Scéna.cz 

ND uvede odloženou premiéru inscenace Stát jsem já

Druhý pokus má česká premiéra inscenace Stát jsem já, která se koná 8. a 26. září 2020 od 19:00 hod ve Stavovském divadle. Režii představení si vzal na starost Jan Mikulášek. Hra francouzského režiséra, herce a dramatika Vincenta Macaigneho se do Národního divadla dostává s půlročním zpožděním. Premiéra se měla konat v březnu, v tu chvíli ale bohužel v Česku vypukla pandemie koronaviru.
K vidění inscenace bude i v Plzni, kdy ve čtvrtek otevře festival Divadlo 2020.

V neznámé zemi byl svržen král. Nezemřel, ale stal se hračkou v rukou politiků, kteří chtějí bavit národ. Jeden už neví, kdy se ocitl v televizním studiu, kde pravda je skoro cokoliv, a kdy má v rukou takovou sílu, že může změnit dějiny. Nikdo ničemu nerozumí, ale všichni jdou pořád vpřed, protože – jak říká jedna z postav hry: „Svět se nemusí zachraňovat, svět se musí bavit.“
Můžeme mluvit o mýtu o zrození národa a zrození státu, můžeme mluvit o hroutících se a znovu ustavených diktaturách, ale zrovna tak se můžeme nechat unášet strhující energií proudu textu, jemuž nic není svaté, který čerpá z dějin křesťanství stejně jako ze zasedání OSN a který je dokonalým obrazem našeho složitého, nepřehledného, pažravého světa. Ve hře se objevuje spousta popových písní, okouzlujících novinářek, šarmantních moderátorek a vtipných a chytrých politiků. Protože i když se mluví o politice a nenapravitelnosti lidského ducha, musí to být hlavně zábava. Ve výsledku je to vlastně pohádka o království, kde – aby se všichni měli dobře – musí se nejdřív povraždit.

Vincent Macaigne je francouzský divadelní a filmový režisér, herec a dramatik, který se narodil roku 1978. Divadelně debutoval inscenací Friche 22.66 roku 2004. Průlom v jeho kariéře znamenala čtyřhodinová inscenace Aspoň nechám krásnou mrtvolu. Tato autorská adaptace Hamleta byla uvedena roku 2011 na festivalu v Avignonu a vzbudila rozporuplné kritické ohlasy, stejně jako většina jeho inscenací - ty jsou buď adaptacemi klasických děl, nebo opulentními autorskými kusy.
Kouzlo Macaigneova textu spočívá v tom, že se otevírá jakýmkoliv výkladům. Má silné vnitřní dialogické napětí; autor totiž jeho první náčrt napsal jako mladíček, po letech se k němu vrátil a dopsal ho, a jak je vidět z literární podoby textu, zjevně na něm pracoval s herci během zkušebního procesu. Ve hře jako by se dohadovaly dva silné hlasy – rozčilený mladík se svým skeptičtějším, o dvacet let starším já. Jak se objevilo v jedné recenzi: „Je to burleskní tragikomedie našeho zapomenutého mládí.“

Podle režiséra Jana Mikuláška: ,,Macaigneův text má obrovskou energii a naléhavost, spíše než o klasické drama jde o zoufal řev plný hněvu a výčitek, rozdělený mezi více postav. Macaigne s lehkostí střídá žánry, odkazy na mýty a legendy suverénně kombinuje s popkulturními citacemi, jeho autorský jazyk je proměnlivý a hutný. Vysmívá se populismu, lidské hlouposti a naivitě, víře v pokrok. Naznačuje obrovské mezigenerační napětí v dnešní společnosti a zároveň ukazuje, jak moc deformuje charakter. Jádrem Macaigneovy kritiky je svět, jehož jedinou funkcí se stala zábavnost. A tuto kritiku přitom zprostředkuje rovněž velmi zábavně.“
Hrají: Pavel Batěk, Robert Mikluš, Zuzana Stivínová, Petr Vančura, Anna Fialová nebo David Matásek.

Termíny + vstupenky na www.narodni-divadlo.cz.