Scéna.cz 

Režisér Michal Dočekal o Enronu

Je to hra, která měla premiéru v roce 2009 v londýnském Royal Court, kde se už přes padesát let odehrávají premiéry významných britských dramat. Ta hra je pozoruhodná tím, že je to do jisté míry dokumentární drama. Vychází z faktů a historických souvislostí o původně těžařské a naftařské společností, která expandovala neuvěřitelným způsobem, do mnoha různých odvětví podnikání a sedmkrát za sebou byla vyhlášena nejprogresivnější společností ve Spojených státech. Tento energeticko-finanční gigant se stal takovým supermanem nové ekonomiky. Ta společnost zkrachovala v roce 2001. Týden po napadení Světového obchodního centra 11.září byli manažeři té firmy zatčeni. I když tyto dvě události spolu zdánlivě nesouvisí, byly natolik podstatné, že právě tehdy pro nás začalo 21.století. Od té doby stále více lidí čte ekonomické rubriky. Státní dluhopisy, pohyb trhů, to jsou věci, kterým před deseti lety většina lidí nevěnovala pozornost, jim teď věnovat musí, protože vás to dostihne. Ten společenský konflikt, který dramaticky a drasticky eskaloval, otevřel útok na dvojčata, se zároveň se v té ekonomické oblasti metaforicky otevřel krachem Enronu. V té době se americká vláda snažila velmi masivně oživit americkou ekonomiku, začala půjčovat lidem na domy a poskytovala hypotéky na bydlení. David Hare ve hře Jednoduše a na cokoli, která je složena výhradně z citátů ekonomů a bankéřů , to charakterizuje větou: Pak už se stalo jediným kritériem - dýcháte, v tom případě vám půjčíme. Půjčovalo se lidem, o kterých banky musely vědět, že nebudou mít na splátky, a odtud se vyvinulo obchodování s úvěrovými kreditními deriváty, a další složité ekonomické tahy. Poté se ukázalo, že svobodný trh není samospasitelný, že v něm může docházet k velkým chybám, tzv. bublinám, které vedou k velkému zhroucení. To byl pouze počátek, Enron by byl daleko slavnější, kdyby nenastala ta hypoteční krize v roce 2008, kdy došlo k pádu ohromné investiční banky. Lehmann Brothers, která se podílela na vzestupu Enronu. Krize se poté přelila i do Evropy. Ale ta hra v zásadě není o důsledku této krize či finančních otázkách, ale v přeneseném slova smyslu o důvěře a o víře. Zkoumá, do jaké míry ji máme a do jaké míry jsme ji ztratili. V tomto směru je Jeff Stilling takovým věrozvěstem.