ON-LINE - Detail příspěvku
Dramaturgie je kreativní činnost
S panem profesorem Klímou jsem se poprvé setkala před čtrnácti lety, když jsme rozjížděli čtvrtletník Dramatické umění. Míla Klíma byl osloven tehdejším šéfredaktorem jako spojka k lidem z uměleckého světa, které tehdejší režim mírně řečeno nemiloval nebo o nich zcela mlčel. Klíma byl totiž znám tím, že se vždycky ocitl u něčeho umělecky důležitého, ba převratného, aby byl vzápětí vyhoštěn na okraj společnosti, kde ovšem znovu narazil na cosi ohromně zajímavého. Takže nejenže spolupracoval s takovámi režiséry jako byl Jan Grossman, Evald Schorm či Josef Krofta, byl spolutvůrcem divadla Forbína (posléze zakázaného). V době působení v Krátkém filmu byl u zrodu debutu Jana Svěráka Ropáci, který získal studentského Oscara. Po revoluci se společně s Grossmanem vrátil na Zábradlí, ale když zde se zde porevoluční nadšení změnilo v konkurenční boj, odešel. Vzápětí se stal děkanem divadelní fakulty AMU a po skončení funkčního období nastoupil jako dramaturg do Národního divadla, kde se přes mnohé svízele soustředil především na prosazování původních českých her. Před pár dny ze Zlaté kapličky odešel, aby se věnoval především práci na škole, která - jak přiznává - ho baví čím dál víc. Na DAMU je dnes zástupcem vedoucího katedry loutkového a alternativního divadla a vedoucím Kabinetu režie a dramaturgie. S Josefem Kroftou uskutečňuje svůj sen - společný mezinárodní projekt pěti uměleckých škol v rámci Evropské unie a další „drobné“ úkoly má rozpracovány s režisérem Miroslavem Krobotem. „Já už bych teď rád dělal věci, které chci, protože nevím, kdy to všechno skončí...“ říká se svým suchým anglickým humorem.
Já za sebe ji naštěstí nemusím obhajovat - to je moje výhoda. Dramaturgie jako činnost, a já tvrdím, že umělecká kreativní činnost - prostě existuje. Tak, jak to definuje Bořivoj Srba, je to naprosto přesné. Dramaturgie má tři základní pilíře: to jest autorská účast, dramaturg je spoluautor, upravovatel - to není nic nového, to už existuje od dob Shakespeara a Moliera. Pak je tu vlastní dramaturgie, ta koncepční, která vytváří tvář, směřování divadla a konkrétní práce na jednotlivých inscenacích, kde se to realizuje všechno od výkladu situací, přes schopnost polemizovat, řešit text po významu, po tvaru, po artikulaci, po komunikativních schopnostech. A ta třetí role je reflexní - ta schopnost placeného pochybovače, sparing partnera, který dokáže říct :“Hele, objevuješ Ameriku, tohle už nedělej...“ Dnes, když se v tom točí spousta peněz, je problém vyhodit zábradlí, které se nám původně hodilo do hry, ale zavrhli jsme ho. Protože v Národním měří šedesát metrů a to zanmená několik desítek tisíc korun. Musíš pomoci režisérovi najít argumenty, abyste přesvědčili ředitelství, proč to tam nemůže zůstat. To jsou prostě problémy tvorby, s tím se nedá nic dělat.
Já jsem jim hlavně řekl, že je nic nenaučím, že je to nemůžu naučit. To tvrdím po pravdě i studentům na škole. A protože to přece jen dělám pár let, nabídnu jim svoje zkušenosti, svoje vidění. Kromě toho existují jistá pravidla, zavedenosti, o kterých je potřeba vědět. Můžete je respektovat, můžete je dokonce bořit, ale když chcete něco bořit, musíte vědět, co vlastně boříte. Ne jen tak přijít a myslet si, že svět spadne na záda - nespadne, to vám garantuju. Čili za ten týden se dá probudit zájem, přesvědčit je možná, že to není zas tak úplně hloupá disciplína. a že by mohli je to mohlo zajímat. Protože dramaturgii z divadla stejně nikdo nevyžene. I když tam nebude fyzicky dramaturg, tu činnosti musí někdo udělat.
Já, nevím, jestli byly lepší, já neumím srovnávat, co je v kumštu první nebo druhá liga. Rozhodně ale měly jednu velkou výhodu - měly silný náboj, byly kontaktní a velmi výrazně suplovaly něco, co tady chybělo. Divadlo musíme vždycky posuzovat v situaci, ve které se konkrétně dělá - a tehdy to byly bomby a kvalitní divadlo. Jak často se podaří přinést do divadla hru jako Hodina mezi psem a vlkem? Mělo to čtyři reprízy a zas tě za to hned vyhodili. A já jsem za takovou zkušenost šťastný.
