Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Aleš Petrič: Loutkáři v zákulisí odvedou velký kus práce

autor: Z webu

Začínal v malém divadélku při Obvodním kulturním středisku v Ostravě – Porubě, kde hrál v inscenacích pro děti tři divadelní sezóny. Herec Aleš Petrič potvrzuje, že loutkáři v zákulisí odvedou velký kus práce. Zahrál si například mladého Jana Nerudu, deset postav ve Starých pověstech českých a spousty dalších v jiných pověstech a pohádkách. Studoval na Lidové konzervatoři v Ostravě a v roce 2001 přišel do Divadla loutek, kde začal hlavní rolí v inscenaci Hérakles. Následovala spousta krásných hereckých příležitostí například ve Snu noci svatojánské, Kytici, v pohádce Princezna Majolenka, Dřevěný hrdina a dalších.

Vaše nejoblíbenější role?
Zahradník František v Princezně Majolence.

Vaše vysněná role?
Loutkoherec má vysněnou takovou roli, kde by ho nebolely ruce a záda, aby se při představení moc nenadřel a přitom byl hodně vidět.

A teď vážně. Loutkové inscenace vyžadují jiný přístup než v jiných druzích divadla. Můžete nám představit chod loutkového představení ze zadu?
Loutkáři v zákulisí odvedou velký kus práce, který z hlediště není vidět. Loutkoherci si musí připravit v zákulisí loutky a rekvizity, aby věděli, kam ve tmě sáhnout, zdaleka nestačí jen se nalíčit a pak vyjít ze šatny rovnou na plac. I inspice má dost co dělat. Místo oblíbené role mám oblíbené inscenace, například O rybáři a rybce, kde „jenom“ vodím tu nohy, tu ruce loutek, a přehazuji talíře při mytí nádobí. Dále jsou mé oblíbené inscenace již zmiňovaná Princezna Majolenka a Kytice.

Inscenaci O rybáři a rybce režíroval Ibra Ibragimov. Jak ke spolupráci se zahraničním režisérem došlo?
Ibragimov hrál na našem festivalu, a už dříve se znal s bývalým uměleckým šéfem Petrem Nosálkem. Vedení divadla ho oslovilo, a tak vznikla jedna z našich nejúspěšnějších inscenací, s kterou jsme byli na všech možných festivalech, mj. v Izraeli.

Byla to jediná inscenace se zahraniční účastí?
Ne, na letošním festivalu Spectaculo Interesse, který pořádá naše divadlo, mohou diváci uvidět Čtyři pohádky s vlky za vrátky, kterou režíroval Japonec Noriyuki Sawa, který již delší dobu žije v Čechách. I Nori hrál předloni na našem festivalu, a tak slovo dalo slovo a rozběhla se další spolupráce.

Je v inscenaci Čtyři pohádky s vlky za vrátky nějaký japonský vliv?
Jsou to tři pohádky české (O Karkulce, O třech prasátkách a O neposlušných kůzlátkách) a čtvrtá je japonská. Nori musel dlouho hledat japonskou pohádku s vlkem, protože v Japonsku je takových pohádek velmi málo.

Jak se vám s ním spolupracovalo?
Pro mě bylo zvláštní, že nám nechal nám naprostou volnost, a my jsme z počátku museli hodně improvizovat. Například řekl teď máte půl hodiny na to, aby jste zkusili vymyslet nějakou scénu. Pak jsme mu ji předvedli, a on řekl, jó, to beru.

Jak vnímá divadlo mezinárodní festival? Berete ho za svůj?
Každým ročníkem žije celé naše divadlo. Herci si rozdělí jednotlivé hostující soubory mezi sebou, a pak o ně pečují. Když má v nějakém souboru známé, tak si ho znovu vybere, někdo má soubor jeden, někdo dva. Vodí je do hotelu, zprostředkovávají spolupráci s technikáři, a objednávají v hospodě pivo. Tak vzniká ta nejlepší zahraniční spolupráce.

A jak se se zahraničními soubory domluvíte?
Většina našich zaměstnanců umí alespoň základy světových jazyků. Proto je správné, že zrovna DLO pořádá mezinárodní festival.

Jezdíte často se souborem do zahraničí?
Ano, hlavně s inscenací O rybáři a rybce jsme objeli třeba celé Španělsko, a s jihokorejským loutkovým divadlem z města Chuncheon jsme navázali družbu, takže oni hrají na našem festivale, a my na jejich. S naším divadlem už jsme objel hezký kus světa.

14.11.2005 00:11:26 Kateřina Čejková | rubrika - Rozhovory

Časopis 18 - rubriky

Archiv čísel

Festivaly (1), Recenze (3), Z éteru (2), Ze zlaté kapličky (1), Zveme ... (7)

reklama