Scéna.cz 

Příběh lehké holky s dobrým srdcem

Česká televize uvede ve středu 21. února ve 20.20 h na ČT1 film Pravdivý příběh Antonie Pařízkové podle předlohy Ludvíka Aškenazyho, k jeho nedožitým osmdesátým narozeninám. V hlavní roli uvidíme Annu Geislerovou.

L. Aškenazy: Pravdivý Příběh Antonie Pařízkové, Scénář a režie Jindřich Mann; dramaturgie Jiří Bednář; kamera Dodo Šimončič; výprava Štěpán Exner; kostýmy Katarína Holá a hudba Štěpán Koníček.
Hrají: Anna Geislerová, Pavel Landovský, Eva Holubová, Viktor Preiss, Vladimír Dlouhý, Ladislav Mrkvička, Jana Šulcová, Michal Dlouhý, Klára Doležalová, Veronika Bellová, Sabina Králová, Sandra Pogodová, Michal Pavlata, Vlastimil Zavřel.

Televizní film Pravdivý příběh Antonie Pařízkové, lehké holky s dobrým srdcem, vznikl podle stejnojmenné divadelní hry spisovatele Ludvíka Aškenazyho, který patřil a patří k nejosobitějším zjevům české literatury, dramatu i tvorby pro děti. Začínal jako novinář a od reportáží směřoval k umělecké próze i dramatickému žánru. Aškenazy po roce 1968 emigroval a na dlouhou dobu zmizel z našich knihkupectví, knihoven, divadelních pódií, filmových pláten i školních učebnic.
Dnes -- po delším čase -- znovu připomeneme nejen skvělého vypravěče a dramatika, ale i jemného, skromného a plachého člověka, který tak dobře rozuměl zvláštní dětské duši...
Mladičká prostitutka Antonie splní odsouzenci na smrt jeho poslední, značně originální přání, za což je vyhozena z veřejného domu, vyhnána z lidské společnosti. a všemi posměšně přezdívána "Tonka šibenice". Její morální čistota a mravní síla však paradoxně vítězí nad netolerancí, zlobou i přetvářkou ostatních. Tragikomický příběh je napsán na základě skutečné události, která vzrušila českou společnost počátkem tohoto století a kterou kromě Aškenazyho již dramaticky zpracoval například Egon Ervín Kisch (viz E.E.Kisch: Nanebevstoupení Tonky Šibenice in Tržiště senzací).
Tragikomedie Pravdivý příběh... evokuje atmosféru staré Prahy a kromě poezie a citovosti má inteligentní humor, tak typický právě pro Aškenazyho dílo, které se po mnoha letech násilného umlčování vrací před české diváky i čtenáře. Vysíláme jej v předvečer autorových nedožitých osmdesátých narozenin.

Ludvík Aškenazy (24.2.1921- 18.3.1986)
novinář, básník, prozaik, dramatik, autor moderních pohádek. Pocházel z česko-židovské rodiny. Středoškolská studia absolvoval ve východopolské Stanislavi, studoval slovanskou filologii a obecné dějiny na univerzitě ve Lvově, po vypuknutí 2.světové války. byl evakuován do Kazachstánu. Tam působil jako středoškolský učitel dějepisu do doby, kdy vstoupil do čs.a armády v SSSR a účastnil se s ní bojů o Sokolovo. Během války obdržel za statečnost několik sovětských a československých vyznamenání. 1945 se seznámil a později oženil s dcerou spisovatele Heinricha Manna, Po válce byl zaměstnán v Čs.rozhlase jako reportér a politický komentátor ze zahraničí. Tato činnost ovlivnila i jeho literární tvorbu, v níž mají významné místo reportáže ze světa a rozhlasové hry (Bylo to na váš účet, Začala to v Chicagu, Plán Barbarosa, Byla to vichřice, Anamnéze, Piškot, Kiosk ad.) Publikoval v Literárních novinách, Kulturní tvorbě, Hostu do domu, Divadel aj. Od konce 50. let byl spisovatelem z povolání,. 1968 emigroval do Německa, tam vydal na dvacet knih, v nichž se většinou vracel ke své starší tvorbě pro děti. Aškenazyho tvorba se pohybuje na pomezí několika žánrů, tvůrčích přístupů a postojů (publicistika a beletrie, poezie a próza, lyrika a epika, tvorba pro děti a dospělé, rozhlasová a televizní dramatika). Pro počátek jeho literární práce jsou charakteristické především reportáže (Německé jaro, Všude jsem potkal lidi). Od 2. pol. 50. let -- v dotyku s programem "poezie všedního dne" generace Května -- propojoval reportážnost a dokumentárnost s přístupem lyrickým a každodennost s fantazií, jež byla blízká obrazotvornosti dětí (Dětské etudy, Ukradený Měsíc, Indiánské léto, Milenci z bedny). Tato orientace se projevila i v Aškenazyho filmové scenáristice (Tam na konečné, Můj přítel Fabian, Hry a sny, Noční host, Křik). Lyrismu a "dětský" pohled na svět kontrastoval v řadě Aškenazyho textů s obrazy krutosti a antihumánního cynismu, spjatými nezřídka s dobou válečnou a osudy Židů v době platnosti norimberských zákonů (Černá bedýnka- kniha básnických textů k fotografiím různých fotografů 20. století, Vajíčko). Paměť své generace, hlavně prožitky z války zpracovával v rozhlasových a divadelních hrách a filmových scénářích (např. Májové hvězdy). V tvorbě pro děti vynikl Aškenazy moderními pohádkami (Putování za švestkovou vůní aneb Pitrýsek neboli Strastiplné osudy pravého trpaslíka, Praštěné pohádky, Pohádky na klíč).