Scéna.cz 

Cikáni jdou do nebe ve Slováckém divadle

Rozlehlá karpatská příroda, uhrančivá Rada, divoký zloděj koní Lujko Zobar a cikánské tábory, jejichž věčným údělem je cesta a jediným opravdovým majetkem svoboda – i to je muzikál CIKÁNI JDOU DO NEBE, který měl premiéru 13. listopadu 2010 na prknech uherskohradišťského Slováckého divadla.

Děj baladického příběhu o vášnivé lásce krásné cikánské dívky a největšího zloděje koní si mnozí pamatují ze stejnojmenného ruského filmu. Tvůrci scénáře se nechali inspirovat povídkou Maxima Gorkého a k ní přidali všechno, co vyvolává silné emoce - komické situace, dramatické chvíle, nečekané zvraty a i očekávané dojemné momenty. A k tomu všemu znějí strhující cikánské písně.

Slovácké divadlo opět oslovilo zkušeného Radka Balaše. Důkazem jsou Balašovy předchozí muzikály Donaha!, které divadlu vyneslo cenu Thálie, i úspěšná parodie Adéla ještě nevečeřela.

Režisér moc dobře věděl, s kým spojit své síly, aby dostál své pověsti vyhlášeného muzikálového tvůrce. „Hudební nastudování bylo svěřeno dvěma výjimečným umělcům. Idě Kelarové, specialistce na romskou hudbu a kulturu a hudebnímu skladateli Petru Maláskovi, který je také výtečný klavírista. Jeho podíl na Cikánech je mimořádný,“ říká dvorní uherskohradišťský muzikálový režisér Radek Balaš a připomíná, že hudební nástroje rozezněla světoznámá cikánská kapela Kale.

Hlavní role vytvářejí Petr Čagánek a Pavlína Vašková. „Skladby zpíváme v romštině. Jsou o životě, o smrti, o hledání, o štěstí, o vytrácení se i o lásce. Ale nejde o to rozumět romským textům. Hudba je natolik emotivní, že hned každý pochopí, o čem se zpívá. O některých věcech prostě není třeba mluvit. Stačí vnímat,“ myslí si Petr Čagánek.

Scéna k muzikálu pochází od Jozefa Cillera, kostýmy vytvořila Jolana Izbická.