Scéna.cz 

Baťa Tomáš, živý!?

„Československý podnikatel, král obuvi – tvůrce světového obuvnického impéria, starosta Zlína a veřejný činitel. Zavedl originální metody řízení výroby a obchodu a také systém motivace pracovníků (Baťova soustava řízení), dokázal ovlivnit množství budoucích ekonomů. Jeho postupy byly na tehdejší podnikání revoluční a jsou stále užívány jako příklady top managementu.“ (Zdroj Wikipedia)
Na zmíněných stránkách se můžeme seznámit s dětstvím Tomáše Bati, prvními řemeslnickými krůčky, těžkými podnikatelskými začátky, se vzestupy a pády jeho impéria. Všechny informace ústí v několik otázek: Jaký vlastně byl Tomáš Baťa v osobním životě, když dokázal ovlivnit životy tolika lidí, ať už zaměstnanců, ale i spotřebitelů? Zaslouží si oslavovat nebo zatracovat? Co jsou z toho všeho skutečnosti a co naopak mýty? Mají ony mýty opodstatnění a své místo v případě takovéto osobnosti, jakou bezesporu Tomáš Baťa byl?
Nelehké břímě na sebe uvalil Dodo Gombár, autor původní divadelní hry Baťa Tomáš, živý, kterou právem místa a tradice uvádí od prosince minulého roku Městské divadlo Zlín. Jako badatel neměl lehký úkol, prostudoval nepřeberné množství archivních materiálů, různých memoárů a studií, ale také autentických zdrojů v podobě dobových fotografií apod. Znovu si kladu spolu s dramatikem základní otázku – zatracení anebo glorifikace? Pokud glorifikace, pak s úctou a se zachováním všech obyčejných lidských rozměrů dané osobnosti, která žila tady a teď a nemohla své činy hodnotit ve zpětném úhlu pohledu.

Dodo Gombár vybral zajímavý a nápaditý klíč k celé koncepci inscenace. Za východisko k celému příběhu Tomáše Bati si zvolil 12. červenec 1932, úterý. Místo – letiště Otrokovice. Postavy Tomáš Baťa, švec, podnikatel a starosta Zlína (Gustav Řezníček), a Jindřich Brouček, pilot (Radoslav Šopík). Příjmení Brouček vyvolává evokaci pana Broučka, měšťana s povahou nestálou, šedivou - tedy myší, co se snaží proklouznout, kibicovat, zachránit sebe sama…. z díla Svatopluka Čecha. Nelze opomenout Karafiátovy Broučky – tady je archetypální úhel pohledu obrácený o sto osmdesát stupňů – na příběhu Broučka nezbedy autor ukazuje cestu k hloubce víry, ke křesťanským základům v dobrém slova smyslu. To jen tak na okraj, co může evokovat příjmení pilota Broučka. Bez zajímavosti není ani program k inscenaci, kde se dramaturg Vladimír Fekar zajímá o původ jména Báťa, baťa…
Zmíněné úterý přináší v životě Tomáše Bati zlom. Osudový okamžik, kdy za nepříznivých povětrnostních podmínek vzlétne a dojde k tragédii…
Gombár v tomto okamžiku celé své vyprávění startuje. Nacházíme se spolu s Baťou u autentického vstupu do továrny Svit ve Zlíně. Píchačky, trafika, vrátnice, telefonní budka, hodiny a hlavně prostor před a za bránou. Symbol mezníku života, hranice v místě, stav pro každého – vrátit se, vejít, zůstat… Přijmout zodpovědnost za své rozhodnutí. Proč tu jsem? Pro sebe? Pro druhé? Chtěl bych být užitečný a prospěšný… Základní pilíře života každého z nás. Právě tento okamžik odhaluje velmi dobrý vkus dramatika. Nemusí se pouštět do autentického mapování života slavné postavy. Podstupovat torturu pamětníků, kteří by mohli vyčítat kdejakou nepřesnost, podsouvat špatná hodnocení apod. A přesto se ze strany Gombára s tímto vším setkáváme, ale díky nahodilému výběru postav Tomáše Bati. Pilota v dialogu střídá Kůň Tomáše Bati (Tomáš David). Ten ho vybízí k napsání devíti jmen. A tady už patří k Dodovi Gombárovi přídomek režisér – ocitáme se již v rovině scénického ztvárnění textu. Originálně každé postavě přidává bílého Koně, vyhýbá se tím křesťanskému pojetí Anděla, ale proč ne? Je to patent dramatika, myslím si, že pro rozvoj divákovy fantazie na místě. Symbol a klíč s různým výkladem. Celý děj se pak odvíjí jako setkání Tomáše Bati s různými lidmi z jeho okolí – rodiny (otec, bratři, manželka, švagrová…), spolupracovníků (architekt, obchodní zástupce firmy Baťa, zaměstnanec, psycholog a spisovatel). Toto hraní na očistec přináší nesčetné množství zápletek, různou intenzitu světla, alchymii vztahů, důsledků rozhodnutí. A zde Gombár zasáhl diváka s velkou dávkou energie. Vždyť ony „mikropříběhy,“ životní situace předlohy, a v tomto momentě divadelní postavy, jsou východiskem pro každého z nás. Poučením, i když ten výraz neradi přijímáme, zejména jeho důsledky, projekce podobných okamžiků z našeho soukromí. Poděkování za velký stupeň generalizace, možnost zosobnění a hlavně vysoký stupeň empatie pro každého a do každého…

