Scéna.cz 

Jiří Menzel režíruje na Pražském hradě Veselé paničky windsorské

První premiérou letošních Letních shakespearovských slavností na Pražském hradě budou Shakespearovy Veselé paničky windsorské. Nové nastudování „Paniček“ bude mít premiéru 25. června 2009 a bude se na nádvoří Nejvyššího purkrabství bude hrát do 15. července. Od 17. do 20. července je uvidí diváci v Ostravě, poté bude ve dnech 22. až 25. července k vidění v Brně a v Bratislavě od 4. do 7. srpna. Na Pražský hrad se vrátí na první tři zářijové večery. A co si o tomto projektu myslí Jiří Menzel, který na Hradě režíruje poprvé?

O komediích
Komedie mám rád, protože v nich často zajiskří víc pravdy a moudrosti než v tragédiích, které nám obvykle předkládají pravdy dávno známé. To je také důvod, proč režíruju výhradně komedie. Někdo může nad legrací ohrnovat nos, ale lidi ji potřebují. Vážné věci mi často připadají povrchní, někdy i pokrytecké. Dokonce mě i nudí. Ve správné komedii je vždycky i trošku smutku, neměla by odvádět pozornost od bolesti tohoto světa, spíš má posílit v tom bolavém světě žít. Stejně tak i v tragédiích se musí najít místo pro úsměv.

O Shakespearovi
Mám rád Shakespeara, ale hlavně ty věci, které jsou odlehčující. Co se píše lehkou rukou, přetrvá... Shakespeare byl dokonalý v tom, že dokázal do svých her vtělit myšlenku, drama, napětí i legraci. Mordy a zápasy a velké city, zkrátka všechno, co divák potřebuje. Ale na rozdíl od současných dramatiků vždycky k těm krvákům a mordům přidal něco, co se dnes nenosí - morálku.
O Veselých paničkách windsorských (které nastudoval už v Bělehradě a na českokrumlovské točně).
Je samozřejmě výhoda, že tu hru nemusím znovu číst, že už ji dobře znám. Jinak je však každé nastudování úplně jiné, vždycky vychází z rozdílného hereckého ansámblu, s nímž pracuji.
O prostoru Nejvyššího purkrabství
Prostor na Pražském hradě není příliš šťastný. Je placatý, akustikou příliš neoplývá, s čímž se musejí herci poprat a mluvit zřetelně a nahlas...
O zkoušení
Běžně zkouším šest až osm týdnů. Teď mám jen tři a jen v době, kdy mají herci volno. Třeba i pozdě večer a po půlnoci. Na zkoušky do purkrabství Pražského hradu přicházejí až po své večerní šichtě v divadle. Pak s nasazením pracují až do půlnoci, což je obdivuhodné.
O hercích
Byla to pro mě výzva, protože s Bolkem Polívkou jsem ještě nepracoval. Stejně jako se Simonou Stašovou. Zkoušení je pro mě vždycky jiné, i když dělám stejnou hru. Každý herec přinese postavě svoji osobnost. Společné hledání toho, jaká ta figura v jeho podání vlastně bude, mě na režisérské práci nejvíc baví.