Scéna.cz 

Divadelní tip 43. týden

Činoherní studio: Sezóna 50
Půlstoletí progresivního českého divadla pohledem jeho jevištního mistra J. Kadeřábka. Dokument M. Ryšavého. Činoherní studio v Ústí nad Labem oslavilo v roce 2022 padesát let své existence. Za dobu svého působení si vydobylo nejen v severních Čechách, ale také v celorepublikovém kontextu postavení významné scény. Činoherní studio od počátku formovaly originální tvůrčí osobnosti, jejichž divadelní práce významem přesahovala severočeský region. Nemalou měrou k tomu přispělo i to, že za normalizace v Ústí působili špičkoví, ale v Praze politicky nežádoucí divadelníci. Po tříletém rozjezdovém období pod vedením Jaroslava Chundely nastala pod vedením Ivana Rajmonta nejslavnější éra Činoherního studia, která ho zařadila díky i občansky jasně formulovanému programu k nejprogresivnějším českým divadelním souborům. Kromě režisérů Evalda Schorma, Jana Grossmana, Jana Kačera a Ivana Rajmonta Činoherní studio v minulém století zásadně ovlivnili také překladatel Leoš Suchařípa, dramatici Karel Steigerwald, Alexandr Koenigsmark, Jaroslav Vostrý a plejáda později mimořádně slavných herců, mezi které patřili například Jiří Bartoška či Pavel Zedníček. Od odchodu Ivana Rajmonta do pražského Divadla Na zábradlí v roce 1986 se Činoherní studio stalo oblíbeným „startovacím“ angažmá mladých divadelníků, což této studiové scéně umožňuje držet tempo s dobou. Současným uměleckým šéfem Činoherního studia je režisér David Šiktanc. Veškeré turbulence spojené s výměnou uměleckých šéfů, ale také politických tlaků, o které nebyl Činoherák ošizen ani v současném období svobody, si k dnešnímu dni pamatuje asi jen jediný člen divadla, a to jevištní mistr Josef Kadeřábek, který do divadla nastoupil za éry Ivana Rajmonta. A právě Josefa Kadeřábka si vybral režisér Martin Ryšavý jako ústřední postavu svého autorského filmu věnovaného padesáté sezóně Činoherního studia.
Vysílání: 23.10., 21.30 hod., ČT art
Opakování: 29.10., ČT art

Národní divadlo: Mýtus a realita (6/10) - Jako Fénix z popela
Rozlety a pády naší první divadelní scény v dokumentárním cyklu A. Kisila. V polovině 50. let se poprvé podařilo narušit drsný vpád socialistického realismu do Národního divadla. Inscenace hry Ďábelský kruh o požáru Říšského sněmu a následném procesu s Dimitrovem vyzněla v režii Alfréda Radoka především jako obraz vykonstruovaného politického procesu a zmanipulovaných lidí kolem něj. V roce 1956 se šéfem činohry stal Otomar Krejča. Do divadla si přizval své kolegy Pleskota a Macháčka a odstartoval tak jednu z umělecky nejvýraznějších kapitol v dějinách divadla. Po jeho vynucené rezignaci v roce 1961 se první scéna definitivně proměnila ve výkladní skříň internacionálního komunismu. Další etapou historie Národního divadla provází Ondřej Havelka.
Vysílání: 24.10., 21.10 hod., ČT art

Dejvické divadlo (6/13) - Být nebo nebýt
Jedinečná pražská scéna od počátku po dnešek. Nový dokumentární cyklus A. Kisila. Divadlo dokazuje, že nezáleží zdaleka ani tak na velikosti jeho jeviště jako na tom, jakými prostředky pracuje a co dokáže přesvědčivě vytvořit. Třeba i hradní interiér nebo baseballový stadion. V roce 2005 objevil Petr Zelenka pro české diváky mimořádně zajímavou historickou postavu – autora prvního bezdotykového elektrofonického hudebního nástroje na světě a na základě dostupných faktů domyslel jeho životní příběh v inscenaci Teremin. O rok později pak divadlo změřilo své síly s hrou her, Shakespearovým Hamletem.
Vysílání: 26.10., 20.15 hod., ČT art
Opakování: 29.10., ČT art., 31.10., ČT art