Scéna.cz 

Goldbergovské variace mezi divadlem a světem

Pozoruhodný titul nastudovala pro květnovou premiéru s herci pražského Divadla v Dlouhé režisérka Hana Burešová. Složité schéma Taboriho hořké komedie (nezdráhal bych se říci i tragikomedie) Goldbergovské variace je postaveno na rozvíjejícím se principu divadla na divadle. Autor však do textu zakódoval příznačně proměnlivou paralelu mezi životem a divadlem, mezi vývojem člověka v dějinách a vývojem divadelního představení od prvních zkoušek až po premiéru. Role prvního plánu, tzn. pracovníci divadla – od asistenta až po herce, se prolínají s rolemi, jež svým svěřencům ukládá režisér Mr. Jay, proto, aby ztělesnili postavy ze známých biblických epizod. Průběh a výsledky divadelního tvoření, odrážející se na „inscenovaných“ příbězích podle motivů knihy Genesis a dalších starozákonních textů, jsou naplněny černým humorem, ironií a zvláštní lidskou skepsí. Mr. Jay, panovačný a nepříliš schopný režisér, figuruje se svými vůdčími ambicemi sice v jakési paralele s bohem, nicméně jako člověk s touto charakteristikou nutně selhává. V podání Miroslava Hanuše nalézám zmíněnou touhu po vládnutí, po téměř nekompromisním prosazení svého úmyslu ve stvořitelském díle, celkový projev zůstává ale jaksi nevýrazný, bez zřetelnější pevnosti rysů postavy.

Asistent Goldberg často vidí dál a hloub než velký inscenátor, pokorně slouží pochybnému tvůrci bez snahy vyniknout. (Od stolečku inspicienta zajišťuje průběh zkoušek.) To vše je dokonale patrné z výrazu Miroslava Táborského spolu s hluboce lidským cítěním i pochybnostmi. Goldberg musí za svého šéfa „vypít hořký kalich až do dna“, ať už jako Mojžíš, Jonáš nebo Kristus na kříži. Z dvojice hlavních interpretů by mohl být více znát kontrast povah obou postav. Jejich dialogy by tak dostaly dramatičtější náboj. Se zvláštní jednoduchostí a přitom sílou vyznění doléhá k divákovi „věcný“ způsob hry Jaroslavy Pokorné. Mrs. Moppová nejen uklízí po „velkých tvůrcích“ jejich nepořádek, ale stává se pro ně často zvláštním zdrojem pochopení a útočištěm. Oživovací kompenzaci v podobě komických příběhů Adama a Evy, Kaina a Ábela, Izáka a Jákoba přinášejí scény plné gagů v podání Jana Vondráčka (Herec Raamah), Pavla Tesaře (Herec Masch) a Tomáše Turka (Herec Japhet).

Inscenací nás provází hudba Johanna Sebastiana Bacha, samozřejmě Goldbergovské variace. Jak zjistíme z programu (v poučné poznámce Ivana Žáčka), jde o náročný klavírní opus, který hrával právě Bachův žák Goldberg. Podobně jako skladatelův student musel zvládnout těžké skladby, tak i Taboriho Goldberg – asistent musí snášet nelehký osud a plní nezáviděníhodné úkoly. Autorem ostatní hudby je Jan Vondráček a slyšíme ji v originálním živém podání „rockové bandy“ nazvané Hells Angels.

Dramatik George Tabori evokuje prostřednictvím inscenace Divadla v Dlouhé celou řadu otázek.Vyplatí se goldbergovská poslušnost až za hrob? Kam může člověka dovést snaha po „božské“ nadvládě? Jaký následek potom mohou mít činy takového jednotlivce na společnost? A možná i: K čemu je touha po svobodě bez morálního vědomí v člověku? Tabori však nevnucuje žádné recepty na pravdu. Jazýčky vah se pohybují podle divákova úsudku. ….úsudku, při kterém nejednou zamrazí.