Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Pro Petra Brychtu byl největší problém

autor: archiv divadla

V polovině března se v Městském divadle konala česká premiéra dramatu D. H. Hwanga M. Butterfly, ve které se vedle Jiřího Kalužného objevil v nezvyklé roli Petr Brychta. Nyní již můžeme prozradit, že Petr ztvárnil sólistku Pekingské opery...

Petře, jaké je to hrát ženu?
Těžké! Hlavně po technické stránce. Obtížné bylo především to, že jsem se musel naučit chodit na podpatcích, pohybovat se v kimonu, používat ženská gesta, sedat si jako žena a tím se vyvarovat nechtěné komice. Můj nejoblíbenější posed je polozhroucenost s roztaženýma nohama a to zkrátka k ženské nejde. O to víc jsem začal vnímat a sledovat pohyby žen, třeba ve filmu, v televizi, u kolegyň. Velkou inspirací mi byla Lucka Štěpánková. Pak tu byla ještě jedna věc a to byl hlas. Z toho jsem měl strach! Bylo mi řečeno, že muž hlasem nejlépe ztvární ženu, když odbourá hrudní rejstřík. Snažím se o to a snad to i vychází...

Měl jsi hlasového poradce?
Neměl. Hledal jsem cestu sám. Během zkoušení mě režisér Jirka Seydler poslal za Šlupkou Svěrákem a potom si mě také poslechl pan Picek, který dělal hudební spolupráci, a ti mi řekli, že způsob, který jsem zvolil pro hlasové ztvárnění ženy, je perfektní. Samozřejmě mi dali pár rad, které mi hodně pomohly.

Neměl jsi po přečtení textu obavy? Přeci jenom pro muže musí být velmi obtížné dokonale vystihnout ženu, do které se ještě navíc zamiluje francouzský diplomat...
Bezprostředně po přečtení M. Butterfly jsem žádné obavy neměl. Byl jsem nadšený, že jsem dostal takovou příležitost, která se herci naskytne jen málokdy. Ale pak přišly první čtené zkoušky a první nejistoty, např. představa hraní situace, kdy se s Jirkou Kalužným držíme v objetí a já mu říkám: „Miluji tě a čekám tvoje dítě!“, není pro herce-muže snadná. Muži většinou těhotní nejsou! [smích]

V M. Butterfly účinkuje i zpěvačka a tanečnice Feng-jün Song, ke které jsi jezdil na hodiny...
Song je velká znalkyně Pekingské opery, asi největší v Čechách, proto to bylo úžasné setkání. Pomáhala mi s jevištním pohybem, učila mě principy chůze, která je v čínské opeře velmi obtížná... To všechno mi strašně pomohlo, hlavně pocitově.

Zajímal ses o východní kulturu a filozofii už před zkoušením?
Vyloženě o čínskou kulturu jsem se nikdy nezajímal. Samozřejmě jsem viděl několik filmů o Číně, Tibetu... Kdysi jsem také četl knihu Lékař z Lhasy o čínském poutníkovi, který se do zakázaného města dostal a léčil zde. V té knize jsou různá dechová cvičení a ozdravující a očistné kúry. To bylo asi jediné mé setkání s východní filozofií.

A jak jsi na tom teď po šestitýdenním intenzívním setkání s touto kulturou?
Začal jsem zpětně vnímat věci, které jsem viděl ve filmech. Najednou jsem si uvědomil, proč jsou principy východního a západního chování lidí tak rozlišné, snad jsem i pochopil čínskou pokoru. Teď po chvílích strávených se Song a po celém zkoušení cítím, že se mi Čína dostala nějak pod kůži. Při setkání s lidmi mám teď nutkání se lehce uklonit. [smích]

Díky za rozhovor

13.4.2003 18:04:38 Radek Smetana | rubrika - Rozhovory

TIP!