Scéna.cz 

Mein kampf ve Švandově divadle

Po téměř dvaadvaceti letech se na Smíchov vrací nejčastěji uváděná hra Georga Taboriho MEIN KAMPF. Tentokrát pohledem jedné z nejvýraznějších osobností nastupující režisérské generace Anny Petrželkové. Premiéra poslední nové inscenace v této divadelní sezoně proběhne ve Švandově divadle 9. června 2012 od 19. hodin.

Fraška, v níž se na smíchovském jevišti představí Filip Čapka, Miroslav Hruška, Tomáš Pavelka, Martina Krátká, Petra Hřebíčková a Marek Pospíchal, nás zavede do Vídně na počátku 20. století. Právě tam se vydá jakýsi Adolf Hitler, aby se stal malířem. Ovšem úspěch se nekoná a zamindrákovaný mladík se ocitá na pokraji sebevraždy. Ještě že je na blízku zcela průměrný Žid, který jej hodlá zachránit. Jen při vší té snaze zapomene, že láska k bližnímu může být životu nebezpečná a že doporučovat zoufalcům, aby se věnovali politice, se nemusí jemu ani světu vyplatit. A Bůh? Prý tam byl celou dobu s nimi. Příběh nekončících otázek a odpovědí, hořkého humoru i tichého pláče, podivných vzpomínek na budoucnost.

George Tabori
(původní jméno György Tábori; 24. května 1914, Budapešť – 23. července 2007, Berlín)
Dramatik, režisér a pedagog, filmař, rozhlasový autor, prozaik a esejista. George Tabori v sobě nese mnohé z příznačnosti dvacátého století: narodil se v asimilované židovské rodině v Maďarsku, v třicátých letech odchází do Německa, aby se vyučil hoteliérem, záhy je však donucen emigrovat před Hitlerem do Anglie (kde působí jako spisovatel a novinář jeho o šest let starší bratr Paul). Tři čtvrtě jeho rodiny zahynuly v koncentračních táborech, včetně otce, který nepřežil Osvětim. Naopak matce se jako jediné ze 4000 lidí povedlo utéct z transportu. Po získání britského občanství se stává válečným zpravodajem (a přijímá jméno Turner), putuje do Instanbulu, Káhiry i Jeruzaléma. Poté se znovu na krátkou dobu vrací do Londýna, aby od roku 1947 působil v Hollywoodu jako scénárista. Zde se setkává s bratry Mannovými, Bertoltem Brechtem, Elie Kazanem, Lee Strasbergem ad.
Jako dramatik se prosadil až v pětapadesáti letech; o to výraznější stopu však v druhé polovině dvacátého století po sobě zanechal. Po uvedení jeho hry Kanibalové (věnoval ji svému otci) v New Yorku v roce 1968 byla tato hra následující rok uvedena v západoberlínském Schillerově divadle a zaznamenala nevídaný úspěch.
Tabori se vrací do Německa a následně působí především na německých a rakouských scénách; často však své projekty inscenuje i mimo kamenné budovy (cirkusy, nádraží, tovární haly atd.) a vytváří různé divadelní skupiny fungující jako divadlo-laboratoř. V roce 1987 (ve svých 73 letech zakládá ve vídeňské budově Schauspielhausu nové divadlo, které nazve Kruh). O dva roky později se stává autorem a režisérem Burgtheateru, posléze přestupuje do Berliner Ensemble (vedený Clausem Peymannem).
V roce 1992 obdržel nejvyšší německé literární ocenění – Cenu Georga Büchnera (a to jako první autor nepíšící v němčině).