Scéna.cz 

Alfréd Radok a Laterna magika

Alfréd Radok
Portrét legendárního režiséra a spoluzakladatele Laterny magiky. V těchto dnech uplyne sto let od jeho narození. Připravili: J. Etlík, R. Denemarková, L. Kroužecký a A. Kisil
Život fenomenálního režiséra Alfréda Radoka (1914–1976) byl plný nečekaných zvratů. Po období naplněných usilovnou prací a zaslouženým úspěchem přicházelo velmi často zklamání ve formě vynucených odchodů z rasových a později politických důvodů. Radokův osud spojený s Laternou magikou je toho typickým příkladem. Po obrovském celosvětovém úspěchu Laterny magiky na Expo 58 v Bruselu a následném založení samostatného divadla v Praze přišel nečekaný zvrat. Podnětem bylo Otvírání studánek. Tehdejší ministr kultury Kopecký představení zakázal, protože jedna z dívek "pláče nad ztrátou 1. republiky". V roce 1960 byl A. Radok nejdříve zbaven funkce uměleckého vedoucího, pak funkce šéfrežiséra a nakonec mu bylo oznámeno, že v Laterně magice končí jeho pracovní poměr. Na konci stejného nastoupil do Městských divadel pražských, kde setrval až do roku 1965. Pak ho čekalo Národní divadlo.
Dvacátého osmého srpna 1968 emigroval Alfréd Radok s ženou a dětmi do Švédska. Měl domluvenou pohostinskou režii v Göteborgu, který se stal následně jeho druhým domovem. Zemřel ve Vídni, kam přijel režírovat do Burgtheatru dvě aktovky Václava Havla.
Letos uplyne sto let od jeho narození.
Vysílání: 15.12., 21.30 hod., ČT art; Opakování: 20.12., ČT art

Laterna magika - život se snem
Letos uplyne sto let od narození Alfréda Radoka, umělce, který obdivuhodně ovlivnil světovou scénografii (2000). Scénář a režie P. Kaňka
V roce 1958 na sebe Československá republika upozornila na Expu 58 v Bruselu originální show, která slučovala jevištní akci s filmem a hudbou. Představení pod názvem Laterna magika doslova ohromilo laické publikum i odbornou veřejnost. Tvůrce tohoto "divadla zázraků", jak se Laterně magice ihned začalo říkat, byl znamenitý režisér Alfréd Radok (1914–1976). Ale Laterna magika to snadné neměla. Hned od počátků se snažil komunistický režim využít Laternu magiku především k propagaci režimu. Brzy byli někteří zakladatelé originálního divadla "odejiti", včetně A. Radoka, a nastalo dlouhé období, v němž se střídaly významné tvůrčí činy, například díla režiséra a skladatele Václava Kašlíka, s průměrnými pořady slepenými z nejatraktivnějších čísel. Přes nelehké a křehké vnitřní vztahy v uměleckém souboru se Laterna magika držela stále na výsluní zájmu a potvrdila to i úžasným úspěchem na Expu 67 v Montrealu. Za ředitelování architekta Josefa Svobody, přichází do Laterny magiky např. režisér Evald Schorm. Na konci 80. let vznikají na půdě Laterny magiky také tři experimentální činohry a období vrcholí znamenitým zpracováním Homérova tématu Odysseus. Není náhodou, že divadlu věnoval na přelomu 80. a 90. let svůj námět také slavný dramatik Friedrich Dűrrenmatt, který v něm zpracovává proslulé antické téma Mínótaurus. Divadlo totiž stále znova a znova hledá ideální formu, která by sloučila jevištní akci, film a hudbu. O tom, jak generace tvůrců ztvárňovaly svoje příběhy s fantazií balancující stále na hranici mezi snem a realitou, vyprávějí v uměleckém dokumentu sami tvůrci (Miloš Forman, Jan Švankmajer, O. F. Korte, Josef Svoboda, Jan Kačer, Juraj Jakubisko, Michael Kocáb, Michal Pavlíček, Táňa Fischerová, Milena Honzíková a mnoho dalších).
Pořad přibližuje celkovou historii poetiky Laterny magiky, včetně důležité funkce hudby, a přináší několik unikátních rekonstrukcí částí programů, jež neodvratně pohřbil čas a jejichž zlomky vyhledávali tvůrci dokumentu ve filmovém a fotografickém archivu Laterny magiky.
Vysílání: 18.12., 00.20 hod., ČT art