Scéna.cz 

Naprosto neuvěřitelná událost: Ženitba

Jako třetí premiéru sezony 2009/2010 uvede Divadlo na Vinohradech slavnou Gogolovu komedii Ženitba, pod názvem Naprosto neuvěřitelná událost: Ženitba ji nastudoval hostující režisér Vladimír Morávek. První představení se uskuteční 26. února 2010, premiéra pak 5. března 2010. N ainscenaci se dále podíleli – překlad Leoš Suchařípa, dramaturgie Martin Velíšek, scéna Martin Chocholoušek, kostýmy Sylva Zimula Hanáková a hudba Petr Hromádka. Hrají Veronika Žilková, Hana Maciuchová, Viktor Preiss, Václav Vydra, Jan Štastný, Michal Novotný, Martin Zahálka, Daniel Bambas, Lucie Polišenská a další.

V roce 1842 Gogol v Římě dokončuje komedii Ženitba, první představení se konalo v Petrohradě v Alexandrinském divadle za přítomnosti cara, který ale během představení odvedl carevnu z hlediště. O rok později měla Ženitba premiéru v Malém divadle v Moskvě. Gogolovy hry budily vzrušené emoce - v petrohradském Alexandrinském divadle Ženitba rychle zmizela z repertoáru, dvorní kruhy ji odmítly jako hrubou frašku, nelíbila se dokonce ani hercům. Její další uvádění bylo výhradně výsledkem úsilí jediného člověka - herce M.S. Ščepkina, který dosáhl toho, že hra byla ještě několikrát nastudována v moskevském Malém divadle.

„Mě fascinuje jednak samotná ta Gogolova hra, jednak její kongeniální Suchařípův překlad, který byl vlastně spouštěčem mé vize o té naší Naprosto neuvěřitelné události na Vinohradech. Do toho mám ještě k s mrti rád filmy Miloše Formana a jeho poetiku směšnotrapnosti, která se tak hezky dá vyjádřit slovy „my bychom vzhůru k nebesům, jsme však zde se zemí spjatí“ . Jako by někdo říkal: „jsem Slovan, Čech, moc chci říct něco krásného, něco obrovitého, něco hvězd se dotýkajícího, ale žel - dost často mi z toho vyjde spíš jen pitomost. Trapnost. Hanebnost …,“ přibližuje filosofii úpravy původního textu Ženitby režisér Vladimír Morávek a dodává: „Pak ovšem ta moje úprava budí zdání, že se celý onen geniálně fabulovaný příběh odehrává spíše než na Rusi někde ve Zruči nad Sázavou (to je to městečko, kde Miloš Forman točil Lásky jedné plavovlásky) , kde ta naše slovanská duše bije přece jen v trochu jiném, zajíkavějším rytmu než široká duše ruská. Chtěl jsem totiž, aby se nás celý ten příběh víc týkal …
Navzdory veškeré zajíkavosti, trapnosti a nešikovnosti se v té Ženitbě na svět dobývá cosi velkolepého, zářivého, bůh se dívá … Což se pozná z toho, že kdykoliv je nejhůř, někdo začne zpívat a Marika Žáková Staszio tím svým nádherným hlasem dotkne se něčeho tajného a brečet se chce a kleknout a podat ruku někomu vedle sebe, na znamení pokory. A to je druhým rysem té úpravy mé. Že jsem připsal Boha na každou druhou až třetí stránku scénáře.“