouhé túry, každý den se snažím nachodit alespoň 10 km, a u toho si trochu pročistit hlavu. Jinak rád chodím do kina, na výstavy, čtu, plavu, fotím, cestuji, chodím po horách, do přírody, nebo trávím čas s mými nejbližšími...

* Proměnily se hodně vaše představy o divadle od doby, kdy jste se pro herectví rozhodl? V čem je pro vás herectví radostné a v čem náročné?

Ano! Proměnily. A celkem dost. Má představa byla velmi naivní. Teď už, myslím, dokážu žít v realitě a nebrat si věci tolik osobně. Nad ledasčím se povznést. I když.... řekněme si po pravdě - divadlo dělají povětšinou lidé s trochu větším egem a někdy je těžké ho ukočírovat. Nicméně jsem s přibývajícím věkem poznal, že divadlo je sice velká láska a droga, ale že není všechno. Že jsou na světě důležitější věci, jako je např. rodina a domov. Takže se snažím nebrat ho tak vážně a trochu se nad ním povznést. A ono se pak člověku začne tak nějak lépe dýchat. :) A co je pro mě na divadle radostné? Tak třeba to, že se můžu každý večer sejít třeba s 350 lidmi a společně něco prožít a sdílet. Něco si vyměnit. To mi připadá skvělé. A taky je pro mě jakousi terapií, často si tam mohu prožít věci, které se mi v životě třeba momentálně příliš nedaří, nebo se tam z některých věcí vykřičet. Nebo se jen tak zasmát. A náročné je určitě v tom nasazení - člověk se musí přemoct, i když se mu třeba nechce nebo už vážně nemůže. Pak taky v té neustálé nutnosti babrat se v sobě samém. (což je někdy výhoda) A překračovat své hranice. V poslední době je pro mě náročné i v tom směru zákulisním - být odolný vůči všem možným závistem a intrikám a naučit se pracovat s vlastním egem a přijmout a pochopit činy druhých.

* S jakým typem role jste se ještě nesetkal, a chtěl byste si to zkusit?

To je hezká otázka. :) láká mě třeba nějaký autista. To jsou lidé, kteří mě už dlouhou dobu fascinují. Jejich svět je pro mě kouzelný a já bych ho chtěl jednou probádat na vlastní kůži. Ale těch postav a témat, které mě zajímají, je víc. :)

* Jakou hudbu poslouchá Libor Stach? Andrea

Hudební paleta Libora Stacha je velmi široká. Snad jen dechovka, country, pop a tvrdá muzika tam nemají příliš velké zastoupení :)

* Myslíte si, že máte štěstí na lidi nebo už vám v životě někdo podrazil nohy? Pakli-že ano, odpustil jste mu? Dana, Pardubice

Myslím, že na světě neexistuje člověk, kterému by někdo někdy nepodrazil nohy. :) Ale spíše patřím k jedincům, kteří mají na lidi štěstí, řekl bych (raději to tedy klepu). Dřív jsem byl velmi důvěřivý a pustil si blízko sebe hodně lidí. Teď už jsem po některých zkušenostech obezřetnější a mým přítelem se stane opravdu jen ten člověk, v němž cítím důvěru a to, že si máme co předat. Mám kolem sebe teď momentálně 3 lidi, o nichž můžu říct, že jsou mými přáteli. A co se týká odpuštění - to je teď jedno velké Liborovo téma. Už asi půl roku se snažím najít v sobě všechny křivdy a špatné věci, které jsem díky někomu zažil, a těm dotyčným odpustit. Myslím, že je to strašně potřebná věc. Aby se člověk očistil a nenosil v sobě zášť.

* V inscenaci Saturnin hraješ Zdeňka, tedy spisovatele, autora. Tíhneš k psaní SMS nebo spíš povídek nebo románu?

Ano, tíhnu. Mám moc rád češtinu a její slovní zásobu. Baví mě hledat různé metafory, přirovnání, hrát si se slovíčky, s jejich mnohovýznamovostí. Popisovat nějakou situaci v metaforických obrazech.... Ale knihu zatím nepíšu. Spíš dopisy. Nebo SMSkové dopisy, jak já říkám. Nebo básničky. Nicméně kdo ví, co si mi urodí v hlavě... :)

* Jak to přišlo, že jste část studia herectví absolvoval na Slovensku? Když porovnáte – je tam přístup k herectví jiný než v Čechách?

Inu, to byl nějaký můj přetlak. Okamžité rozhodnutí. Potřeba odjet. Hodně mě v tom ovlivnila intuice. Všichni mě zrazovali, ale já se nedal. Věděl jsem, že je to správně. Navíc jsem toužil studovat u paní Vášáryové i paní Kronerové. A už od mala jsem měl blízký vztah ke Slovensku a slovenským hercům. Nakonec se mé rozhodnutí ukázalo víc než správné a ten semestr tam se pro mě stal zatím nejhezčím životním obdobím, jaké jsem prožil. Ano, ten přístup je vlastně diametrálně odlišný. Napsal jsem o něm 120ti stránkovou diplomovou práci a stejně jsem nevystihl všechno. V základu je to tak, že české divadlo tíhne spíš k západu (Německo, Londýn,...) a slovenské pak k východu (Polsko, Rusko,...). Rozdíl je i v divácké základně - český divák spíš vnímá slovo, racio a obraz, slovenský pak emoce a vztahy. Hodně zjednodušeně řečeno. Pro mě osobně je ten slovenský náhled na divadlo tak nějak bližší.

* V inscenaci Krás(k)a na scéně se setkáváš s Danem Bambasem, čerstvým držitelem Thálie. Jaké to je stát po boku oceněného kolegy...

