Scéna.cz 

Studio Dva uzavřelo úspěšný rok Malým princem

Studio Dva, existující od roku 2000 každoročně přidává do svého portfolia další místa a události. Na ty byl letošní rok zvláště bohatý. Nejenže v srpnu představila novou letní scénu na tvrzi Divice (kde se letos již podruhé odehrál i vánoční koncert), ale na podzim otevřelo divákům v centru Prahy novou stálou komorní scénu Na Perštýně. Zde představili hned dvě premiéry. Madame Rubinstein australského dramatika Johna Mista v české premiéře ukázala nelítostný, ale pro diváky zábavný souboj mezi dvěma legendárními ženami kosmetického průmyslu, Helene Rubinsteinovou a Elisabeth Ardenovou. Ke spolupráci vyzval režisér Petr Svojtka Danu Syslovou a Milenu Steinmasslovou. A také Jiřího Hánu, který hraje Patricka O’Higginse. Právě on stál pomyslně u zrodu této hry – text totiž vznikl na motivy jeho vzpomínek. Byl totiž dlouholetým tajemníkem Helene Rubinsteinové a napsal o ní dokonce celou knihu. Příběh, který vidíme na scéně se s nadsázkou dotýká skutečných událostí a vztahu těchto sokyň, které získaly slávu a bohatství na ženské kráse. Syslová a Steinmasslová s přehledem vedou jedovaté dialogy, jejichž pichlavost diváky dokáže pobavit a chvílemi i dojmout. Protože za tím vším prosvítá obrovská osamělost těchto „velkých žen“, a až zoufalá snaha stále znovu dokazovat sobě i světu svou důležitost. Bojují se svým osudem až s dětinskou zarputilostí.

Druhým dárkem Malé scény se stala obnovená premiéra romantické komedie Bernarda Sladea Vzpomínky zůstanou se Zlatou Adamovskou a Petrem Štěpánkem v režii Viktora Polesného. Příběh si ve zručně namíchaném koktejlu sentimentu a humoru pohrává s motivem osudové lásky barového klavíristy a jeho femme fatale, která se mu v určité chvíli rozpadne mezi dvě ženy - matku a dceru. Obě hry patří k titulům, které sice nedosáhnou na ocenění za herecké výkony sezóny, ale bezpochyby diváka pobaví a příjemně naladí.

Na závěr roku připravuje Studio Dva speciální tituly. Letos vsadili na jistotu - Malý princ Antoina Saint Exupéryho je bezpochyby značka, která táhne. Nicméně, oblíbený příběh má svá mnohá úskalí. Jednak, je značný rozdíl, když se moudrá a krásná slova čtou resp. citují, a když se je někdo pokusí ztvárnit na jevišti. Druhá věc je otázka, komu je příběh vlastně určen? Zdá se sice jako dětská knížka, ale ocení ji spíše dospělí. Proto většina scénických adaptací dopadá spíše rozpačitě. Ve Studiu Dva vzali věc – jak se zdá - za správný konec. Celý projekt, který lze nazval „komorní multimediální show“, vznikl z popudu dlouholetého kapelníka Studia Dva, skladatele Kryštofa Marka, který napsal symfonickou hudbu jako základ pro představení, stejně jako 16 písní. Pod taktovkou Šimona Cabana, který ve spolupráci s Darinou Abrahámovou napsal také libreto (scénář), na scéně Jakuba Kopeckého a s kostýmy Simony Rybákové vznikl velmi zajímavý tvar, který sice respektuje základní výtvarné prvky známé z kreseb Exupéryho, ale zároveň k nim přidává něco navíc. Vše se odehrává v jakémsi světelném stanu, který vypadá jako observatoř nebo iglú, ale zároveň i kouzelná laboratoř, v níž se „vaří vzpomínky“. A tak se postupně dočkáme slona v krabici (stínová show), zažijeme kouzlený okamžik letícího prince s vlající šálou na pozadí hvězdné oblohy, ale pobaví i nejrůznější hravé rekvizity, které prostor příběhu zabydlují (a naštěstí pseudorealisticky neztvárňují lišku, růži, či hada, ale svou abstraktností povzbuzují fantazii a vyhýbají se kýči). V centru všeho ovšem stojí samotný Malý princ, který se vrací na Zemi, ale s nikým se zde nesetkává. A tak v paměti loví vzpomínky a převypráví v retro pohledech příběh svého putování po rozmanitých planetách.
Jan Cina prokazuje v této roli, kdy je téměř devadesát minut sám na jevišti, širokou škálu svých dovedností. Navzdory tomu, že už je mu třicet let, je opravdu malým princem (o tom se ostatně mohou přesvědčit diváci už podle plakátu). Zároveň je zosobněním mimozemšťana stále dychtivého dozvídat se nové věci, přijít jim na kloub, ale zároveň přinést do hry i temnější tóny existenciální tísně a smutku. Cina zpívá, tančí, kouzlí, hraje s předměty, s rekvizitami, se stíny. Dokáže být přesný a zároveň stále jako by balancoval na křehké hraně, za níž se jeho hrdina může propadnout do temnoty nekonečného vesmíru. Vzniklo tedy rodinné představení, které může uspokojit různé generace diváků. Pro starší je to návrat do dětství, pro ty menší – snad - inspirace k tomu, jak si hrát. A pro ty, kterým se zalíbila hudební stránka inscenace, připravilo Studio Dva CD s písněmi, které v inscenaci zní v interpretaci nejen Jana Ciny, ale také Moniky Absolonové, Szidi Tobias, Martiny Placrové ad.