Scéna.cz 

Albin Warette: Pro mě je zásadní žít přítomné momenty…

Palác Akropolis hostí v rámci nové dramaturgie představení nového cirkusu - CIRKOPOLIS VOL. 1. Můžeme se těšit na 7. a 8. dubna 2013 od 20:00 h. Režijně je pod projektem podepsaný Albin Warette z Francie. Patří mezi nejvyhledávanější evropské pedagogy, režiséry a herce reprezentující nový cirkus. Už čtrnáct let působí jako skalní lektor v jedné z nejvyhledávanějších francouzských profesionálních cirkusových škol Le Lido (Toulouse). Je zakladatelem progresivní skupiny Collectif Prêt-à-Porter, která svým působením významně posouvá hranice vnímání nového cirkusu.

Jak je možné, že muž, který začal studovat matematiku, „skončil“ u cirkusu?
Stane se to možná tak, že čísla se najednou začnou jevit jako fádní ve srovnání s tím, co nabízí lidský život. Nicméně moje cesta k cirkusu začala u amatérského divadla, pouličního divadla, které mě dostalo až na cirkusovou školu Lido, kde jsem začal divadlo vyučovat. Krok za krokem jsem tak měl možnost zjistit, že divadlo a cirkus jsou dva propojené světy, ve kterých chci žít. A taky jsem zjistil, že matematika se z mého života vytrácí i ve chvílích, kdy se zdálo, že tato exaktní věda může pomoci k posílení vzrušujících uměleckých momentů.

Co tě na novém cirkusu fascinuje nejvíce?
V podstatě úplně všechno, co v cirkuse můžeme najít. A to hlavně proto, že dnes se cirkus nebojí potýkat se všemi svými příbuznými, tím mám na mysli divadlo, tanec a výtvarné umění nevyjímaje. Díky tomu, že nový cirkus není plně institucionalizovaný a kodifikovaný, je stále ještě svobodným uměním. Repertoár nového cirkusu se utváří tady a teď. Tradiční cirkus nám už určitý repertoár předal a je teď na nás, jak budeme my utvářet ten současný.

Proč ty děláš nový cirkus?
Jak jsem už říkal na začátku, je to tím, že jsem si jednou zkusil divadlo, a tak i jeden z nejsilnějších a nejvíce návykových zážitků mého života. Taky jsem si díky divadlu zakusil nejvíce frustrující momenty, kdy jsem ani nebyl schopen vnímat přítomnost a ztrácel jsem se ve snaze napodobovat, místo abych žil. Pro mě je zásadní žít přítomné momenty, ve kterých cirkusový artista tráví celou svou uměleckou kariéru. Cirkusový artista totiž zasvěcuje přítomnému momentu svůj život. Pokud by si nebyl naprosto vědom sebe a svého těla v daném okamžiku svého uměleckého výkonu, mohl by tak svůj život ohrozit. Díky cirkusu jsem tak našel vnitřní hlas, který mi napovídá, jak zůstat vědomě přítomen v každém momentu života. Takzvané „tady a teď“se stává skutečností a já si to s cirkusem intenzivně připomínám. „Tady a teď“, to je jednoduchá formule, která má být hybným motorem každého živého uměleckého představení. Protože jedině tak můžeme diváky vytrhnout z jejich latentního každodenního fungování.

Vyučuješ na jedné z nejprestižnějších evropských cirkusových škol. Formuješ tak budoucí generaci cirkusových artistů. Jsi schopen říci, jakou cestou se bude nový cirkus ubírat.
Jsem si jistý, že ta cesta nebude jen jedna. Už i dnes vidíme, kolik debat se rozvíjí kolem všech těch cirkusů – současný, dnešní, zítřejší, včerejší! Hovoříme o poezii v manéži, poesii v dramatu, estetice i symbolech, ale přitom je nový cirkus tak mladý, že je ještě příliš brzy na to, abychom ho nějak předčasně rámcovali. Každý umělec má právo rozhodnout se podle daných okolností a podnětů, kterou cirkusovou cestou se v novém cirkusu vydá a tyto cesty se nemusí vždy shodovat nebo překrývat.

