Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Martin Trnavský o Shakespearovi a také o Frídě

autor: archiv

V rámci Letních shakespearovských slavností na Pražském hradě se letos poprvé představila inscenace Oko za oko (Niečo za niečo) v režii Michala Vajdičky, která vznikla ve slovenské produkci. Hlavní roli v ní ovšem hraje Martin Trnavský. Tento populární herec je zároveň principálem divadelního spolku Frída, který už jedenáct let brázdí české a moravské scény.

Shakespearova hra Oko za oko je hodně zvláštní, a nejednoznačná. Stejně jako váš hrdina Vincezio. Jak ho vidíte vy?
Víte co, nikdo z nás není kladný hrdina. Takže, vždycky jde o výklad příběhu i jednotlivých postav. Naším cílem bylo přiblížit tuhle hru, to, co chtěl tenkrát Shakespeare říci, dnešním divákům. A to se nám myslím povedlo. A na tom je fascinující, že Shakespeare je opravdu stále aktuální. Takže i když si ho přeberete vlastními vjemy, tak jak ho cítíte, je opravdu velmi aktuální k dnešku a diváci to tak cítí.
Jedna věc je, když tu hru čtete. Je velmi moudře napsaná, ale strašně dlouhá. Je tam strašně moc monologů, popisných věcí a situací. Ale pokud chcete modernímu divákovi v dnešní rychlé zkratkovité době tuhle hru předvést, tak ho musíte koncepčně inscenovat úplně jinak. Tedy tak, že z něj vytáhnete to nejlepší, co divák pochopí a to pošlete na scénu. Jestliže se tedy přijde podívat někdo, kdo si hru právě přečetl, bude se velmi divit, co jsme z toho udělali my. A přitom je to pořád Shakespeare.

Mimochodem, jaký vztah máte k Shakespearovi? Jedna z vašich prvních rolí prý byl Othello?
Jedna z mých prvních rolí byla právě ve hře Oko za oko. Jako náměstek Angelo jsem v představení v režii Romana Poláka absolvoval na JAMU. Když mi teď volali, abych hrál v této hře Vincenzia, tak jsem si říkal Bože můj, to je tak zdlouhavé a nudné, že to divák v letní produkci nepřežije... Takže jsme to s panem režisérem Michalem Vajdičkou celé předělali. Je pravda, že pak jsem hrál Othella, ale od té doby jsem Shakespeara nedělal. Ale mám tohoto autora rád, jeho hry mají hlavu a patu, a velmi se mi líbí blankvers.

Jak se vám hraje venku?
V plenéru se musí hrát jinak než vevnitř, v divadle. Víte, kdy se mi hraje dobře?Když to funguje a cítím z diváků, že se baví. Ale moc dramatické situace se venku hrát nedají, stačí jeden přelet letadla, jeden komára první vítr, a diváky to hned rozptýlí.

V současné době se s klasikou na scéně příliš nesetkáváte. Vaše divadlo Frída dělá většinou původní věci...
Mně baví dělat původní věci. Já jsem vyrostl na divadlech malých forem, a baví mě tento typ divadlo, které komunikuje s divákem. Proto jsem založil Frídu. A tak jsem vlastně tohle představení s Michalem Vajdičkou přizpůsobil našim představením malých forem. A jak se zdá podle ohlasů diváků, funguje to.

Vy sice máte soubor, ale nemáte divadlo. Donedávna jste hráli v Divadle Bolka Polívky, teď hrajete v brněnské Redutě a „kočujete“: Nevadí vám to?
Víte co - takové Divadlo Járy Cimrmana (i když se k nim nechci přirovnávat), je taky kočovný soubor. To má své praktické důvody, jestliže se hry hrají několik let. My máme na repertoáru dvanáct her, a v Brně si s tím nevystačíte, musí se jezdit. Ale nás to jezdění po jiných městech a jiných scénách, zájezdních hostincích baví. Všude je jiný divák, musíte se mu přizpůsobovat, a to je na tom vlastně nejzajímavější. Kdybych mluvil slovem sportovce „Máme natrénováno." Takže každé představení je jiné, podle prostředí i diváků, a má to svoje kouzlo. Baví mě, že děláme naše autorské věci – od čistého papíru si vymyslíme, co budeme dělat, a můžeme si to dělat podle svého. V tom je ta největší svoboda. A zaplaťpánbu se to divákům líbí, uživí nás to, takže v našem divadle jsou vlastně všichni šťastní.

Co teď připravujete ve Frídě?
Poslední představení, které jsme měli, bylo Interview s upírem. Název trošku zavádí, můžete si ho splést se stejnojmenným filmem, ale je to něco úplně jiného. A teď začínáme zkoušet s Dianou Mórovou, což je herečka Slovenského národního divadla, hru Dodo Gombára Mezi nebem a ženou. Dodo ji napsal v roce 2000, to jest v době, kdy jsme společně zakládali Frídu a měli první představení Sex , drogy a rock´n ´roll. Strašně se na to těším, protože jsem si chtěl s Dianou zazkoušet už dávno.

To jste mi nahrál na poslední otázku – jaký je Váš vztah se slovenskými umělci? V Oko za oko hrajete česko-slovensky, ve Frídě často hostují slovenští umělci, vy sám jste hrál v slovenském seriálu atd.
Já miluju spojení českého a slovenského jazyka na jevišti, té kultury, a vůbec divadelního vnímání. Dá se říci, že v každém představení se mnou a Radimem Novákem hraje nějaký slovenský umělec (hraje u nás například Božidara Turzonovová, Judita Hansman). Už to takhle máme jedenáct let, a mně to tohle propojení velmi baví.
Když jdu za sponzory, tak říkám, že je to spojení kultur v Brně. A je možná, že město Brno a kraj dá letos poprvé nějaké peníze. Poprvé po jedenácti letech, kdy máme pořád narváno...
Já jsem vyrůstal na slovenském divadle, na Lasicovi a Satinském. Pak mě velmi ovlivnil Bolek Polívka, s ním jsem měl možnost se setkat nejen na jevišti, ale taky jako s člověkem. Tyhle vlivy se propojily v tom, jaké divadlo dělám. Prostě, já jsme takovej svojskej, a snažím se, aby Frída byla domácká, aby s ní bylo dobře. Aby z ní ta „rodina“ byla cítit i pro diváky. Byl bych rád, aby se divák cítil v našem divadle jako doma a měl pocit, že je součástí toho, co se děje.

22.8.2011 10:08:44 Jana Soprová | rubrika - Rozhovory

TIP!