Dostáváme se k obsazení. Režisér Dodo Gombár ani umělecká šéfka souboru Hana Mikolášková neměli jednoduché rozhodování. Vždyť hereckých kandidátů v souboru MD Zlín je celá řada. Hrou na hrdiny a jejich alter ega se podařilo nabídnout divákovi i herecké protiklady. Řezníček a David, Králová a Tomečková atd. Gustav Řezníček interpretuje Tomáše Baťu do všech detailů, mimika, mluva, a nebojím se konstatovat, že i způsob uvažování. Není jednoduché ztvárnit postavu ševce, kde toto řemeslo se ctí ve třetí generaci, a k tomu postavu manažera, vizionáře, který obrodil, zvelebil a pozdvihl celý kraj. Řezníčkovi jeho Baťu věříme, jdeme s ním. Divák ocení jeho bodrost, smysl pro spravedlnost, ale také až neústupnou cílevědomost. Ryzí smysl pro pojmenování věcí pravým jménem. Tím se neříká, že ve svém hodnocení měl vždy pravdu. Herecky generačně v protikladu jeho ego Tomáš David. V koncepci scénáře nemusí jít vždy o spolupráci těchto dvou postav. Kůň Bati má provokovat, ostřit, ale také chránit – někdy je třeba cval, jindy trysk, chybět nemůže ani klid na pastvě, hloubka krajiny koně. Vypětí několika minut při dostihu je podtržené elektrickou kytarou a drsnou rockovou hudbou.
Tomáš Baťa, živý – otázka nebo konstatování. Každý z nás má právo na tu správnou spekulaci. Inscenace má svou hloubku. V druhé části scénář proniká do současnosti. Zastupitelka statutárního města Zlín (Eva Daňková) si připravuje proslov při příležitosti odhalení pomníku. Filmovou projekcí se s Gustou Řezníčkem ocitáme v ulicích Zlína. V anketě na téma, co byste řekli Tomáši Baťovi, kdyby žil, by byl dle mého soudu dobrý závěr inscenace, jenže… za režijním pultem Dodo Gombár. Ten zinscenoval do jakéhosi post skripta herecký chór. Symbol přehnané firemní struktury, jakési variace na japonské téma, další rozměr podnikatele Tomáše Bati, prostě všeho s mírou. Herecký soubor předvedl vynikající souhru, proti tomu žádná. Škoda jen, že divácký čas v hledišti je neúměrně natahovaný. Pak celé snažení a tvůrčí energie jde do ztracena. Čekáme finální tečku. Dirigent se uklání. Sbor – orchestr odchází.
Dodo Gombár nás tluče další tečkou: cyklickým zakončením. Život je bezesporu pohybem v kruhu, ať už osobním či společenském. Předscéna Baťa a pilot Brouček s náhledem na další děj, kdyby neletěli a k tragédii by nedošlo. Zajímavá spekulace a výklad, jen … to v hledišti vydržet.
Baťa patří ke Zlínu, podobně jako inscenace o něm do Městského divadla Zlín. Divák si přijde na své, pokud jde do divadla si trochu zapřemýšlet. Odpočinek je na místě. Režisér představuje ve své koncepci velkolepou podívanou, zajímavý pohled na rodinnou ságu. Šťastné až klíčové herecké obsazení. Každý z herců nabízí kvalitní výkon. Například Jan Leflík oproti Večeru tříkrálovému je zde v úplně jiné herecké rovině. V obojím obstál na výbornou. Výprava Hany Knotkové a Lucie Labajové nabízí nejen dobové kostýmy, ale i hru s bílou a tmavou. O scéně jsme hovořili výše. Hudba Davida Rottera proplétá syrovost rocku se syrovostí lidových písní.
Tomáš Baťa je živý. V odkazu, ve městě Zlín, v obchodě po celém světě. Jako se drží jeho legenda a mýtus ve zlínském kraji, kdyby se udržela výroba obuvi.
„Tomáši Baťovi bych vzdal svůj velký hold a dík. Jsem si jistý, že bez jeho díla by Zlín dnes ani nebyl krajským městem. Škoda, že odešel tak brzy, co všechno tady mohlo být, kdyby jeho život neskončil už v 56 letech,“ říká Gustav Řezníček v programu k inscenaci. A co byste řekli Tomáši Baťovi vy? Vždyť ho nemusíte potkat jen ve Zlíně. Pocházím z Dobříše a babička mi nechodila kupovat boty nikam jinam než k Baťovi…

www.divadlozlin.cz