Scéna.cz 

Zemřel herec, režisér a spisovatel Karel Semerád

KAREL SEMERÁD - vzpomínka

Tragické události většinou přicházejí náhle a zaskakují nás svou neúprosností.Tak nás zastihla i zpráva o úmrtí pana
Karla Semeráda, dlouholetého člena hereckého souboru zlínského divadla i neopominutelného režiséra řady inscenací na všech scénách zlínského divadla, jakož i autora několika divadelních her. Jeho smrt nás zasáhla bolestně. Bylo známo, že se Karel Semerád už delší dobu potýká s krutými zdravotními potížemi, kterým statečně vzdoroval několik roků. Snad mu smutná skutečnost přinesla tedy konečně úlevu a zasloužený pokoj, jeho odchod však tímto konstatováním není o nic méně tíživý.

Na Karla Semeráda se nedá nevzpomenout jako na výraznou hereckou osobnost. Do zlínského angažmá nastoupil v roce 1968. V době, kdy působil na zlínském jevišti v herecké profesi, byl nepřehlédnutelný. Upoutával vždy osobitým hlasovým zabarvením i charakteristickým, plastickým a dynamickým projevem. Měl rozsáhlý výrazový rejstřík, obsáhnul role vyžadující velký, dramatický rozměr, mimoto byl obdařen jedinečným smyslem pro humor, takže disponoval obdivuhodnými komediálními schopnostmi. Měl dar přirozenosti a spontaneity, proto se u diváků zaslouženě těšil značné oblibě. V mládí se mu přezdívalo "zlínský Mastroianni". Jeho osobnost na scéně poutala nezaměnitelným charismatem. Mezi jeho výrazné herecké kreace patří např. titulní role Oidipa v Sofoklově Vladaři Oidipovi (1974), Pantaleon Vocilka v Tylově Strakonickém dudákovi (1975), znovu titulní role Nikoly v Olbrachtově Nikolu Šuhaji loupežníkovi (1975), Matti v Brechtově hře Pan Puntila a jeho služebník Matti (1979), Veršinin v Čechovových Třech sestrách (1979), Ljapkin-Ťapkin v Gogolově Revizorovi (1983), Brick ve Williamsově Kočce na rozpálené plechové střeše (1985), Nešťastlivec v Ostrovského Lese (1985), Napoleon v Hubačově Generálce jeho Veličenstva (1987), Drak ve Švarcově Drakovi (1989). Tento výčet je pouze zlomkem veškeré plejády jeho herecké tvorby.

Že není malých rolí přesvědčil Karel Semerád kupříkladu v úloze Velasca v komedii Bosé nohy v parku, kterou v roce 1993 sám režíroval, ale i jakožto Starý D´Artagnan v Savaryho D´Artagnanovi. Naposledy byl na zlínském jevišti k vidění jako Sehnálek v dramatu Je třeba zabít Sekala.

Režisér Karel Semerád měl široký tvůrčí záběr. Jeho doménou byly bezpochyby veselohry, v nichž rozkvétal Karlův již zmíněný typický humor. Jako přemýšlivá a intelektuální osobnost měl však touhu vyslovovat se prostřednictvím děl i hlubšího charakteru. K mimořádně zdařilým režijním počinům patří jeho zpracování Bűchnerova Vojcka v roce 1987 v tehdejším Divadélku v klubu, který se dočkal bouřlivého diváckého ohlasu – a to i v cizině, kam inscenace několikrát vycestovala. V tomtéž roce zazářil i coby dramatik - na zlínském jevišti byl ve Velkém sále uveden Semerádův autorský kus - trpká komedie Paneloptikum v režii Miloše Hynšta. Výrazným, sugestivním a neotřelým způsobem zinscenoval následně v roce 1989 ve Studiu Z Sofoklovu Antigonu.

Karel Semerád vášnivě miloval divadlo. Oddával se mu celou svou bytostí, nestačila mu profesionální tvorba ve zlínském divadle, ale roky věnoval úsilí, energii i moudrost práci s ochotníky, jeho postřeh a originální projev nechyběl pravidelně v porotách amatérských přehlídek. Hold milovanému divadlu vyjádřil ve hře Vzhůru do údolí, která se hrála ve zlínském divadle v roce 1985 v režii Miloše Hynšta, jenž si Semerádovy tvorby velmi vážil a oblíbil si ji.

Pokud šlo o Karlovy režie, jeho éra byla bohatá zejména v 80. a 90. letech minulého století. Karel Semerád citlivě uchopil např. slavnou Millerovu Smrt obchodního cestujícího, Dűrrenmattovu Návštěvu staré dámy, Syngeova Hrdinu západu, Hugova Ruyho Blase, Shawův Pygmalion i Topolovy Hlasy ptáků. Svým nezaměnitelným vtipem obdařil dnes už legendární komedie: Thomasovu Charleyovu tetu, Simonovy Bosé nohy v parku, Allenovo Zahraj to znovu, Same, Fraynovo Bez roucha i O´Casseyův Penzion pro svobodné pány. V Divadélku v klubu slavil velké úspěchy s Feldekovou komedií Utíkej, Nituško. Jeho tvorba je široká, těžko proto zmiňovat vše, co by si to zasloužilo – například celá dlouhá kapitola by se mohla věnovat jeho práci pro Divadélko v klubu, kde uvedl více než patnáct inscenací – v některých i sám účinkoval.

Karlova neúnavná píle a vitalita jej i po ukončení aktivní činnosti na zlínské scéně neustále znovu přibližovala k divadlu. Naposledy vytvořil diváky skvěle přijímanou inscenaci v Dílně divadla (což je bývalé Divadélko v klubu) Madam Piaf, hru o životě a díle slavné šansoniérky. Toto představení v loňské sezoně oslavilo už stou reprízu a stále je na repertoáru divadla. Tak Karel Semerád díky Madam Piaf pořád symbolicky žije v našem divadle.

Opustil nás mimořádně pracovitý umělec, který měl až živočišnou schopnost rozžívat na jevišti své hrdiny a který byl hluboce oddaný věci divadla. Vzácný a cenný občanský postoj projevil i v památných listopadových dnech roku 1989, kdy se stal hlavním tvůrcem programu „revolučních“ večerů na náměstí, které pořádalo divadlo. V té době zlínské divadlo dodávalo sílu publiku Karlovou inscenací Půjdem spolu do Betléma.

Na Karla Semeráda nepřestaneme vzpomínat. Nejen jako na osobitého a poctivého umělce, ale i na báječného člověka a kamaráda.

Čest jeho památce. Sbohem, Karle!

Dramaturgyně divadla Jana Kafková.