Scéna.cz 

Jenni Kokkomäki: Ashes (Popel)

Alfred ve dvoře, scéna pro nové divadlo, připravuje na září hned tři premiéry. Projekt AUTOMAT SLAST odstartuje 29. a 30. září 2009. Autorské představení Veroniky Riedlbauchové a Lucie Škandíkové CAMILLE bude uvedeno v premiéře 22. – 24. září 2009. Novou sezónu otevře projekt projekt interaktivního fyzického divadla ASHES, premiéra 9. září 2009 od 20:00 h.

Projekt ASHES (Popel) studuje náboženské chování v moderní společnosti – naši víru a schopnost oddat se, příslušet k nějakému společenství. Autorku projektu, finskou herečku a performerku Jenni Kokkomäki, fascinují velká náboženská shromáždění, při kterých na jedince sestoupí Duch svatý. Ale co ti ostatní – jsou snad méněcenní, protože nebyli vyvoleni? Každý usiluje o to, aby byl jeho život naplněn určitým významem a smyslem. Co se stane s těmi, kteří se odhodlají k tomu, nechat se “naplnit”, kteří se otevřou, kteří se odváží vystoupit z řady ostatních? A co ti, kteří vždycky všechno jen s odstupem sledují? ASHES má být pozváním i výzvou. Je to také prostor pro odpočinek, kde se nic neděje násilně.

Projekt se skládá ze dvou částí: středečního multimediálního představení spojeného s koncertem finského umělce Shamanviolin (9.9. od 20h) a pátečních a sobotních půlhodinových performací vždy pro jednoho až dva diváky (11. a 12.9. vždy mezi 13 – 21h na Malé scéně).

Každá část se liší mírou interaktivity – ta je minimální během středeční prezentace výsledků projektu a koncertu. Naopak půlhodinové one-to-one performance na Malé scéně, určené pro jednoho až dva diváky, předpokládají takovou míru zapojení publika, jaká odpovídá individuální chuti a založení každého.

Projekt ASHES mapuje a zároveň zpochybňuje naše názory na okolní realitu. Chce publiku zprostředkovat pohled různobarevnými brýlemi a zážitek pozorovatele i aktivního účastníka. Zároveň umožňuje každému zůstat v anonymitě, ponechat si vlastní “čtvrtou stěnu” mezi hledištěm a jevištěm.

Jenni Kokkomäki k tomu dodává: “Jde o pokračování mého výzkumu na poli interaktivního divadla a one-to-one performance. Mým záměreme je nabídnout divákovi moment, který se nebude opakovat a zůstane výjimečným. Při představeních na Malé scéně se tak budou jevištní prvky (choreografie, světla, hudba atd.) losovat před každou jednotlivou performací.Šance na to, aby proběhla dvě stejná představení, bude tedy minimální. Svědkem celé události budou jen dva lidé – performer a divák. V realitě spotřební společnosti nechci vyrábět nějaký produkt, který se dá mechanicky opakovat, ale unikátní organický zážitek, pravdivé setkání člověka s člověkem v divadelním prostoru.”