Scéna.cz 

Antonín Julínek sehrál přes 112 rolí

Český zpěvoherní pěvec Antonín Julínek byl od roku 1956 nejprve stálým hostem, poté členem Státního divadla v Brně. Ač se tomu nechce věřit, dožívá se tento brněnský rodák (pěvec) koncem března krásného kulatého jubilea - osmdesáti let. V neděli 14. dubna 2002 se v Mahenově divadle na jeho počest konal operetní galakoncert.
Díky svému vrozenému talentu a obrovské píli se stal během krátké doby výjimečným představitelem moderního zpěvoherního herectví. Při příležitosti kulatých narozenin jsme si spolu s jubilantem zavzpomínali, jak šel život.
„Už v předškolním věku jsem začal vystupovat s recitací na různých oslavách a besídkách. V osmi letech jsem zpíval na školní besídce v duetu a poté jsem vystupoval v brněnském studiu českého rozhlasu. O rok později můj učitel Stanislav Šulc napsal asi šest her pro děti, ve kterých jsem účinkoval. Na gymnáziu pokračovala moje kulturní činnost v dětském sboru gymnázia a státního divadla. Zpíval jsem asi v osmi operách, včetně světové premiéry Bohuslava Martinů „Hry o Marii“. První malou sólovou roli jsem si zahrál v Gotovacově opeře „Ženich z onoho světa“. V roce 1939 jsem vystupoval ve své první operetní roli s Libuší Domanínskou v operetě Lucifer aneb Zázračný elixír.

Rád bych se také zmínil o Brněnských šestnáctkách – koncertech v Besedním domě, které vedl prof. Urbánek. Za protektorátu bylo vlastenectví na prvním místě, a tudíž polovina sboru - osm děvčat - zpívalo v kroji. Však také pěvecká šestnáctka byla založena na pěveckém základu lidové písně, ale nevyhýbala se ani moderní sborové tvorbě. Díky sólovému zpěvu ve sboru jsem se znovu dostal před rozhlasový mikrofon a stal jsem se členem rozhlasového sboru vedeného dirigentem Břetislavem Bakalou.
Tam, kde se hrálo a zpívalo, tam jsem prostě nemohl chybět. Krátce jsem se věnoval i loutkovému divadlu v Králově Poli, které při zákazu činnosti Sokola působilo pod patronací dobrovolných hasičů v kině Jadran.
Na podzim roku 1942 jsem byl totálně nasazen do Katovic, pak do Osvětimi a nakonec do tzv. Generálního gouvernementu. Po demobilizaci v roce 1946 jsem se vrátil do Brna, samozřejmě zase k divadlu, a využíval nádherných příležitostí zahrát si s vynikajícími herci, např. Antonií Nedošínskou a Josefem Pivcem. Při zaměstnání jsem v letech 1946-1951 studoval zpěv na brněnské konzervatoři a po absolutoriu jsem upřednostňoval zpěvoherní role.“

Po příchodu A. Julínka do Státního divadla byla kulturní veřejnost svědkem jeho rychlého uměleckého vzestupu na operetní scéně. Pěvcův šarm a podmanivý hlas si během krátké doby získal oblibu širokého publika.
Ve svých padesáti letech, díky mladické svěžesti a elánu, hrál bravurně nejen romantické první milovníky, ale i postavy bojovné či frajerské. Julínek mistrně ovládal také umění činoherní, a to jak břitkých tak i uhlazených konverzačních partech. Před výkony prvního tenoristy Antonína Julínka tzv. smekala i divadelní kritika.
Dvě divadelní sezóny hostoval Antonín Julínek v Olomouci, kde dostal velké nezapomenutelné role (např. Andreje Balaševa v Miljutinově Písni tajgy a „životní“ roli Danila v Lehárově Veselé vdově). Do Brna se první tenorista vrátil na začátku divadelní sezony 1960/61 a stal se miláčkem hlavně muzikálového a operetního publika. Jako host karlínského Hudebního divadla vystupoval na zahraničních zájezdech a všude za svoje zpěvoherní herectví sklízel obdivné ovace.
Antonín Julínek sehrál na divadelních prknech čtyři tisíce sto šedesát představení (112 rolí), a kdyby nemusel v roce 1996 ze zdravotních důvodů z divadla odejít, hrál by dodnes.
Přejeme našemu oslavenci smysl pro humor, vitalitu a v neposlední řadě zdraví!