Scéna.cz 

Erotické ticho před bouří a divé ostrovní hromobití

"Každou hodinu se na planetě odehrají přibližně tři tisíce bouřek, při nichž vznikne asi 100 tisíc blesků." *(M. Kruml, MF Dnes)
Ne všechny bouře však vznikají z rozmarů přírody...
... to se zrádně sesazený milánský vévoda Prospero s pomocí ducha Ariela a svých knih rozhodl pomstít svým nepřátelům. Tuto Bouři napsal William Shakespeare a jednu z jejích inscenací sehráli herci Divadlo CD 94 v režii Michala Langa v rámci letošních Shakespearovských slavností.

Bouře William Shakespeare. Režie: Michal Lang; Překlad: Martin Hilský; Dramaturg: Markéta Bláhová; Scéna: Klára Čulíková; Kostýmy: Zuzana Krejzková; Hudba: CD 94 a Martin Radimecký; Pohybová spolupráce: Marta Matustiková.
Hrají: Prospero - Ivan Řezáč, Miranda - Tatiana Vilhelmová, Ariel Tomáš Pavelka. Dále hrají: Vasil Fridrich, Veronika Hádková,Robert Jašków, Radim Kalvoda, Veronika Pospíšilová, Marek Taclík, Zdeněk Velen, Ladislav Frej, Karel Pospíšil, Kamil Halbich, Martin Sitta, Jaroslav Šmíd.

Říká se, že Bouře je Shakespearova poslední hra, překladatel Martin Hilský k ní napsal: "Bouře je velikou divadelní básní (...), jejímž režisérem, hlavním hercem i autorem je učenec a bílý mág Prospero, jehož kouzelná moc nepochází ze spojení s temnými silami a ďáblem (tím se liší od Fausta), ale výhradně z jeho vědění, z jeho knih. Prosperovy knihy, univerzální text skrytý v textu Shakespearovy hry, obsahují nejen skryté taje tohoto světa, ale v obrazném slova smyslu také všechny předchozí Shakespearovy hry. A jestliže se Prospero v závěru hry zříká svých knih a s nimi i své moci, nemůže tento akt nepřipomenout konec Shakespearovy tvůrčí dráhy a jeho odchod z Londýna do Stratfordu. (...) Bouře je především hra konce - konce hry, konce velkého shakespearovského představení. (...)"

Bouře je také jednou ze shakespearovských her, která dobyla stříbrné plátno. Pod titulem Prosperovy knihy ji natočil americký režisér Peter Greenaway.
Langova Bouře je dramatická hra, je bohatá na výborné herecké výkony. Scénicky je věrohodně ostrovní: šustění písku, vířivý zvuk bubínků, tanečky divých ostrovních oblud. Má šmrc, její spád se čas od času trochu zastaví v nudnějších pasážích, nebo u zmíněných obscénností, ale ty se dají překousnout.

Prosperova pomsta
Bývalý milánský vévoda Prospero žije se svou dcerou Mirandou na malém ostrůvku, kde před lety ztroskotala loď, na niž je posadil neapolský král Alonso a Prosperův bratr Antonio, aby získali jeho vévodství. Prospero, z něhož herectví Ivana Řezáče dělá silnou a vyrovnanou osobnost, s dcerou přežijí jen díky šlechtici Gonzalovi, který jim poskytul alespoň to nejnutnější.
Den vendety. Antonio, Alonso, Gonzalo a další šlechtici se ocitnou v bouři, kterou díky svému čarodějnému umění a pomoci ducha Ariela rozpoutá sám mstitel. Prospero slibuje dceři, že obětem Bouře neskřiví ani vlásek. Jeho plán spočívá v rozdělení ztroskotaných do různých částí ostrova, vzájemně neví, zda přežili nebo ne.
Lidé se vlivem nepříznivých okolností vybarvují do svých skrytých charakterů. Například zprvu nesympatická, až trapná postava Gonzala se stane jedinou skutečně mravnou a čestnou osobností, zatímco z veselých vtipálků Sebastiana a Antonia dvě podlé krysy.
Na druhé straně ostrova se živočišná Miranda Tatiany Villhelmové zamiluje do Alonsova syna Ferdinanda a ten její lásku okamžitě opětuje. Prospero mu však, jako synovi svého nepřítele, nevěří a jeho lásku podrobuje obtížným zkouškám. Vzájemnou touhu milenců znásobil režisér čitelným erotickým napětím, často bohužel toho nejokatějšího typu (Miranda na zemi s roztažnýma nohama či scéna s kládou, již Ferdinand musí někam dopravit...).

Kdo hru zná, netřeba mu dále vyprávět rozuzlení, a kdo ji nezná, ten ať se nechá překvapit...

Bouře měla v dubnu premiéru v Divadle v Celetné, účast na open-air pódiu si vyžádala scénické změny, např. loď, která v divadle visí "ve vzduchu", je na Hradě umístěná na pódiu, přeražená bouří "vejpůl". Atmosféra Pražského hradu občas pomohla samotnému spádu inscenace, například nedaleké zvony začnou odbíjet jako na objednávku režiséra...
Scénicky velmi efektní je rozbouřené moře: dlouhatánský černý lesklý závěs, který na svých ramenou drží sám Prospero a který pohlcuje ztroskotavší námořníky. Intermezza erotických tanců divých ostrovních a mořských oblud, dramatický rytmus bubínků a ohlušující skřeky navozují skutečnou divošskou atmosféru ostrovní říše.
Kostymérka Zuzana Krejzková se zaměřila na zdůraznění pohlavních znaků jednotlivých postav. Duch Ariel v podání velmi mužného Tomáše Pavelky je oblečen jen v černé síťovině, která zdůrazňuje "duchovu" mužnost. Zelené mořské obludy jsou zase hodně prsaté.
Když jsme u Ducha a příšer, nesmím opomenout postavu Kalibana, kterého zvířecí chování velmi přesvědčivě ztvárnil Martin Sitta. Synátor čarodějnice, který kdysi znásilnil Mirandu, který neznale a nezřízeně chlastá s několika ztroskotanci, je peprným kořením představení (alespoň pro mě byl). Připomíná pouličního fracka, kterého obviňujeme ze zlodějiny a sprosťáctví, ale jaksi zapomínáme, že ho jeho matka (čarodějnice) třeba slušnému chování zapomněla naučit.
Bouře je příjemné představení, které má spád i vtip, jen s milostnými motivy a falickými symboly se nešetří. Dráždivá erotická pichlavost se občas mění v nepříjemné bajonety. Například scéna, kdy se vyhladovělí ztroskotanci vrhnou na lahůdky na prostřeném stole: všichni sáhnou po cca půlmetrovém kusu točeného salámu... k puritánství mám daleko, ale oblizování párků mi přijde spíš jak ze špatného německého pornofilmu.