Scéna.cz 

Lucie Žáčková: Postrádám text, který by mě nadchl.

Do angažmá v Divadle Petra Bezruče nastoupila hned po absolvování ostravské konzervatoře. Za stěžejní role považuje Lauru ve Skleněném zvěřinci, Káču v inscenaci Ústa Micka Jaggera a Natasju Filipovnu v Idiotovi. Herečka Lucie Žáčková, držitelka Ceny Thálie pro umělce do třiceti let za rok 2003, měla opustit Ostravu, ale nakonec zůstává, jen přechází do divadla Aréna.
V současné době vrcholí její přípravy na roli Lavínie v inscenaci Smutek sluší Elektře, která bude mít premiéru v neděli ve Slezském divadle Opava. Režisérem inscenace je Ivan Krejčí. K tomu uvádí:
„Lavínie... nová role... nové setkání... nové... rozčiluje mě... uklidňuje... lavínie+lucie = sprosté slovo.
Ohledně Ivana Krejčího říkám: Lavínie+ostatní=Smutek sluší...Zkoušení s panem režisérem!!!“

Vzhledem k tomu, že studovala na ostravské konzervatoři, rozhodovala se pro divadlo již ve třinácti letech.
„Rozhodnutí hrát divadlo padlo v těch letech, kdy člověk přemýšlí co bude dělat, nebo možná ještě nepřemýšlí, ale už něco dělá a pak si to pojmenuje,“ říká Lucie Žáčková.
Jak se dívá na svá školská léta s odstupem? Považuje je za přínosné?
„Když jsem byla ve třetím ročníku, ze školy jsem odešla, protože jsem to nezvládala. Fyzicky ani psychicky. Bylo to na mě moc pompézní spíš než pracovité. A potom jsem se po roce vrátila zpátky do jiného třetího ročníku, kde se už pracovalo.
Co se týká těch věcí jako je hledání svého těla, nebo odkrývání postavy, jak pracovat, jak přemýšlet, to jsem objevila na konzervatoři až po mém návratu.“

Divadlo Petra Bezruče jí bylo souzené hned po konzervatoři. Za klíčové role považuje zejména Lauru ve Skleněném zvěřinci, Káču v Ústech Micka Jaggera či Nastasju Filipovnu v Idiotovi.
Právě za poslední roli obdržela Cenu Alfreda Radoka.
„Byla to role, které mě naplnila, protože tam byl u toho režisér.“
Považujete tedy režiséra spíše za partnera? Nemáte problém například s režisérovou autoritou?
„Ne, právě naopak. Už dlouhou dobu mi chybí režisér, dobrý režisér, který by mne inspiroval a motivoval, který by věděl co chce. A také postrádám text, který by mě nadchl, a kterému bych propadla. Strašně moc mi to chybí. Postrádám úkol, tedy něco na co společně s režisérem přijdeme a ne co se předem očekává, že na jevišti udělám.“

Na závěr rozhovoru Lucie Žáčková upřesnila, že u Bezručů již nic nového nezkouší a dodala: „Měla jsem v úmyslu odejít z Ostravy, protože mám nabídku z jiného divadla, ale nakonec to vypadá tak, že vyměním jen divadlo a ne město. Vdala jsem se totiž a chci zůstat se svým mužem.“