Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Princezna Kristýna Nováková

autor: Z webu

Herečka Kristýna Nováková se na rodila ve znamení býka v roce 1983. Je známá z množství filmů - Výchova dívek v Čechách, Pelíšky. Teď se objevuje v seriálech TV Prima Bazén a Letiště. Je studentkou IV. ročníku alternativního a loutkového herectví na pražské DAMU. Povídaly jsme si po premiéře druhého titulu absolventské sezóny Balada o Velkém kostlivci, kde hraje princeznu.

Jmenujete se Nováková – je to pro divadlo výhoda nebo nevýhoda?
Určitě nevýhoda. Neřeším to, ale v tomhle povolání se mi stává, že mě zařazují do rodiny s Adamem a Sandrou Novákovými. Shoda je ale jen ve jméně, příbuzní nejsme.

Říkáte, že v rodině nikdo hercem nebyl – jak jste se k herectví dostala vy?
Jako malá jsem žila pět let s rodiči v Egyptě. Byla jsem tam do svých desíti let a považovala jsem to tam za domov. Chodila jsem do školy na ambasádě, až po návratu jsem naskočila na pražskou devítiletku. Tehdy jsem začala chodit na dramatický kroužek a z toho se vyvinul soubor Bílá síť. Hráli jsem na Letní scéně na Vyšehradě, kam přišel režisér Petr Koliha, který hledal nějakou holku podobnou Aně Geislerové do filmu Výchova dívek v Čechách. Vybral si mě - a to byla moje úplně první filmové role. S naším divadelním souborem jsme odehráli spoustu představení a mám na to moc hezké vzpomínky.

Nejznámější jste ale z Pelíšků...
Objevila jsem se pak v několika televizních detektivkách (třeba Pátek čtrnáctého) a pak mě Honza Hřebejk, který mě znal z Výchovy, pozval na kamerovky na Pelíšky. Další nabídky na to navazovaly. Vysvětluju si to tím, že Pelíšky vidělo spousta lidí a režiséři mě začali zvát na castingy, protože mě znali.

Takže jste se rozhodla zkusit herectví... Přiznejte se, chtěla jste na činohru nebo rovnou na alternu?
Dělala jsem přijímačky na činohru, kam mě nevzali. Ale po zkušenosti u přijímaček mě to ani nemrzelo. Jsem ráda, že jsem na alterně. Na činohře to bylo takové málo osobní, odměřenější přístup k lidem, tady cítím mnohem rodinnější atmosféru.

Kolik máte v sezóně inscenací?
Jsou čtyři absolventské inscenace v DISKU. Na konci minulé sezóny jsme premiérovali Ťapákovce. Teď přibyla Balada o Velkém kostlivci, 12. ledna máme premiéru Procitnutí jara, kterou bude režírovat Ondra Pavelka a poslední bude Krvavá svatba v režii Mariana Amslera.

Ty poslední dva jmenované tituly budou tedy spíše činoherní?
Bude to taková alternativní činohra. Kromě toho hrajeme v Rubínu Sen noci svatojánské v režii Ondry Pavelky, který je náš ročníkový vedoucí společně s panem Kroftou. Ondra nás vede přes herectví. Od prváku s ním děláme inscenace , začali jsme Kabaretem, pak následoval Višňový sad a ve třetím ročníku Sen.

Máte ještě nějaké další zkušenosti s divadlem?
Dělala jsem takový projekt v divadle Komedie s Viktorkou Čermákovou Prapandria jen pro pomatené a autorský projekt, který se jmenoval Adoré měl nedávno derniéru v NoD Roxy. To byla hodně alternativní pohybová performance, hodně jsme pracovali se světlem a projekcemi. Bylo to pro tři lidi – hrála jsem tam s loňskými absolventy KALD. Chtěla bych takové věci dělat i dál, ale všechno záleží na penězích...

Jste drobná – považujete to za výhodu?
Ani ne. To teď právě hodně řešíme v Letišti – protože můj herecký partner Vojta Dyk je hodně vysoký, takže se společně nevejdeme do záběru. Musíme to řešit tak, že buď sedí a nebo mi dávají různé bedýnky pod nohy.

Kterou filmovou roli jste měla nejraději?
Spíš bych řekla, která byla paradoxně nejtěžší. Byla to pohádka Brnění a rolničky. Vždycky jsem si chtěla zkusit hrát princeznu, ale když jsem ji dostala, vůbec mi to nešlo. Byla to shodou okolností taková rozmazlená princezna, jakou hraju teď v Kostlivci. Ráda vzpomínám i na Ránu z milosti s režisérem Svobodou, i kdyžto bylo docela kuriózní. Měla jsem tam čtyři natáčecí dny a ty jsem proležela v nemocnici s hadičkami a různými přístroji, protože moje postava byla v komatu.

Máte čas ještě na něco kromě hraní?
Strašně ráda cestuju. Ať je to kamkoli – k moři, do hor. Teď mám frmol, takže nikam dál se nedostanu. Ale stačí mi, když jedu někam za Prahu na vesnici. Tuhle jsem s kamarádem vyjeli pár kilometrů za Prahu, sedli jsme si na myslivecký posed – a byl to výborný relax. To mám moc ráda.

27.11.2006 23:11:27 Jana Soprová | rubrika - Rozhovory

TIP!