Přiznám se, že si nejsem zcela jistý. Z jednohu prostého důvodu - my totiž ještě nemáme ten správný odstup. Bez odstupu to nejde, chce to trochu schopnosti sebeironie, a my se ještě bereme moc vážně. Kromě toho, dramatický text už není takový objektivní majetek k obecnému použití. Dnes je od počátku velmi vázaný na budoucí inscenaci. A nebo si to autoři píšou subjektivně, pro sebe, ale to potom znamená, že nejde vzít text a udělat ho v jiné poetice. Může se stát, že ho někdo objeví až po letech, když se získá správný nadhled.
Dávám studentům příklad, že např. za První republiky měla činohra 35-40 inscenací ročně, z toho půlka byly české hry, a kolik jich přežilo dodneška?!
Myslím, že divadlo stejně jako ostatní kumšty se velmi otevřelo, je to syntetická záležitost, která absorbuje ze všech stran, jako by najednou pocítilo potřebu doplnit všechny zdroje. Všimni si, že vzniklo dokonce „divadlo faktu“ - z faktu se udělá drama. Vtip je v tom, že ty zdroje jsou čím dál tím širší, je tu vliv té mediální nenasytnosti, lidi sbírají ty věci z různých zdrojů...
Ano, vzít, použít, zahodit. Že mně starci to není milé, to je můj problém, to není problém té doby. Dobu to nezajímá.
Do divadla chodí tak 3% populace. Ale já říkám- možná trochu kacířsky - že třeba Národní divadlo má 10 milionů potenciálních návštěvníků. Jde jen o to, říct ve správný čas správným lidem, dneska se hraje to, co by vás mohlo zajímat.
Myslím, že nastane doba, že divadlo bude výběrové jako vážná muzika, a nebude se muset starat, tetelit, aby bylo masové.
AKCE ONLINE - Přehled příspěvků
72. Hronov 2002
10.8.2002 - 00:00
V krátkosti letem hronovem
10.8.2002 - 00:00
Nonstop chvátání
10.8.2002 - 00:00
Se sochou v čele, vyrazíme směle ...
10.8.2002 - 00:00
Hronov navštívil prezident AITA/IATA
10.8.2002 - 00:00
Nikdy jsem nechtěl v amatérském divadle dělat sudího,
9.8.2002 - 00:00
Múzy v seminářech
9.8.2002 - 00:00
TAAT
9.8.2002 - 00:00
Ochotníci reflektují realitu lépe
8.8.2002 - 00:00
...tentokrát v semináři kompozice u Bergmanů
8.8.2002 - 00:00
Někdy NO neodpovídej
8.8.2002 - 00:00
První NetHovor z Jiráskových slavností
8.8.2002 - 00:00
Chyba je ve světě
8.8.2002 - 00:00
Ztracená generace?
7.8.2002 - 00:00
Psi nám štěkaj po redakcí o stošest
7.8.2002 - 00:00
Nekritický názor spřízněného diváka
7.8.2002 - 00:00
Konec zábavy, makat
7.8.2002 - 00:00
Oni řeší stav světa, mě to baví
6.8.2002 - 00:00
...tentokrát v semináři nonverbální komunikace
6.8.2002 - 00:00
Adresář amatérských divadelních souborů v ČR 2001
6.8.2002 - 00:00
Apron znamená řecky předscéna
6.8.2002 - 00:00
PC - klub o problémech lektorů
6.8.2002 - 00:00
Rušení, praní a doprava
6.8.2002 - 00:00
Šaman, který by nikdy nechtěl vracet čas
5.8.2002 - 00:00
Múzy se daly na hazard
5.8.2002 - 00:00
Netopýr za letu a psi
5.8.2002 - 00:00
Největší mimové jsme v dětství
4.8.2002 - 00:00
Ministerský záskok při zahájení
4.8.2002 - 00:00
„O českou kulturu nemám strach,“
4.8.2002 - 00:00
Letmý pohled do Čapkova sálu
4.8.2002 - 00:00
Vyšel první díl Místopisu českého amatérského divadla!!
4.8.2002 - 00:00
Oceňování amatérů
4.8.2002 - 00:00
Mičkal, Zhibo a Karel Šafář vystavují
4.8.2002 - 00:00
Aby víno poznal, musí ho neustále pít
3.8.2002 - 00:00
... tentokrát v zákulisí Jiráskova divadla
3.8.2002 - 00:00
Jiří Zhibo: Ačkoliv...proč ne!
3.8.2002 - 00:00
Problémy s realizací seminářů v Hronově
3.8.2002 - 00:00
Blanenské divadlo - prý konec s velkým otazníkem
3.8.2002 - 00:00
Dramaturgie je kreativní činnost
2.8.2002 - 00:00
Soubor HOP-HOP před Hronovem
2.8.2002 - 00:00
Někdo má sako, někdo má šortky, ale všichni mají rádi divadlo...
2.8.2002 - 00:00
Rostislav Pospíšil, výtvarník
2.8.2002 - 00:00
Zahraniční hosté
2.8.2002 - 00:00
Připraveni jsou i špioni…
2.8.2002 - 00:00
Hra na ANO, NE
26.7.2002 - 00:00
Soubor HOP-HOP před Hronovem
Fotogalerie akce
reklama