Scéna.cz 

Zakleté dámy: Dianiškova mozaika osudů a absurdit

Činoherní klub Praha uvedl ve své jubilejní sezóně autorskou hru ZAKLETÉ DÁMY Tomáše Dianišky. Režisér a autor, známý svým neotřelým stylem, který bychom mohli nazvat „divadelním punkem“, se opět ponořil do historických i společenských vod, aby z nich vytáhl postavy, které byly neodmyslitelně spojeny s dějinnými zvraty 20. století. Tentokrát se zaměřil na čtyři první dámy – Olgu Havlovou, Vieru Husákovou, Martu Gottwaldovou a Hanu Benešovou. Tyto ženy, každá z jiného prostředí a jiné doby, spojuje zásadní otázka: Jak přežít ve stínu prezidentských mužů a ideologií, které jejich životy obklopily?

Dianiškova hra neaspiruje na historickou rekonstrukci ani na úplnou věrnost faktům. Naopak. Staví na svébytné reflexi doby a jejích absurdit, kterou podává prostřednictvím černého humoru, mrazivých symbolů a provokativních scén. Hra se tak stává pomyslným hororem historie – s groteskními momenty, které přinášejí nejen zábavu, ale především katarzi a otázky. Dianiška si hraje s motivem žen, jejichž životy se proměnily díky blízkosti k „velkým mužům“ – prezidentům. Postavy jsou vyobrazeny ve dvou rovinách: jako ženy ovládané okolnostmi mocenského prostředí, ale také jako manželky či matky, které se snaží zachovat si kus obyčejné lidskosti. Tyto kontrasty dávají hře dynamiku a divákovi umožňují vidět postavy v širším spektru emocí – od bezmoci po odhodlání.

Jedním z nejvýraznějších momentů je scéna Marty Gottwaldové (Sandra Černodrinská), která s ledovým klidem říká „to jsou naše číslíčka“. Jedná se totiž o statistiku popravených v politických procesech. Stejně působivá je i Olga Havlová (Lucie Žáčková), která reflektuje neustálý dohled a podezření na odposlechy. Tyto scény nepřinášejí jen konkrétní příběhy, ale i obecnější pohled na to, jak ideologie a strach měnily lidské osudy.
Herecké výkony jsou na vysoké úrovni. Herci dokáží s přesností přepínat mezi karikaturou, která dominuje v momentech odrážejících mocenské hry, a civilností, jež je patrná ve scénách soukromého života. Díky této kombinaci má inscenace širokou emocionální škálu, která diváka udržuje v pozornosti.
Režijní rukopis Tomáše Dianišky je patrný hned od úvodní scény, kdy herečky přelepují ústa na projekci dobových fotografií. Tím naznačuje jejich umlčenost v době, kdy měly být slyšeny. Podobné symbolické detaily provázejí celou inscenaci a dávají jí další rozměr.
Výprava Lenky Hollé je decentní, ale přesná. Dobové kostýmy i scéna respektují historický kontext, aniž by působily příliš popisně. Hudba Mateje Kristiána Lišiaka je výrazným prvkem inscenace – využívá dobové písně, jejichž nostalgie je často přerušována mrazivým podtextem. Tato kombinace vizuálních a zvukových vjemů podtrhuje atmosféru hry a zvyšuje její dopad.

Zakleté dámy jsou víc než jen divadelní hra. Jsou mementem. Připomínají dobu, která je zároveň blízká i vzdálená – blízká díky své stále aktuální schopnosti manipulace a vzdálená díky proměně historického kontextu. Dianiška se nebojí podívat na známé momenty dějin novým pohledem, který je spíše subjektivní reflexí než rekonstrukcí.
Závěrečná scéna, kdy zazní autentická citace podmínek Občanského fóra, zasazuje celé dílo do širšího rámce. Symbolicky tím uzavírá kruh historického prokletí a nabízí pohled do budoucnosti. Dianiška zde nezapomíná na naději, která vždycky musí provázet i ty nejtemnější okamžiky.
Zakleté dámy jsou tak nejen provokativní inscenací, ale také podnětem k zamyšlení – nad historií, nad ženami v ní, ale především nad tím, jak snadno lze umlčet hlas jednotlivce. Za tento hlas Dianiškovi děkujeme.

Tomáš Dianiška: Zakleté dámy
Režie Tomáš Dianiška; dramaturgie Markéta Kočí Machačíková a Barbora Sedláková; výprava Lenka Hollá a hudba Matej Kristián Lišiak
Osoby a obsazení: Olga Havlová, Soňa (Lucie Žáčková); Viera Husáková, Anastasia (Markéta Stehlíková); Marta Gottwaldová, Ošetřovatelka (Sandra Černodrinská); Hana Benešová, Krejčová (Romana Widenková); Klement Gottwald, Jan Kašpar (Vasil Fridrich); Gustáv Husák, Vladimír Haškovec (Václav Šanda); Václav Havel, Edvard Beneš (Jakub Burýšek) a StBák (Jindřich Herbst).
Premiéra 14. prosince 2024

www.cinoherniklub.cz