Který ze svých cirkusových úspěchů považuješ za nejdůležitější a proč?
To že učím na Lido. Doprovázet mladé artisty na cestě za jejich uměleckými cíly je radost. Znamená to pro mě, že je doprovázím na jejich cestě, během níž oscilují mezi pochybami a vášní. Navíc se během své pedagogické praxe učím spoustu nových poznatků stran cirkusové techniky, která vždy přitahovala mou pozornost.
Z hlediska tvorby považuju za velký úspěch existenci a fungování našeho souboru Prêt à Porter, ve kterém se nám povedlo unikátním způsobem spojit mluvený jazyk s cirkusovými disciplínami.

Kdyby sis pro uměleckou spolupráci mohl někoho vybrat, kdo by to byl a proč?
Obdivuju soubor Peeping Tom. Kdyby někdy nabídli tvůrčí spolupráci, neváhal bych ani vteřinu. A to pro tělesnost, rytmus, choreografii a schopnost v cirkusu obsáhnout celou vnitřní podstatu divadelnosti, která v jejich případě nemá daleko k zobrazování snových větů.

Brzy budeš pracovat na novém scénickém projektu se sedmi artisty, kteří spolu na jevišti nikdy nevystupovali. Navíc nemáte mnoho času na přípravu. Jakým způsobem budeš pracovat na finální podobě díla?
Především musíme zjistit, jaké jsou technické schopnosti a dovednosti jednotlivců a taky zjistit, jak se spolu na jevišti cítí a jak se cítí na jevišti jako individuality. Nemáme čas na analýzu a experimenty, tedy se budeme soustředit na přítomný moment, na stav, ve kterém se umělecky artristé nachází nyní. Budeme pracovat na drobnějších tanečních a cirkusových choreografických útvarech, které pomůžou k vzájemnému seznámení a spojení kolektivu. Zásadní pomůckou je cesta od individuality, tedy od samotného ega, ke kolektivu. To znamená, že ego každého bude využito ve prospěch skupiny. Nepracuju proto na propojení čísel, ale spíše se soustředím na energii, která vzniká v rámci tvorby inscenace. Takové tvůrčí bujení pomůže k mnohem přirozenějšímu tvaru, než kdyby byl předem kalkulovaný.
Myslím si, že důležité je pokusit se vytvořit kolektiv na základě sdílení a důvěry, a to vše ve prospěch inscenace. Nápomocné nám budou samozřejmě i metody, které jsem vyvinul v rámci cirkusových improvizací. V neposlední řadě nám dost nahrává i samotné téma inscenace.

Proč vlastně téma CIRKOPOLIS 1. – Le Moment Présent (v překladu „Přítomnost“)
Cirkopolis pochází od vás, „Le moment présent“ značí to, že sami za sebe budeme hájit náš mladý a čerstvý kolektiv, který je myšlenkově otevřený a připravený na všechno. „Le moment présent“ také znamená, že představení se bude odehrávat bez příkras a líčidel, jako živý, přítomný a reálný organismus, který je připraven na sebe vzít všechna rizika. Tato rizika jsou technického rázu stran cirkusové techniky, ale jsou to také rizika lidská a morální, protože artisté se budou představovat divákům přímo a bez přetvářky. Pro diváka pak bude nejvíce vzrušujícím zážitkem poznání přítomného momentu, na hranici mezi dokonalostí a chybou, což jsou dva přítomné momenty v cirkusovém světě. Pak budou mít i diváci možnost zažit výjimečné přítomné momenty, nikoli momenty přehrávané, či reprodukované. A právě tyto momenty jsou naší hybnou silou, která nás posiluje i oslabuje, která nám pomáhá přemáhat strach i zranitelnost. V této inscenaci se riziko pojí s rizikem – uvádíme cirkus v divadle, s lidmi, kteří nehovoří stejným jazykem a navíc ve velmi krátkém čase. Tedy se této výzvě postavíme z příma a s úsměvem, to umíme přeci nejlíp.

Jak jsou tvé nejbližší tvůrčí plány?
Čeká mě režie pouliční cirkusové přehlídky v Toulouse. Bude to hezké tvůrčí setkání cirkusových profesionálů i amatérů. Zároveň režíruju projekty dvou různých novocirkusových souborů Barnabarn a Cie Otradnoye. A taky nezapomínám sám na sebe a hraju v jedné velmi spontání inscenaci souboru Des sourires et de hommes.

S Albinem Warettem rozmlouvaly Šárka Maršíková a Veronika Štefanová, CIRQUEON – Centrum pro nový cirkus.