Scéna.cz 

V JEDL dílně vykvetl Divoký kosatec

Divadelní spolek JEDL uvede již druhou inscenaci z JEDL dílny, která dává příležitost nastupující mladé generaci, aby si vyzkoušela realizaci vlastního projektu za supervize zkušených tvůrců spolku JEDL. Site specific inscenace Divoký kosatec vytvořená na míru prostorům poutního areálu s kostelem Panny Marie Vítězné na Bílé Hoře vzniká společně se souborem Diverzario, který propojuje ročníky napříč DAMU a zaměřuje se na autorskou tvorbu. Hlavním tématem hry je cykličnost života rostlin i lidí. Cyklus zahrady, cyklus roku, cyklus dne. Od rána do večera, od narození ke smrti, od konfliktu ke smíření. Východiskem pro scénář Kristýny Nebeské, která se ujala i režie, byla básnická sbírka americké nobelistky Louise Glückové a pohádkový příběh Hermanna Hesseho. Premiéra Divokého kosatce se uskuteční 27. dubna od 20 hodin v poutním areálu na Bílé Hoře.

Vedle vlastní divadelní tvorby je druhým pilířem dramaturgie JEDLu také práce se začínajícími divadelníky. Po site specific projektu Míru zdar, který byl vytvořený pro Winternitzovu vilu, vzniká v JEDL dílně inscenace Divoký kosatec. Díky JEDL dílně mohou mladí tvůrci realizovat vlastní inscenace v podmínkách profesionálního prostředí a získají navíc zpětnou vazbu i cenné rady. „Postupně jsme zjistili, že se o naši tvorbu stále víc zajímají studenti DAMU napříč obory (režie, herectví, scénografie, autorská tvorba, teorie a kritika), že chodí na naše inscenace opakovaně a že je pro ně přínosné, když si můžeme po představení povídat. Tyto debaty o tvorbě a postupech, o námětech, o možnostech divadla, o tom, co nás vzájemně zajímá, mě vedly k nápadu založit JEDL dílnu. V ní si už nebudeme jen povídat, ale budeme spolupracovat s nejmladší generací na vzniku inscenací a poskytovat jim základní finanční podporu a oporu ve formě supervize. Můžeme se tak obohatit navzájem. Mě zase například zajímá, co na divadle fascinuje mladé tvůrce, co chtějí říct a proč volí divadlo jako formu své výpovědi,“ říká zakladatelka a herečka spolku Jedl Lucie Trmíková.

Kristýna Nebeská se při tvorbě scénáře nechala inspirovat stejnojmennou sbírkou Louise Glückové, která za ni obdržela v roce 1993 Pulitzerovu cenu. „S nápadem zdramatizovat básně Glückové mě oslovila studentka scénografie Klára Pavlíčková. Já jsem se rozhodla propojit básně s motivy z povídky Kosatec Hermanna Hesseho. Vznikla z toho site specific inscenace ušitá na míru poutnímu areálu na Bílé Hoře. Jelikož se text točí okolo tématu cyklu, cyklického uvažování o světu a příběhu stvoření lidstva až po apokalypsu, duchovní prostory poutního místa Panny Marie Vítězné k tomu skvěle pasují,“ prozrazuje Kristýna Nebeská.
Autoři se v inscenaci dotýkají světa, který podobně jako laureátka Nobelovy ceny zasadili do zahrady, a nechají v ní promluvit hlas rostlin, lidstva i Boha. „Ocitnete se v tajemné zahradě, v níž nepanuje jen klid a harmonie. Je to zahrada, ve které něco nového vzkvétá a zase uvadá. Zahrada tu působí jako Boží alchymistická dílna, v níž se Boží perspektiva střídá s lidskou,“ osvětluje symbol zahrady Nebeská.