Scéna.cz 

Jak v Dlouhé Fausta do pekla brali

Jedna zaručená rada, kterak příjemné chvíle plné zábavy i poučení s celou rodinou v divadle strávit.
Dyž prej chceme nevšední podívanou O doktoru Faustovi spatřiti, pak nejlepší je do Divadla v Dlouhé zavítati. Tam totiž skvěle se staré zachované české hry loutkářské, Marlowem a mnohými dalšími inspirované, dík šikovnosti Jana Borny, v jeden pozoruhodný celek skládají, aby tak prastarý příběh touhy po moci, v němž jistý učenec Boha se zřekl a s ďáblem pakt uzavřel, mohl opět kola osudu roztočiti.
Na jednoduché, přitom však velkolepě působící, pohyblivé scéně Jaroslava Milfajta, který též navrhl vkusné a s inscenací naprosto přesně korespondující kostýmy, vystupují herci, kteří přes veškerou živost, jevištní volnost a svobodu, jsou jako by svázáni, kamsi nastrkováni a z vyšší moci kýmsi manipulováni. Když navíc po přestávce prolétne za bouřlivého potlesku nad hlavami všech přítomných vzducholoď nesoucí dřevěného Fausta s Mefistoflem, zatím co pekelný kníže Pluto pevně svírá ve svých tlapách celou naši zeměkouli, dochází k zajímavému propojení divadla loutkového s činoherním. Zároveň je nasnadě položit si základní otázku našeho bytí: Jsme vskutku tak svobodní a volní, či jsme pouze loutky? Být či nebýt? A pokud být, za jakou cenu?

V hlavních rolích se představují, démonicky posedlý Jan Vondráček, pln nic neutuchající energie, coby Johanes, doktor Faust a komický pekelník Mefistofl Arnošta Goldflama, jenž v sobě skrývá též některé „sluhovské“ prvky comedie dell´arte. Škoda jen, že Goldflam zůstává uzavřen ve svůj tolikráte ozkoušený, leč velmi úzký herecký rejstřík. Přesto však, a možná právě díky tomu, zde v kontrastu proti sobě stojí dětská hravost a radost ze života spolu s přílišnou vážností dospělých, věčnou touhou po poznání, vědění, vládě a „nesmrtelnosti“. Toť právě obraz každého jednoho z nás. Toť právě onen skutečný vnitřní boj o duši.
Aby celá hra byla dostatečně odlehčena, humorem prošpikována a též loutkářská tradice dosyta připomenuta, přijíždí na své koloběžce vždy v nejneočekávanější okamžik za zvuku jakési „kolovrátkové“ jarmareční melodie flašinetu veselé Pimprle. Tomu s bravurou a naprostým přehledem vdechl život herec Martin Matejka. Ostatně, co se hereckých akcí týče, působí všichni naprosto přirozeně, spontánně, disciplinovaně a hravě. Pouze dvojice Škrholi s Vomáčkou, tak typická pro české loutkové divadlo, která je ztvárněna Vlastimilem Zavřelem a Tomášem Turkem, poněkud nefunguje a za ostatními zaostává. Na vině je patrně značně laxní herecký výkon Vlastimila Zavřela. Přes veškerou snahu jeho kolegy se tak nepodařil navázat dialog, jenž je pro vzájemné výstupy obou postav stěžejní.
Přesto má celá inscenace skvělé tempo a přesný rytmus. K tomu všemu výborně vyhrává živá „pekelná kapela”, jíž ďábelsky dobře poskládal noty Jan Vondráček. K maximálnímu dotvoření atmosféry jsme navíc svědky řady světelných a pyrotechnických efektů.
Měl-li toto býti Bornův hold starým poctivým českým loutkářům, pak lituji, že nejsem jedním z nich. Režisérovi se zde totiž brilantním způsobem podařilo nejen oprášit dávno opomenuté kusy, propojit nejrůznější divadelní styly a žánry, ale navíc též připomenout, vlastní podstatu a smysl herecké profese.
Závěrem tak zbývá pouze uvésti onačí způsob, jak tato inscenace i těm, kdo divadlu neholdují, ku prospěchu býti může. Neboť krom inspirujícího příběhu veselého i vážného, plného fantazie a kouzel též několik dobrých rad všem jest zde nabízeno.
Kdo prej doma ženu starou má, dozví se, jak to udělati, aby ona opět mladá a pohledná byla. Který muž chce se lehko manželky zlé a broukavé zbaviti, i ten zde recept na to dostane. A konečně návod, kterak psíka svého vycvičiti, by veselé kousky prováděl, jest tu všem nabízen.

Komedie s čertem aneb Doktora Fausta do pekla vzetí
Scénář a režie Jan Borna, výprava Jaroslav Milfajt, hudba a texty písní Jan Vondráček
Hrají: Jan Vondráček, Arnošt Goldflam, Martin Matějka, Martin Veliký, Peter Varga, Jiří Wohanka, Naďa Vicenová, Eva Pospíšilová nebo Magdalena Zimová, Tomáš Turek, Vlastimil Zavřel a další.
Premiéra 17. ledna 2004 v Divadle v Dlouhé