Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

S režisérem Jakubem Macečkem nejen o Dámské šatně

autor: Scena.cz

Studio Dva zahajuje Metropolitní léto hereckých osobností premiérou hry Arnošta Goldflama Dámská šatna. Jak sám název napovídá, v obsazení figurují výhradně dámy. S těmi při zkouškách „válčí“ režisér Jakub Maceček. Připravuje pro Studio Dva už třetí inscenaci (Na konci duhy, Zdravý nemocný).

Co si představíte, když se řekne „dámská šatna“?
Drbárna. Mám s tím teď zkušenost. Když hrajeme v Molierově Zdravém nemocném, chodíme do dámské šatny poslouchat, co si holky povídají a strašně se tomu řežeme!

Myslíte, že chlapi tak drbaví nejsou?
Jsou, ale probírají jiné věci. Není to tak komické, jako když je pohromadě tolik ženských...

Traduje se, že v divadle bývá mezi herečkami dost velká řevnivost...
Bývá to tak. Ale myslím, že v této hře se ty ženské se mají v podstatě rády a spíš si tím vzájemným pruděním zpestřují život. Přece jen, být ve společné šatně každý den, je tak trochu ponorka.

Máte pro interpretaci hry nějakou specielní koncepci, nebo spoléháte na herečky?
Základ jsou samozřejmě výkony hereček, ale já jim tam přidám určité stylizované oprátky, komické vsuvky, které původně ve hře nejsou. Vložili jsme tam také úryvky z představení, na které se herečky chystají. To jsou ale jen takové bonusy, hlavní jsou herecké výkony.

Trváte jako režisér na své předem vymyšlené koncepci nebo se rád necháte inspirovat konkrétními herci?
Tohle je zrovna případ, kdy se velmi nechám inspirovat tím, co přinesou herečky. Protože ony o dámské šatně rozhodně vědí víc než já. Když člověk dělá tzv. herecké divadlo, rád se nechá inspirovat tím, co herci nabídnou. Při zkouškách na Dámskou šatna se hodně bavíme a z toho vyrůstá konečný tvar. Občas ale dělám něco hodně stylizovaného, takže pak si člověk na některých věcech trvá víc.

Dáváte přednost dlouhému čtení, nebo rád hned jdete s herci do prostoru?
Já osobně dávám přednost práci v prostoru. Tady jsme si dali klasicky týden čtených zkoušek a pak jsme hned začali zkoušet v prostoru. U stolu se většinou řeší spíše věci obecné povahy, a ty je pak třeba doladit na scéně. Chápu, že při náročnějších textech (jako třeba Shakespeare, kterého jsem nikdy nedělal) je potřeba dlouhé čtení. Ale to není tento případ.

Vyzkoušel jste si režii klasiky i současných her, a dokonce i autorské věci. Dámská šatna je hra současná. Znáte autora osobně?
K Arnoštu Goldflamovi mám osobní vztah, takže jsem se na jeho hru těšil. Původně jsem na JAMU studoval u Petera Scherhaufera, ale rozešli jsme se ve zlém. Přešel jsem k Arnoštu Goldflamovi – byl zlatý, takový druhý táta. Takže jsem rád, že zkoušíme jeho hru. Myslím, že rozumím jeho humoru, užívám si to, přepisuju, jak můžu (smích) ...

Vyzkoušel jste si velká divadla i studiovou práci. Dá se říci, že vám jedno či druhé vyhovuje více?
To ne. Uvědomuju si, že přenést hru, kterou jsem nedávno dělal v Národním divadle v Brně, do miniprostoru Divadla u stolu, a obráceně, by dopadlo tragicky. Každé věci zkrátka sluší něco jiného. Můžu to uvést i na příkladu inscenací Studia Dva, které jsem dělal. Například Na konci duhy dopadá daleko lépe ve Švandově divadle nežli na Vyšehradě, u Zdravého nemocného se zase naopak těším, že se to bude hrát venku. A pro Dámskou šatnu je myslím, Švandovo divadlo ideální.

Narodil jste se v roce 1976, takže budete slavit tzv. Kristova léta. Jak se cítíte? Máte nějakou potřebu bilancování?
Vůbec ne. Naopak, prožívám teď velmi šťastné období, dělám práci, která mě baví, a v srpnu se budu ženit. 21. a 22. června máme předpremiéru Dámské šatny, 22.července mám narozeniny, pak budu připravovat svatbu¨a taky pracovat na domku v Čisovicích u Mníšku pod Brdy, kde bydlíme. Takže na bilancování asi nezbude čas.

15.6.2009 00:06:54 Jana Soprová | rubrika - Rozhovory

TIP!