zvláštní poděkování
Volný.cz

Leopoldstadt - autentičnost emocí a tradic

Leopoldstadt

autor: archiv divadla   

zvětšit obrázek

Mahenova činohra Národního divadla v Brně uvádí v české premiéře poslední inscenaci Toma Stopparda Leopoldstadt. Nastudováním této velkoformátové fresky byl pověřený zkušený režisér Radovan Lipus. Úvodní sekvence inscenace naznačují silný děj: děti kolem vánočního stromku. Jako ozdobu na špičku stromečku přinesou Davidovu hvězdu. Maminka namítne, to není ta pravá hvězda. Děti přinesou hvězdu křesťanskou.

Právě tradice, zvyky a obyčeje hrají v celé inscenaci významnou roli. Tom Stoppard se vypořádává se svou židovskou minulostí a právě zmíněné tradice jsou nosným klíčem. Režisér Radovan Lipus právě na toto kladl velký důraz. Postupně uvádí všechny klíčové postavy, naznačuje jednotlivé zápletky, s vývojem děje divák nachází řešení a vše podstatné krystalizuje.
Rodinnou jednotu a pospolitost symbolizuje mohutný stůl, který je různě přesouván po scéně. Jednou je stranou, částečně zakrytý, pak zase dominuje centru jeviště a slavnostní setkání evokuje Poslední večeři.
Lipus výborně pracuje s borcením rodinné pohody se změnou základních morálních hodnot. K tomu má výbornou oporu herců. Zejména v ústřední dvojici Hermana (Petr Kubes) a Gretl Merzových (Hana Tomáš Briešťanská). Oba si projdou hlubokým vývojem a divákovi nabízejí celou škálu emocí. Petr Kubes se chvílemi jeví jako bezradný, vedle toho se dokáže vzepřít a ve snaze uhájit svou čest vyzvat soka k souboji. Dále nabízí rozvážné a pragmatické kroky v ekonomických a majetkových otázkách. Hana Tomáš Briešťanská dravá, rozhodná, jejíž morálka ve vztahu k manželovi díky dalšímu vztahu není zrovna na vysoké úrovni. V závěru inscenace zlomená a zničená.
Zásadním představitel zla Fric (Ivan Dejmal) coby lovec a jeho vztah ke Gretl nic jiného nepředstavuje se přetaví bezskrupulózního mstitele, představitele “nadnároda”, který dokáže vybírat daň za příkoří s úroky a velkou krutostí.
Leo Rosenbaum později Leonard Chamberlain (Viktor Kuzník) představuje ztotožnění se samotným autorem. Jeho výpověď v závěrečné scéně je silná. Nastavuje světu zrcadlu za jakou cenu žije. Jak mohutnou explosí je sebepoznání rodinných kořenů - kam vlastně patří? Je spokojeným Britem, obklopený blahobytem a bezstarostným životem? Nebo si má vyčítat, že byl díky sňatku jeho matky ušetřený utrpení a hlavně díky svému otčímovi žije. Je to odměna? Krutá daň? Štěstí?

Právě chorus v závěru inscenace, kdy vystupují všichni představitelé a publiku sdělují svůj osud, resp. konec a nejčastěji zní: Auschwitz / Osvětim. V ten okamžik jde skutečně mráz po zádech. Připomenutí těchto temných dějin lidstva je stále na místě.
Symbolika judaismu, Davidova hvězda je nedílnou součástí scénografie Davida Baziky. Rovněž dobrý nápad je svislá projekce děje (např. šachová partie, rodinná hostina ad.). Kostýmy Marie Jiráskové se řadí k velmi střídmým. Vyjadřují jednotlivé etapy (společenskou pohodu a jistotu až po exodus).

Inscenace Leopoldstadt nastavuje autentičnost emocí, postojů, společenského vývoje. Obraz osobní odvahy, zrůdnosti dogmatismu. Stojí za vidění i díky výkonům malých postav: Percy (Martin Siničák) rozhodný a neústupný reportér. Otto (Martin Veselý) nekompromisná a výmluvný právník. Ludwig (Michal Bumbálek) nádherně pracuje s dětmi při objasňování matematických pouček. Babi Emilie (Marie Durnová) pevná v zásadách a dodržování rodinných a náboženských tradic.


www.ndbrno.cz

2.8.2021 13:08:23 Josef Meszáros | rubrika - Recenze