Ano, je to tak. Dan byl za Edwarda Kynastna letos v březnu oceněný cenou Thálie a já mu to moc přeju. Myslím si, že tam odvádí velmi profesionální a nadprůměrný výkon. My všichni máme tu inscenaci moc rádi a, mohu-li mluvit za ostatní - nebereme to tak, že vedle nás stojí někdo oceněný. Spíš to celé vnímám jako celek. U Krásky se to všechno tak nějak pěkně propojilo a já mám po dlouhé době pocit, že zažívám něco jako "kolektivní herectví". Myslím, že tam nikdo tzv. nesóluje, ani Dan. Že tam tvoříme nějakou přirozenou jednotu. Je tedy pravda, že když na počátku roku jezdili členové komise Thálie, něco jako by se změnilo, všichni byli ještě víc soustředěnější a měl jsem dojem, jako bychom se tomu Danovi snažili víc pomáhat, dát mu pocítit, že v tom není sám. Což je věc, která je u divadla podle mého strašně potřebná a velmi vzácná. No, přijeďte se podívat. :) já v tom mám tedy 7. června svou derniéru, ale to nevadí. Věřím, že Petr Mikeska, který to po mně přebírá, si to bude užívat stejně jako já. :) držím mu palce!

* Máte už za sebou několik Shakespearů – který byl( je) nejoblíbenější?

To je hezká a celkem složitá otázka. :) Myslím, že v každé fázi života je pro mě nejoblíbenější něco jiného. Rád vzpomínám na výňatek z Hamleta, kterého jsem dělal právě na Slovensku, ale i na Puka v Chebu, na Edgara z Krále Leara v Boleslavi... neumím říct, který z nich je můj nejoblíbenější. Každý ve mně zanechal něco jiného, avšak podstatného. Pokud bych si ale chtěl něco ze Shakespeara zahrát, tak je to třeba Horacio z Hamleta, Perikles nebo Macbeth. Nejsem moc troškař, no. :)

* Trpíte jako herec rozpaky? Věra, Jíčín

Jak kdy, jak kde a jak s kým. :)

* Máš nějakého domácího miláčka? Kamila, Doksy

Já přímo ne, ale moji rodičové mají psa - krátkosrstého trpasličího hnědosrstého jezevčíka Andyho. A já teď dost přemýšlím nad tím, že bych mu pořídil kamaráda... :)

* Vážený Libore, moc děkujeme za setkání, těšíme se na Tebe v divadle nebo TV. Tvé slovo závěrem... Redakce

I já moc děkuji za čas i vaše milé a zajímavé otázky. A slovo závěrem? Asi nebudu nikterak originální - Těším se na vás při sdílení nějakého zajímavého příběhu, nebo třeba potom na kávě či pivu v divadelním klubu. Nebojte se přihlásit, já si strašně rád s někým povídám. :) Mějte hezké jaro plné rozpuků! ;)

NETHOVORY - již 760

VYHLEDÁVÁNÍ - podle data

 

VYHLEDÁVÁNÍ - podle jména

Najdi
 

srpen 2005

Petr BLÁHA

15.8.2005
Petr
BLÁHA

Bohumil KLEPL

22.8.2005
Bohumil
KLEPL

 

reklama

Městská knihovna Praha

Záznam NetHovoru z 9.5.2018 - Libor STACH

* Ahoj, vážený Libore, skvělý den, jen tak si zachatovat se čtenáři 1. kulturního portálu Scena.cz. Vítám tě u on-line rozhovoru. Jaký byl Tvůj den, případně, co Tě ještě čeká... Redakce

Dobrý den všem! V prvé řadě bych rád poděkoval za milé pozvání.:) Inu dnes prožívám po dlouhé době den, kdy si můžu dělat, co chci, neb nemám žádné pracovní povinnosti. Tak jsem ho využil k nějakým e-mailovým restům, pak jsem žehlil, cvičil, vařil, vyjel si na kolo a pochopitelně se těšil na setkání s vámi. :)

* Za své dosavadní kariéry jste geograficky opsal docela velký oblouk – z Budějovic do Brna, do Chebu a nakonec do Boleslavi. Kde se cítíte doma?

Ano, to máte pravdu. Za posledních 5 let jsem se stěhoval celkem 5x, a rozhodně né naposled, i když už snad jen v geografické oblasti Prahy. :) A kde se cítím nejvíc doma? To se sám sebe taky ptám. A myslím, že nedávno jsem konečně dostal odpověď, když jsem četl knihu Kateřiny Tučkové Vyhnání Gerty Schnirch - tam jedna postava říká, že "Domov je tam, kde na vás čekají."... a je v tom podle mě kus pravdy. Není ani tak důležité místo, jako lidé, s nimiž ten domov tvoříte. :) Každopádně teď mi plně vyhovuje rytmus velkoměsta a jeho možnosti.

* Máte bezva hlas. Trénujete ho nějak? Gábina

Děkuji, Gábino, to je od Vás moc milé. :) Inu, nikterak zásadně. Pochopitelně si dělám - hlavně před představením, nějaká cvičení, abych ho správně připravil a používal, nicméně si myslím, že už mám za tu dobu trochu osvojenou hlasovou techniku, a ta o ten hlas vlastně tak nějak pečuje sama. Občas se ale stane, vlivem nějakého pracovního přepětí a nedostatku spánku, že se ozve a přestane fungovat tak jak bych potřeboval, v tu chvíli se snažím mu věnovat veškerou péči. Přeci jen je to můj pracovní nástroj.

Libor STACH - celý NetHovor