zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Tři sestry - kýčem a fraškou

Kostýmy Kristýna Novotná (Repro Scena.cz)

  

Romantické drama Antona Pavloviče Čechova Tři sestry, které se jen od roku 2000 zabydlelo celkem na šesti jevištích (např. Východočeské divadlo Pardubice režie F. Laurin, Klicperovo divadlo Hradec Králové režie V. Morávek, HaDivadlo Brno r. S. Fedotov, Jihočeské divadlo r. Martin Glaser, MD Zlín D. Gombár a Dejvické divadlo Praha r. M. Krobot), inscenovalo také Divadlo Příbram v režii Jaromíra Janečka.
Melancholický příběh, v němž nás autor seznamuje s osudy rodiny Prozorovových, sester Olgy, Máši a Iriny a jejich bratra Andreje. Všichni, byť svým způsobem spořádaní lidé, hledají smysl a hlavně naplnění svého života.

Režijních přístupů a výkladů k tomuto dílu existuje několik. Např. Juraj Deák zpracoval Tři sestry klasicky, bez novátorství s plným ctěním autora. Vedle toho se díla až extrémně po stránce výkladové chopil Vladimír Morávek, který celý příběh přetavil do své šablony se zachováním hlavních dramatických bodů a respektováním hlavní Čechovovy idee. V jeho inscenačních nápadech převládal obrazný rukopis se smyslem pro detailní výtvarno. Třetí režisér Dodo Gombár se Tří sester zhostil naprosto kultivovaně s hlavním důrazem na nitro postav za minimálního využití scénických efektů. Inscenace se hraje ve Zlíně na studiové scéně a patří k nejkultivovanějším, jaké jsem viděl. Všichni tři režiséři, o nichž se zde zmiňuji, vždy ctili kumšt, jejich pojetí v žádném případě neuráželo diváka, byť inscenační přístup někdy diváka pohoršil.
Ovšem, jak se úkolu inscenovat Tři sestry zhostil tandem Jaromír Janeček - režisér, a Marie Procházková - dramaturgyně? Oba zvolili jako hlavní klíč k inscenaci parodii. Drama, díky tomu, k nelibosti kultivovaných diváků, balancovalo na hraně mezi kýčem a fraškou. Této ideje se držela taktéž autorka výpravy Kristýna Novotná. Dle mého, patří k těm výtvarnicím, které dokáží velmi citlivě postihnout charakter postavy kostýmem. Novotná jakoby se mstila zejména Andrejovi a jeho ženě Nataše. Andrej byl nucen vystupovat v růžovém vatovaném županu, z něhož se později stalo sako. Nataša musela obléci příšerné růžové šaty se zelenou mašlí, posléze vyšla na jeviště v korzetu se zvýrazněným poprsím ve stylu á la Madona, či jak poznamenal někdo v hledišti jako Rybí panna. Chudák poručík Tuzenbach byl vyzbrojen nepochopitelným hrbem.
Scéně dominoval kašírovaný klavíro-stůl, dále nepostradatelné břízy, nakloněné z pohledu diváka vpravo, zbytek scény obklopoval jakýsi hnědý val, prý měl vytvořit dojem izolovanosti všech postav.
Režisér Janeček nedokázal vést herce, aby mezi sebou vytvořili nějaké vztahy. Například Máša (Hana Tunová) chodí zatrpkle zádumčivá, svého muže naprosto ignoruje, a ten kolem ní po celou dobu inscenace rozšafně hopsá, chichotá se, a k tomu dodává Mášo miluju tě.... Mášina muže Kuligyna ztvárnil Vladimír Mrva. Ze všech sester nejvíce zaujala Irina (Hana Juričková), zejména pro svou mladickou jiskru, ovšem mluva ve stylu žeštěš nebo vidimž patří do prvého ročníku herecké školy. Olga Jarmily Vlčkové vyzařovala zralostí a rozvážností, Vlčková nezapřela hlavu rodiny. Režisérův záměr naprosto selhal, v závěrečném monologu svoji niternou zpověď deklamuje Vlčková do břeskného halasu posádkové hudby, divák by pravděpodobně z textu nepochopil, že vojsko z městečka odchází.
To, že režisér nechá ve třetím obraze požár sídla Prozorovových a zároveň ruské společnosti spát Mášu na polštáři, se opravdu nedalo vydržet. Zpověď Iriny skrčené uvnitř klavíro-stolu inscenaci také nepřidala.
Anton Pavlovič Čechov by pravděpodobně inscenátory hnal, zejména jestliže za svoji práci vzali honorář. Jiný přístup by měl pravděpodobně k ochotníkům. Rád bych si s panem režisérem Jaromírem Janečkem a dramaturgyní Marií Procházkovou podal ruku alespoň na rozloučenou s českou profesionální divadelní scénou. Diváci, nenecháme si přece ničit vkus.

A.P. Čechov: Tři sestry
Premiéra Divadlo Příbram 23. ledna 2003.

17.2.2003 Josef Meszáros | rubrika - Recenze

Časopis 18 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Bastard (Městské divadlo Brno)

Články v rubrice - Recenze

Nejbližší: přijmout změny vyžaduje odvahu

M. Dancingerová,  A. Rusevová, J. Burýšek a V. Zavadil

Činoherní klub Praha uvádí v české premiéře divadelní hru NEJBLIŽŠÍ amerického dramatika Joshuy Harmona. Tato ...celý článek


Mefisto: bezvýznamná rozhodnutí s kořeny zla

Robert Mikluš (Mefisto)

Činohra Národního divadla Praha se vrací do Státní opery. Pod vedením režiséra Mariána Amslera vstupuje na jev ...celý článek


Zlatovláska: jevištní adaptaci obohacuje filmový střih

Šimon Obdržálek a Oldřich Kříž (Zlatovláska)

Hudební divadlo Karlín uvádí na Malé scéně klasickou pohádku Karla Jaromíra Erbena ZLATOVLÁSKA v úpravě Jana P ...celý článek



Časopis 18 - sekce

HUDBA

Hudební tipy 18. týden

Janet Jackson

Ikony Kamila Střihavky
Český rockový bubeník Miloš Meier hostem v hudebním cyklu věnovaném osobnostem české celý článek

další články...

LITERATURA/UMĚNÍ

Dny evropského filmu znají své vítěze

Bez dechu (Without Air)

Na mezinárodním festivalu Dny evropského filmu (DEF) byly dnes slavnostně předány v pražském kině Přítomnost f celý článek

další články...