Scéna.cz 

... tentokrát v zákulisí Jiráskova divadla

Prostor za oponou důvěrně znají účinkující soubory. Divák nahlíží pouze na jeviště, pokud je otevřená opona. O tu se stará nejvíce Dáša Kolínová, která říká: „V našem divadle jednoznačně točím oponu ručně, žádnej motor bych k umění nepustila.“ Na chod zákulisí dohlíží parta pod vedením Josefa Webera. Další jeho spolupracvníci jsou vedle Dáši Kolínové také Pavel Lelek a Michal Kops. Tvoří jádro důkladně sehraného technického týmu Jiráskova divadla. Každý dokáže dělat skoro všechno a hlavně se všichni mohou na sebe spolehnout.

Jevištní mistr Josef Weber zde působí již čtvrtou sezónu. Předtím pracoval dlouhá léta jako údržbář ve slévárně, ale nakonec vyměnil velkou špínu za jemný divadelní prach, jak tvrdí. Zajišťuje výrobu kulis pro různé místní soubory. Není jich málo - ochotníci z Hronova, Police, umělecká škola, kroužek COP z učiliště, dramatický kroužek při základní škole a další. Vedle toho se stará o nejen o přestavbu sálu, ale v podstatě o všechno od osvětlování až po zvukařinu.

Místním režisérům dokáže splnit každé přání. Jeho dílna je schopna vyrobit na klíč takřka vše. „Výpravu k inscenacím děláme nejčastěji podle návrhů scénografa Ivana Krejčího. Musíme se snažit, aby všechno bylo skladné a hlavně funkční. Vymýšlíme proto různý panty, hejblata a jednoduchý rozkládání,“ upřesnil Josef Weber. Všechno se podřizuje vesnickým sálům, kde si o tazích nebo o světelném parku můžou ochotníci nechat zdát.

Technické vybavení Jiráskova divadla obnáší 11 tahů, jeviště 10 x 12 m, 96 světelných okruhů řízených počítačem, což představuje dostatečné zázemí pro Jiráskovy slavnosti i hostování profesionálních souborů. Podobně vybaveno je pouze divadlo v Náchodě.

Na představení se dívají členové technického týmu většinou ze zákulisí. Do hlediště se dostanou jen při hostování profesionálních souborů, s nimiž jezdí vlastní technici. Během festivalu Jiráskův Hronov je situace naprosto jiná. Jakmile jeden soubor dohrává, už se pomalu připravuje vystoupení dalšího. „Při přehlídce se koukám třeba patnáct minut, pak musím jít. Prostě z toho mám takový seriálový sestřih,“ směje se Josef Weber.

Zázraky se dějí obzvlášť v divadle. Sušička pro loňské hostování souboru SPJ ze Slovenska se letos sháněla pro Němce. Před třemi roky to bylo prase. Když soubor zapomene nějakou část výpravy nebo rekvizitu, tak potom se zdejší technika činí. Např. okno stihli vyrobit za hodinu včetně nátěru a usušení. „Co nám zbývá, když se dobře neupřesní požadavky, musíme myslet v běhu, jak jsme naučení,“ uzavírá Dáša Kolínová.

Takový je náš pohled do zákulisí. Až budete tleskat, a opona se bude otevírat a zatahovat, nezapomeňte, že bez těch lidí v pozadí, kteří většinou zůstávají anonymní, by to nešlo. Takže ten potlesk by měl platit tak trochu i jim.